Nechal jsem se zlákat ke koupi vysněného vozu Renault Espace, který jsem obdivoval na počátku 90. let, kdy jsme chtěli s rodinou cestovat po Evropě a prohlížet si „kapitalistické pozlátko“, které nám do té doby bylo upíráno. Vůz podle znaleckého posudku koupila tehdejší Celní správa v roce 1998 za 984 700 korun, což byly tehdy neskutečné peníze, odpovídající dnešním cca 1,6 milionu (ZDE) pro potřeby luxusního a reprezentativního pohybu výše postavených důstojníků a generálů Ministerstva pro potlačování nepokojů (proč by si jinak pořizovalo MV ony kropicí vozy za pandemie, že? - ZDE) a Celní správy mezi Prahou a Bruselem. Je zajímavé, že podle kupní smlouvy, kterou jsem pak obdržel, pořizovací cena automobilu byla již v roce 1998 1,3 milionu korun, tedy se pravděpodobně do nákladů zahrnulo neznámé příslušenství, provize nebo se vůz navíc dodanil (pro státní instituci?). Dnes, po více než 20 letech, ale nemá smysl pátrat po rozdílu v pořizovací ceně a ceně deklarované v účetnictví MV. Toto je už dávno promlčené.

Cena, na kterou ohodnotil znalec tento vůz, odpovídala nynějšímu stavu vozidla a nutným nákladům na repasi a GO, a zahrnovala v sobě především dobu více než tří let, kdy vůz stál a chátral v celním skladu na nekrytém dvoře. Jak jsem zjistil, všechny vozy ministerstev musí být vyřazeny z provozu po najetí 200 tisíc km nebo nejpozději po 20 letech provozu. Pouze některé typy luxusních vozů mohou být v provozu i 300 tisíc km, pokud tyto najedou ještě před uplynutím oné 20leté lhůty. Je s podivem, že většina vznětových motorů zejména vyšších kubatur byla konstruována na až dvojnásobné nájezdy kilometrů bez nutnosti generální opravy. Takto jsou formálně (pouze na základě nějaké vyhlášky) vyřazována z provozu vozidla, které mohla mít ještě mnoho let provozu před sebou bez nutnosti větších investic. Tato vozidla jsou pak následně v prvním kole nabízena dalším orgánům státní správy a rozpočtovým organizacím za zbytkové ceny.

Protože i pro tyto instituce je formálně jednodušší pořízení zcela nového vozu a většinou nemají vyčleněné peníze na zvýšenou údržbu nebo generální opravy, většina těchto vozů tak zůstává na odstavné ploše, kde dále chátrá. V dalším kole se vozidlo nabídne jiným organizacím, například neziskovkám nebo charitě. Pokud ani v této době nemá nikdo o vozidlo zájem, je nabídnuto v dražbě širší veřejnosti. Pro tuto dražbu je ale nutno znovu vozidlo znalecky ocenit a připravit dražební vyhlášku a kupní smlouvu. To ale není zadarmo a jak znalecké posudky, tak právní servis něco stojí. V mém případě Renault Espace měl v roce 2018, kdy byl vyřazen z provozu, ještě časovou cenu větší než 100 tisíc korun. Po dalších třech letech, kdy vozidlo chátralo na otevřeném prostranství, uvedl soudní znalec správně, že jeho obvyklá cena, za kterou se dá ještě vůz nabídnout, je jen 2000 korun. Tato cena skutečně (podle servisu, který na vozidle následně provedl generální opravu a znovu je uvedl do provozu s STK a EM) odpovídala stavu vozidla v době dražby.

Kdyby byla dražba provedena již v roce 2018, bezprostředně po ukončení provozu pro Celní správu, mohl stát utržit na prodeji vozidla o desítky tisíc Kč více (můj odhad je někde okolo 100 tisíc korun). Pokud ale nechal stát vozidlo na dvoře tři roky, pak je mohl rovnou nabídnout do dražby bez posudků, bez záruky za 1 Kč, a ne za cenu, která byla nižší, než byly poplatky za právní servis a znalecké posudky. Nedosti na tom, že o odstavená vozidla se musí někdo starat a někdo je hlídat, aby je nerozebrala nějaká nepřizpůsobivá skupina obyvatel a neodevzdala železo a barevné kovy do sběrny bez potvrzení o ekologické likvidaci (to je na tom to nejdůležitější). V obojím případě ale stát (potažmo každý z nás) přišel v tomto systému hospodaření se státním majetkem o velké peníze, nehospodárně vynaložené. Jen za jeden kilometr, najetý na tomto jednom vozidle, jsme zaplatili více než 6 Kč, a to jen za amortizaci a za běžnou údržbu (bez pohonných hmot). Který soukromník (kromě miliardářů) nebo občan si toto může dovolit?

Dobře, vyhlédl jsem si tedy vysněné vozidlo, které bylo nabízeno v dražbě za 2000 korun, a přihlásil jsem se do dražby na portálu ÚZSVM, kde jsem se zaregistroval jako podnikatel - fyzická osoba (byla možnost zaregistrovat se také jako občan nebo právnická osoba). Dražba probíhala v regulérních podmínkách a vozidlo jsem vydražil za cenu, srovnatelnou s cenou použitelných součástek, na které se dal Espace rozebrat. (Nakonec se ukázalo, že je možno všechny hlavní komponenty repasovat za nevelké peníze a vůz opět dát do provozu.) Po ukončení dražby (15. 10. 2020) mi po sedmi dnech přišla mailem výzva, abych do 30 dnů zaplatil kupní cenu. Tu jsem zaplatil obratem (22. 10.) a očekával, že obdržím návrh Kupní smlouvy a dohodneme se se správcem skladu, kdy si budu moci pro auto přijet. V tom okamžiku ale začaly problémy, o kterých jsem předem vůbec netušil, že se mohou vyskytnout.

Dne 4. 11., tedy 14 dní po zaplacení kupní ceny, jsem musel opakovaně žádat o zaslání návrhu Kupní smlouvy a o dojednání termínu převzetí vozidla. Už o týden později mi správce skladu poslal návrh Kupní smlouvy, kde jsem však figuroval jako občan, a nikoli jako podnikatel-fyzická osoba, jak jsem uvedl již při přihlášení k dražbě. To ale nebyl ten největší problém ve smlouvě. Tam stálo toto, cituji: „Dle § 8 zákona č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, je kupující povinen do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k vozidlu zajistit v součinnosti s prodávajícím zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel Ministerstva vnitra, včetně zaplacení případného poplatku na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků dle § 37e zákona č. 185/2001 Sb., v platném znění. V případě nesplnění této povinnosti má prodávající právo uplatnit vůči kupujícímu smluvní pokutu ve výši 500 Kč (slovy: pět set korun českých) za každý, byť i započatý, den prodlení s plněním této povinnosti.“

Z tohoto odstavce vyplývá, že pokud by například správce vozového parku MV neodhlásil vozidlo z registru vozidel Ministerstva vnitra (ke kterému nikdo jiný nemá přístup), tak by je kupující nebyl schopen přihlásit do civilního registru a celé prodlení s převodem vozidla by šlo na vrub kupujícího, a ten by musel zaplatit za každý den prodlení 500 Kč bez ohledu na to, zda tomuto stavu mohl zabránit nebo nikoli. Samozřejmě, že jsem požadoval provedení změn v Kupní smlouvě, které, jak mi sdělil správce skladu, musely být odsouhlaseny právníkem MV. Je s podivem, že si nikdo z předchozích kupujících takové do očí bijící „nesrovnalosti“ ve smlouvě dříve nevšiml. Asi považovali právní čistotu smluv orgánů státní správy na předpokládané úrovni. Druhou, již opravenou verzi Kupní smlouvy jsem obdržel 18. 11., tedy více než jeden měsíc po dražbě.

Teprve dne 1. 12. jsem byl oficiálně vyzván GŘ cel k převzetí vozidla a k podpisu Kupní smlouvy. To jsem ještě netušil, jaký rarášek se skrývá v Kupní smlouvě. Vesele jsem proto s odtahovou službou přijel 4. prosince na jih republiky do celního skladu. Ten byl velice dobře strážen několika ozbrojenými celníky, kteří hlídali přibližně dvacítku vyřazených vozidel obdobného charakteru, jako bylo to „moje“, a po zapsání všech právních náležitostí o mě i odtahové službě (SPZ odtahového auta, SPZ vleku, jméno řidiče, název firmy a další…), jsme auto naložili a já podepsal Kupní smlouvu. Dostal jsem klíče od vozu a doklady k vozidlu s tím, že vše další mi sdělí někdo z ministerstva, který je za autopark a formální náležitosti zodpovědný. Protože se 14 dní nikdo z MV neozval, urgoval jsem správce celního skladu, ať mi sdělí, kdo na MV je zodpovědný za odhlášení auta, bez něhož není možno auto na Magistrátu přihlásit.

Těsně před Vánocemi (21. 12.) se mi ozval odpovědný pracovník za autoprovoz MV s tím, že aby mohl vozidlo z tajného registru MV odhlásit, je nutné mu zaslat, cituji: „Do obálky vložte velké TP, ORV (malé TP), platný doklad o evidenční kontrole nebo STK, kopii zelené karty ( Vaše pojištění), kopii smlouvy ( na základě které jste vozidlo koupil), plnou moc již mám.“ Takže k jednoduchému úkonu, jakým je odhlášení vozidla prodávajícím, vyžaduje MV podle nějakého vnitřního předpisu kompletní sérii úkonů, stejnou, jako je zprovoznění a přihlášení vozidla novým majitelem po přestavbě nebo novém uvedení do provozu. Aby bylo možno udělat STK, je nutno seřídit nastavení motoru, změřit emise a repasovat nebo opravit všechny základní bezpečnostní prvky, jako jsou brzdy, tlumiče. Teprve poté je možno vozidlo opět zprovoznit a také pojistit. Naštěstí ani na STK ani v pojišťovně nikoho nezajímalo, že vozidlo ještě není přepsáno a formálně je stále vedeno na bývalého majitele, přesto klidně do dokladů napsali jako plátce mou firmu.

Hned po Novém roce, kdy se opět otevřely úřady a servis (18. 1. 2021), jsem vyřídil jak pojištění, tak STK a emise a doklady poslal poštou a mailem do Prahy, aby odpovědný správce autoparku mohl konečně auto odhlásit z tajného registru Ministerstva vnitra. Ne dosti na tom, že po mně chtěli, abych jim poslal i ověřený originál Kupní smlouvy, když jedno paré si nechali už při přebírání vozu, ale žádali, cituji: „Po nahlédnutí do TP se podle mého názoru bude na vozidle platit ekodaň 3000 Kč. Bude nutné, aby jste po domluvě se mnou poplatek Vy nebo Vámi pověřená osoba, uhradil na pokladně ministerstva vnitra Praha 4.“ Každý musí uznat, že v době pandemie je zcela nesmyslné, abych musel já nebo nějaký právní zástupce s plnou mocí cestovat do Prahy, když se celá státní správa digitalizovala a všechny platby mají být placeny bezhotovostně už minimálně sedm let.

Požádal jsem o číslo účtu a variabilní symbol, abych mohl ekologickou daň zaplatit bankovním převodem. O týden později jsem obdržel kladnou odpověď, že MV zřídí další týden kvůli této koupi vozu Renault Espace účet, kam se budou moci odvádět poplatky za ekologickou daň. Toto číslo účtu mi bylo oznámeno 4. 2. 2021 (6015-3605881/0710) a já ještě týž den daň zaplatil. Od té doby jsem opět čekal, až někdo vozidlo z tajného registru vozidel MV odhlásí a pošle mi velký a malý TP do firmy, abych do 10 dnů mohl vozidlo přihlásit u nás na Magistrátu. Už 26. 2. se tak stalo a „hned“ do týdne mi poslali všechny doklady, takže od 3. 3. 2021 jsem už mohl konečně sednout za volant svého vozidla a odvézt je ze servisu, kde překáželo bez jednoho dne celé tři měsíce.

Od dražby vozu (15. 10. 2020) tak uplynulo 139 dní, za které se podařilo státní správě naší banánové republiky provést operaci, která mezi běžnými občany nebo firmami trvá v průměru jeden týden, tedy přepis auta mezi dvěma subjekty. V banánových republikách a zejména ve státě ve státě, kam nemá obyčejný občan (ovčan) přístup, je však takováto byrokracie normální, jak mi bylo už při předávání vozu sděleno. Varuji tedy všechny, kdo budou tento článek číst: Nekupujte v banánové republice od státu ve státě jakýkoli majetek, registrovaný v jejich tajných seznamech. Doběhnou vás na interní předpisy a vyhlášky, o jejichž existenci jste neměli nejmenší tušení, a normální jednoduchý úkon se změní v právnický boj o každé slovíčko a každou minutu, kdy nejste schopni nic dělat, než odevzdaně hledět na ty nesmysly. S byrokratickým molochem není možno zápasit a vyhrát se nad ním nedá nikdy. Stále nad mnou visí Damoklův meč platby za to, že Renault Espace byl přepsán na mou firmu až 26. 2. 2021, což je o 75 dní později než oněch 10 dní, jak bylo uvedeno v Kupní smlouvě, která byla podepsána už 4. 12. 2020. Za oněch 75 dní zpoždění by si stát mohl naúčtovat 37 500 korun. Naprosto legálně ve shodě s Kupní smlouvou.

A na závěr jedna perlička. Kdo z pozice prvního náměstka šéfoval této mašinérii a kdo mohl z titulu své funkce začít odbourávat nesmyslnou byrokracii a stát ve státě, kam obyčejný občan nemůže ani nahlédnout (například do registru vozidel)? To neuhádnete, protože tento specialista na potírání kriminality už vyhlásil ve svém programu boj s byrokracií na MV jako hlavní cíl.

P.S.
Dne 4. 3. 2021 mi vedoucí autoprovozu MV poslal blahopřejný mail k tomu, že jsem byl historicky první člověk na světě, který mohl ekodaň zaplatit Ministerstvu vnitra bezhotovostně. Snad ani penalizační fakturu nebudu muset platit. Uff.