(1)

„Moje snaha o rekonstrukci několika na sebe navazujících tragických událostí byla vedena přáním provést seriózní výzkum, na jehož základě by bylo možné s jistotou říci, zda řada do podrobností vykreslených „doznání“ Jana Bydžovského k vraždě Jana Masaryka může být ze své podstaty pravdivá, anebo nikoliv. Vzhledem k tomu, že za příkazem k Masarykovu odstranění měla stát britská tajná služba, jim lze totiž jen stěží uvěřit. Přesto jsem během studia archivních pramenů měla stále silnější pocit, že není pro mě jednoduché jen tak je odmítnout, a začala jsem usilovně přemýšlet v co nejširších souvislostech. Rozhodla jsem se novýma očima hledat jakoukoliv průkaznou stopu, která by mohla potvrdit podezření, že Jan Bydžovský se v osudný večer a noc na 10. března 1948 JANDECKOVA Vaclava DSC 7997 výřez menšípřeci jen v nějaké roli nacházel v pracovním bytě ministra zahraničních věcí nebo že o skutečných příčinách jeho úmrtí věděl. Stejně tak jsem však hledala indicie, které by případně potvrdily verzi zcela opačnou, a sice že „doznání“ Jana Bydžovského byla pouhou fikcí fabulovanou podle scénáře cizích osob nebo pod tlakem vlastního úzkostmi svíraného nitra. Toto dilema zatím nelze podle mého názoru s jistotou rozřešit. Pojďme tedy o něm alespoň přemýšlet společně.“ Václava Jandečková ( na fotografii vpravo - foto Jan Rasch) : Kauza Jan Masaryk (nový pohled), Pár slov na vysvětlenou a poděkování.
Osobnosti, kterých jméno se stane pojmem ve vědomí národního kolektiva a k tomu i ve vědomí posloupných generací, bývají vystaveny tlaku střídavých nálad v občanských komunitách, tlaku zpochybnění oponenty, záludných nařčení intrikářů, tlaku oslavných velebení nekritickými, výsledně tedy tlaku porůzně deformovaných vyobrazení. To vše si za svého života prožil i poválečný ministr zahraničí Jan Masaryk. Stín jeho životního osudu prochází tím vším dodnes.
Tím, do čeho je vtěsnáno odosobněné sousloví Jan Masaryk, je elasticita času. Patrně se s trpělivým čtenářem shodneme na tom, že čas je vždycky svrchovaný: jedny fenomény na svět přivádí, aby jim dal opět zaniknout, jiné fenomény přechovává donekonečna. Vůkol nás dosud není takového tlaku, pod kterým by se rozdrolila historicky osudová skutečnost, že sousloví Jan Masaryk jest na předlouhá desetiletí povýšeno na sémantický znak pro záhadné i  nepovědomí.

Od poloviny prosince přibývá do knihkupeckých oáz (ještě)čtenářů výpravná kniha s neméně výpravným názvem Kauza Jan Masaryk (nový pohled) (Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2015). Autorkou knihy je Václava Jandečková, historiografka, která když do literatury faktu promluví, vždycky je to nevšední událost. Dokázala to v roce 2013 (Kámen: Svědectví hlavního aktéra akce „Falešné hranice“ u Všerub na Domažlicku) i v roce následujícím (Tři muži proti totalitě: Odbojář Ota Tulačka, pilot RAF Josef Hýbler a americký diplomat Walter Birge v boji s StB).

Záhadné zlákalo aktuálně zřejmě nejmladší prominentku literatury faktu českého Jihozápadu (*1974) do tématu desáté březnové noci roku osmačtyřicátého a myslíme si, že to od Václavy Jandečkové byla v jistém slova smyslu až smělost. Jenom si vzpomeňme, že s přelomem století přibyla do národní bibliografie ne neseriózní práce Jana Havla Smrt Jana Masaryka očima kriminalisty: Ve stínu úvah a ve světle dokumentů (Vizovice: Lípa – Ludmila Velcerová, 1998) a vedle té naopak polemický historizující slovesný polyptych Jindřicha Grulicha Smrt Jana Masaryka – nebyla to sebevražda (Karviná: vl. n., 1998), Smrt Jana Masaryka – nebyla to nešťastná náhoda (tamtéž, 2001) a Smrt Jana Masaryka – byla to vražda (opět Karviná: vl. n., 2001).

A což nebudí snad až úžas nazření Jiřího Řezníka? Ten v knize Kdy opravdu zemřel Jan Masaryk (Praha: Bondy, 2014) zvažuje, neleželo-li pod okny Černínského paláce tělo ministrova dvojníka a nedožil-li skutečný Jan Masaryk pod falešnou identitou v některém z izraelských kibuců.

Zkrátka, zmiňujeme jiné knihy a jiné autory, abychom tím podotkli, že psát v polovině našeho desetiletí o smrti Jana Masaryka je nejen faktograficky (pře)náročné, ale svým způsobem i nebezpečné – nebezpečné rizikem znemožnění se. (A to už vůbec nemluvíme o laborování ve významu sémantických znaků záhadné a nepovědomí. Národní identita příznačně odstrojena z mantelety iluzí! (Mimochodem, Václava Jandečková ve svém výčtu pramenů a literatury Řezníkovu knihu neuvádí.)