Československé dějiny, Blažej Ráček-1948

Horoucí tužbou císaře Josefa II (1780-1790) bylo učinit své poddané bohatými a šťastnými. Měl dobré srdce, cítil s lidem, jehož potřeby znal a snímž se uměl dorozumět. Více než 20  milionů zlatých, jež zdědil po svém otci, daroval státu. Rozpustil švýcarskou gardu, pážata poslal do Teresiana studovat, omezil i jiná vydání, jichž vyžadovalo vydržování skvělého matčina dvora. Zrušil některé obory v blízkosti Vídně, sloužící loveckým zábavám a Práter, přístupný jen pánům, otevřel též obecnému lidu.

Nejpronikavější změny provedl Josef v životě církevním. R.1781 vydal toleranční patent, kterým bylo dovoleno v jeho zemích vyznávat víru luterskou, kalvínskou a pravoslavnou. Ještě za života matčina uzrál v Josefovi záměr zrušit pokud možno všechny kláštěry. Císař chtel  především  p ř e v é s t   z n a č n é  c í r k e v n í   j m ě n í  d o  r u k o u  s v ě t s k ý ch  a omezit množství řeholního kléru. Úplně zrušil řehole, které neměly škol nebo nemocnic, především kurtyzány, karmelitány, františkánky nebo augustiánky. Jiným ztenčil počet klášterů. První, na který jeho ruka dopadla, byl kláštěr blah. Anežky Na Františku. R.1782 přečetl komisař ulekaným pannám císařský rozkaz a poněvadž prosby nic nepomáhaly, rozešly se řeholnice ponejvíce ke svým příbuzným, kde žily ze skromné penze udělované jim z prodaných církevních statků. Kláštěrní pozemky, budovy a celá zařízení přišly do dražby.,z tohoto jediného kláštěra bylo nabídnuto ke koupi 500 obrazů, Z výtěžku byla pořízena "náboženská matice" neboli fond spravovaný od státu ve prospěch církve. V klášterních budovách jsou nyní umístěny dílny kolářské, porouchané kostely stojí prázdné. Týž osud stihl svatojírský a voršilský kláštěr na Hradčanech, jež byly proměněny v kasárny.

Augustiánský kláštěr na Karlově byl upraven na chorobinec, kostel i kláštěr  hybernů na celní úřad, kostel a klášter dominikánek a u sv. Anny je skladištěm papíru, témuž účelu slouží chrámec Michala na St.Městě u zrušeného kláštera servitů. Na venkově zrušeny kláštery v Doksanech, na Sázavě, v Plasích, Chotěšově, Kutné Hoře, u sv. Jana pod Skalou a kartouza valdická, do níž r.1857 byli přestěhováni trestanci ze Špilberka. V klášteře zbraslavském byla zřízena první rafinerie na cukr v Čechách a z kláštera zlatokorunského textilní továrna. Na Moravě byl r. 1784 zrušen Velehrad, pak Hradisko u Olomouce, Louka, Zábrdovice, Ždár, Tišnov, klášter na Starém Brně, klášter na Vranově aj.

Dále byly odsvěcovány, prodávány a bořeny chrámy a kaple, jež se zdály zbytečnými. Chrám sv.Mikuláše na Starém Městě koupila obec pražská za 1600 zl A po řadu let ho užívala za skaldiště pro městský archiv. Jiné kostely byly proměněny v soukromé byty, kovárny nebo prostě zbořeny. V Praze bylo zrušeno 37 kostelů a kaplí, v Kutné Hoře 7, na Moravě nejvíce v Kroměříži. Velké církevní zboží, jež prý na Moravě tvořilo až tři osminy půdy, bylo jistě znehodnoceno. Nabídka byla velká, kupců málo, prodávalo se tedy lacino a stát vzal nejednu budovu zadarmo. Vždyť do moravského fondu bylo svedno jen 10 milionů zlatých, do českých necelých 12. Takový fond nebo "náboženskou matici" měla každá korunní země.

Císař zřídil z duchovních i světských osob " duchovní dvorskou komisi", jež dopodrobna upravovala četnými předpisy veřejné i soukromé pobožnosti. Byla dovolena jen dvě procesí, o Božím Těle a o prosebných dnech, leč bez velkých korouhví a bez hudby, též sochy svatých nesměly být v průvodu nošeny. Povinností farářů bylo  o h l a š o v a t  z  k a z a t e l e n  všechna vládní nařízení, poučovat lid o věcech hospodářských, též např. o léčení dobytčích nemocí.

Císař ohradil své státy vysokými cly proti dovozu z ciziny. Cizí vína dal z hradních sklepů odnést do nemocnic a nosil šat zhotovený z obyčejné domácí látky. Nalezené cizí tovary, nápoje nebo látky, byly rozdány chudým nebo spáleny. Ztížen byl též  v ý v o z   s u r o v i n, ty měly být zpracovány doma. Usilovně podporoval zakládání továren. Koncem 18. století mělo Brno 15 továren na jemné sukno. V Čechách se nejvíce povznášel Liberec. Byly stavěny silnice, např. z Brna do Jihlavy...

DOSLOV: Z čeho vlastně vychází prezident Zeman a jeho přítel kardinál Duka při tvrzení, že to byli pouze komunisté, kteří konfiskovali  církevní majetek a omezovali činnost církví!? Komunisté, podobně jako císař Josef II. pouze pochopili, že církev se chová jako nenasytná pijavice a tak jí nastavili nepřekročitelné mantinely.