Z úst politické i ekonomické reprezentace často slyšíme, že je třeba zaměřit Českou republiku na vědu, výzkum, rozvoj znalostí a technologií a tím z montovny aut z nás opět udělat průmyslovou, když ne velmoc jako za Rakouska Uherska, tedy alespoň významného partnera.

Slova se však často míjejí s činy. V poslední době to potvrdil vývoj kolem ukončení platnosti zákona č. 99/2000 Sb. o zákazu dodávek pro íránskou jadernou elektrárnu Búšehr. Zákon byl přijat v roce 2000 a pod jeho zněním jsou podepsáni Miloš Zeman, Václav Klas i Václav Havel. Přidali jsme se tak k Evropské unii a opatření to bylo bezesporu ve své době důležité. Všichni jsme měli zájem na tom, aby se dostal íránský jaderný program pod mezinárodní kontrolu. A sankce zafungovaly, platily šestnáct let.

V roce 2015 došlo k dohodě mezi Iránem a Radou bezpečnosti OSN, která definovala podmínky, jak dostat iránský jaderný program pod kontrolu výměnou za ukončení všech ekonomických sankcí. Na to reagovala Evropská unie Nařízením Rady 2015/1861, ze dne 18. října 2015, kterým se mění nařízení EU o omezujících opatřeních vůči Íránu. V lednu 2016 potvrdila Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) ústy svého generálního ředitele, že Irán splnil všechny počáteční podmínky k tomu, aby MAAE mohla kontrolovat jeho jaderný program.

Jak jsme reagovali v Česku?

Po česku. Prioritu má politický boj mezi stranami před rozumem a podporou podnikání resp. exportu.

Návrh zákona o zrušení zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu Búšehr předložila do poslanecké sněmovny jedna z opozičních stran. Návrh prošel vloni v červenci prvním čtením, v říjnu druhým čtením, aby pak začátkem prosince nebyl schválen s významným přičiněním vládnoucích stran. Proč taky, zrušení zákona, který je mimochodem ani ne na půl strany A4, přece navrhla opozice a že by jeho zrušení umožnilo českým firmám dodávat svoje produkty a služby do Iránu není podstatné.

Nelenily však ani vládní strany a vloni předložily vládní návrh zákona, kterým se zrušuje výše citovaný zákon. Návrh byl projednán v obecné rozpravě 1. 2. 2017. Sněmovna nesouhlasila s projednáváním tak, aby mohla s návrhem zákona vyslovit souhlas již v prvém čtení. Projednávání návrhu tak bylo přerušeno tentokrát na požadavek opozice.

Česká republika patří k těm několika zemím ve světě, kde existuje silná průmyslová, výzkumná a vzdělávací struktura zaměřená na jadernou energetiku. V obou našich jaderných elektrárnách Dukovany a Temelín jsou reaktory ruského typu. Na jejich výstavbě a provozu vyrostla řada českých firem i specialisté na jadernou bezpečnost. Skutečnost, že iránská jaderná energetika je postavena na ruské technologii, která bude velmi pravděpodobně použita i u připravované výstavby nových jaderných bloků, dává českým firmám významnou konkurenční výhodu. Díky našim poslancům více jak rok po změně přístupu k íránskému jadernému programu ze strany EU a USA bohužel platí, že se české firmy nemohou účastnit probíhajících a připravovaných tendrů, které jsou zaměřeny na zvyšování jaderné bezpečnosti elektrárny Búšehr, realizaci stress testů nebo zvyšování kvality íránského jaderného dozoru (navíc jsou některé tendry vypisovány a placeny Evropskou komisí).

Dobře to shrnul před časem Vladimír Dlouhý, prezident Hospodářské komory ČR, když řekl: „Zatímco firmy z USA a ostatních zemí Evropské unie se mohou ucházet o zakázky týkající se elektrárny Búšehr, české firmy přicházejí o svou konkurenční výhodu. Tato elektrárna totiž vychází z ruského konceptu a technologií, které znají české společnosti, přicházejí tak o jedinečnou exportní výhodu a příležitost uplatnit unikátní know-how“.

Autor je místopředseda představenstva ÚJV Řež, a.s.

O názor a stanovisko k tomuto problému, jsme požádali „našeho“ poslance, člena Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny PČR, Vlastimila Vozku:

Problematika zrušení zákona o zákazu dodávek pro jadernou elektrárnu v Búšehru se jevila v červenci roku 2016 jako jednoduchá. Zvláště proto, že předcházelo v roce 2015 zrušení sankcí proti Iránu Nařízením Rady Evropské unie a začátkem roku 2016 potvrdila dodržování pravidel též Mezinárodní agentura pro atomovou energii. Sněmovna reagovala na poslanecký návrh ke zrušení zákazu, který platí pro české podniky nesouhlasem z důvodu, že vláda předkládá svůj návrh zákona. I když jádro návrhu, tedy zrušení zákona je stejné.

Jsem zpravodajem tohoto vládního zákona. Při projednávání jsem argumentoval též kvalifikovaným stanoviskem HK ČR a vyjádřil jsem souhlas se schválením v prvním čtení v souladu s návrhem vlády. Velkým překvapením bylo veto tohoto návrhu a tak se projednávání prodlouží. Faktem je, že jiné evropské státy již toto omezení nemají a tak bez problému se na zakázkách pro Iránskou energetiku podílejí. Je to jistě škoda pro náš průmysl.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s magazínem TEMA, vydávaného Okresní hospodářskou komorou v Mostě.