Pandemie jako taková je zjevně nástrojem možné změny a šance na programy a projekty, jejichž realizace by trvala léta, se může začít realizovat v rámci změn ihned. Zároveň z pohledu různých investorů a ekonomů pandemie zakryla základní problémy restrukturalizace států a mnohých firem. Letos v lednu se tedy sešli vedoucí představitelé podniků, vlád a občanské společnosti, aby řešili nejnaléhavější problémy roku 2021 a následujících let. Nasazení vakcín dosud nezastavilo celosvětovou pandemii a díky projekcím o změně klimatu by se COVID-19 mohl zdát jako menší incident. Vedoucí pracovníci mohou začít hledat společnou půdu potřebnou k budování smysluplné globální spolupráce provedením následných kroků. Zatímco debaty se soustředily na reakci výš uvedených skupin na krizi COVID-19, objevila se klíčová témata, jak realizovat skutečnou mezinárodní spolupráci. Příkladem je nalezení společné řeči mezi Si Ťin-pchingem, Emmanuelem Macronem a Vladimírem Putinem, které se může zdát nemožné, nicméně každý z nich v rámci jednání zdůrazňoval, že je důležité postavit člověka do středu úsilí o globální spolupráci. Tedy člověka jako nástroj takové spolupráce. Zaznělo také, že být zemí s liberální demokracií neznamená, že byste neměli spolupracovat se zeměmi, které nesdílejí stejné hodnoty. To se však často děje. To ale neznamená, že by takové demokracie měly při jakémkoli jednání ignorovat zásady, jako jsou lidská práva a svoboda projevu, ale spolupracovat, oslovovat, rozumět a spolupracovat.

Podle pana Berna, generálního tajemníka Civicus, vstupujeme do desetiletí netrpělivosti. Dvacet pět procent lidí není schopno uplatňovat své svobody, což vytváří davy, kterým by se mohly věnovat transparentní vlády ochotné zapojit se do skutečného dialogu. Navzdory velmi odlišným domácím diskurzům by rezonovala otevřenost a pokora jako stěžejní principy pro dosažení globální spolupráce.

Singapurský předseda vlády Lee Hsien Loong zdůraznil význam „re-globalizace“ a zavedení systému, který umožňuje udržitelné a spravedlivé oživení. Premiér Lee se netajil tím, že bude nutná rekalibrace ze strany Číny a Spojených států, přičemž Čína musí převzít „větší odpovědnost za poskytování globálních veřejných statků“ a Spojené státy se budou vyhýbat tomu, aby Čínu vnímaly pouze jako hrozbu. Aby byla zajištěna vyvážená konkurence a spolupráce, byly na konferenci silně požadovány úvahy o stávajících rámcích a institucích a vybudování multilaterálního rámce, který funguje pro všechny.

Kancléřka Merkelová poznamenala, že instituce jako Světová obchodní organizace jsou pro svět kritické a aby se jim dařilo, je třeba provést revize společných standardů, které odrážejí současné pracovní podmínky, životní prostředí a odpovědi týkající se digitalizace ekonomiky. Prezident Macron a generální tajemník OSN António Guterres zdůraznili důležitost zajištění spravedlivého rámce. Prezident Macron uvedl, že je potřeba vytvořit kapitalistický systém, který každého vytrhne z chudoby a zabrání nárůstu nerovností. Generální tajemník Guterres navrhl novou sociální smlouvu mezi vládami, národy, občanskou společností a podniky, která umožní důstojný život všem členům společnosti. Tedy zdá se, že se blíží redefinice kapitalismu a jisté formy Inklusivního kapitalismu, který se dnes stále více dostává do popředí.

Na pozadí výše uvedených jednání a závěrů jednání stále obyčejní lidé v jednotlivých státech si pokládají zcela jinou otázku. V rámci pandemie si uvědomili svoji smrtelnost a položili si základní otázku o ceně člověka, o ceně lidského života. Jidáš si cenil života Ježíše Krista na třicet stříbrných. Jaká by pro něj dnes byla adekvátní cena za život člověka?

Mluví se dnes o tom, že někteří si nechali dát vakcínu mimo pořadí. Ano, předbíhat se nemá. Jenže na druhé straně se v lidech vzbudí strach a obava z toho, že kdo nebude očkován, zemře,… a pak se divíme. Začne mezi lidmi boj o život. Navíc je dostatek vakcín. Z vakcíny se stal obchodní artikl a jde hlavně o obchod s životem a smrtí. Ani G20 to neuhlídala, i když měla dobrý úmysl. A jiné léky se nepřipouštějí. I kdyby stokrát měly potřebná lejstra, v očích jisté skupiny je to jen placebo, i kdyby léky pomáhaly. Věřme odborníkům. Fajn, zcela jistě, ale kterým, když nejsou schopni se shodnout. No přece těm správným, řeknou mnozí. Ale kteří profesoři a docenti to jsou? Bojujeme oficiálně proti promoření a přitom se neoficiálně proměřujeme v MHD, OC a různých obchodech. Ano, máme v ČR přes 21 000 úmrtí, a to je jistě nezanedbatelné číslo. Jenže ročně umírá bez povšimnutí kohokoli cca 27 000 onkologických pacientů a další velká čísla jsou pacienti ostatních nemocí jako kardiovaskulární atd.. Nechce se mi věřit, že tito lidé jsou oproti covidovým druhořadí a méněcenní. A to, že je covid nakažlivý, je pro rodiny těch, co odcházejí na onkologický problém velmi chabé zdůvodnění. Smrt nemá ideologii. Ale mysleme hlavně na život. Každý život.

Současná situace má tedy dvě roviny. Rovinu pro představitelé států, podniků a mezinárodních organizací, kteří v Davosu řešili Nový začátek a rekodifikaci světového uspořádání a rovinu druhou pro obyvatelé planety, kteří se snaží jednoduše přežít. A já se znovu ptám: „Jaká je dnes cena lidského života a co lidský život znamená?“ Myslím, že odpověď nebude vůbec snadná… I když vlastně… Buď žiješ nebo ne… Je to vlastně náramně jednoduché…

(Novinář a publicista Pavel Veselý je autorem několika knih a přibližně 300 rozhovorů s majiteli firem, politiků atd.)