Došlo opět k polarizaci sil a to i v tradičním pravolevém pojetí. Přes rádoby komplikované hodnocení, jedno je zcela jasné – je to hluboký rozklad pravice. Natolik zásadní, že bylo nutno alarmovat všechny fronty ne ke zvratu, k tomu nejsou síly, ale k zoufalé obraně.

Jiří Paroubek také před třemi lety vyhrál, dokonce s vyšší převahou (o 3%), ale pravicové strany se mu vysmály a předhodily svoji sjednocenou převahu. On nemohl nic dělat a tak trochu osobně zpanikařil a zcela zbytečně resignoval dokonce na svoji předsednickou funkci ve straně, aby upadl v zapomenutí. I sousední a dnešní premiér Fico měl jednou podobnou smůlu. Byl však moudřejší a je nyní předsedou vlády a zcela to zaslouženě.

V naší současné situaci jsou však zcela jiné podmínky. ČSSD, přestože volebně jakoby slabší, mohla začít sestavovat vládu a v podstatě diktovat podmínky dle svého programu. Proto nastoupil frontální útok i z vnitřku této strany. Nemohu říci, že koordinovaný, ale rozhodně souladný.

Média

Sotva jsme začali vstřebávat sloupečky výsledků a postavení jednotlivých stran, media (veřejnoprávní TV) nastoupila do útoku. Pan Moravec okamžitě předvedl nějaké soukromnické výzkumy „renomované“ společnosti (kdo si to objednal a platil?), Tak jsme se dozvěděli, že vlastně volební lístky miliónů voličů jako důkaz výsledků voleb, nejsou rozhodující, neboť tato společnost nám v jedné kombinaci ukázala, že vlastně 80 % (!!!) občanů s výsledky voleb nesouhlasí (prokládali to i preferencemi jednotlivců). Byl jsem z toho v „pomykově“ jak hluboko naše media klesla. Tak tolik media k výsledkům voleb.

Ale nový racionální argument byl na světě. Musí být nové volby. Tím nás prvé dny živili. Řada komentátorů (nebylo možno všechny sledovat), ale Jiřinky Šiklové jsem si všiml, (socioložka a vehementní podporovatelka „knížete“, která vešla ve známost argumentem, že volit by se měli jen ti nejbohatší, neboť již mají dost a začnou se starat o nás chudé) tím, že jediná cesta z povolebního marasmu jsou nové předčasné volby.

Zoufalství medií a zvláště pana Moravce, byl hrubý, sprostý a neomalený útok následující den proti panu prezidentovi. Překvapivě to prezident přežil s klidem. Hrubost vychází ze zaujatosti a hlupství a v jeho případě evidentně i ze zoufalství celé redakce. Předpokládám, že v případě takového zásadního rozhovoru připravuje téma i otázky tým ČT. Je to alarmující. Snad i směšné, ale ne překvapující. Zásadní problém jeho malosti byl již dříve, když pan Moravec celému národu opakovaně lhal spolu s náčelníky generálního štábu o naší záštitě v NATO. Dobře věděl, že článek 5. Smlouvy žádnou záruku nenabízí a byl vložen naopak v zájmu USA právě proto, aby NATO byla organizace bez záruky a vyslovené povinnosti. Přesto vše přežil jako podlízavý, přihlouplý a dnes i přisprostlý redaktor. Bohužel má smůlu. Svět, ale i situace u nás kráčí jinam.

Sociální demokracie

V poslední době, ač se zabývám většinou zahraniční problematikou, jsem snad z naivní víry či nostalgie se věnoval i politické situaci v naší levici. Je to i nutné. I Čestmír Císař par dnů než zemřel napsal úvahu či výzvu „Zamyslete se přátelé a soudruzi!“ (Britské listy 28.3.2013). Sám jsem publikoval stať „Temné síly kartelizace ČSSD“ (tamtéž 28. 5. 2013), ale i doporučení, že z rozštěpené sociálně demokratické strany musí menší (pravicová) část odejít. To je v podstatě dnešní situace.

Začínající polarizace sil v ČSSD je však nutná. Ne pro malý, naivní podraz z Lán, který nevyšel, ale na příklad proto, že když lékaři připravovali stávku za zvýšení mezd a našli 9 miliard, na které upozornili jako neoprávněně vyplacených, aby se jimi jejich zvýšení mezd pokrylo - narazili. Vláda ODS je napadla, že parazitují na zdraví nemocných a ty nejpotřebnější používají jako rukojmí. Co se však nestalo. Představitel soc. dem. a hejtmanů (správce nemocnic) pan Hašek toto vládní stanovisko, jako béčko ODS, zopakoval a plně podpořil. Co by asi dělal, kdyby byl sám ve vládě. Ne večeře v Lánech, či co, ale zde byl hlavní důvod, pro řešení poměrů ve straně. Sociální demokracie by měla vědět, kam patří. Historicky, filozoficky i sociálně. Snad nám dnešní „události“ ukážou cestu.

A nebude to snadné. Není to pro nerovnováhu mezi centrem a kraji (Bělohradský). To by byla snadno řešitelná otázka. Nakonec víme, jak nám kraje vznikaly (Zemanovo dítě). Bez racionálních důvodů i vlastních vazeb a potřeb. To budoucnost překoná. Časem.

Problém je daleko hlubší. Nemáme ideové programové směřování. Sociální demokracie se chce modernizovat a kupodivu podívejme se jakým směrem jsou vedeny její úvahy. Politologičtí teoretici, které strana na této nové cestě používá, nám nepokrytě sdělili, že „politické otázky jsou nyní méně důležité, až bezpředmětné“. Musí se vybudovat moderní „kartelová“ strana, neboť „masové politické strany jsou mrtvé“. V tomto pojetí je možno samozřejmě kartelizaci strany chápat jako elitářství a čistý klientelizmus. Pokud by vznikala námitka, že demokratické zásady tuto tendenci vylučují je nutno si uvědomit, že „demokracie se v současné době také vyvíjí“ řekli na konferenci teoretici. Asi jakým směrem v jejich představách.

Toto jsou výstupy z konference na téma “modernizace sociální demokracie“. Co víc dodat, je to snaha o útok na samotnou ideovou podstatu sociálně demokratické strany. Znovu proto opakuji – nezdůrazňujme sedánek u pana prezidenta, to byl jen logický projev operativního snažení v zájmu frontálního útoku. Situace je však mnohem závažnější. Nemohu jinak, než se odvolat na citát „socana“, kterého si pro jeho člověčenství velice vážím: “Pokud by se stali čistě pragmatickou stranou manipulace moci, zradili by sami sebe. Sociální demokraté potřebují být vědomě hnutím ideálu svobody, rovnosti, bratrství, stranou svobody a solidarity. Jsou toho schopni? Nevím“.

Pokud „historické“ setkání v Lánech nastolilo možnost odhalení podstaty věci, a rád bych v to doufal, je třeba právě nyní konat v ideovém a sociálním zacílení sociálně demokratického hnutí.

JUDr. Miroslav Polreich

(Text autor poskytl ParlamentnímListům.cz v rozšířené podobě oproti té, co vyšla na serveru blisty.cz)