Vážené delegátky, vážení delegáti, milí přátelé,

sešli jsme se tu dnes mimo jiné proto, abychom uplatnili své právo členů demokratické politické strany České strany sociálně demokratické, vyjádřit se k práci našeho předsedy.

Věřte, že následující se mi vůbec neříká lehce, ale kdy jindy než za situace, kdy už nejde o volební vítězství či porážky, ale o samotnou podstatu ČSSD. Kdy jindy než v čase rozhodujícím o budoucnosti směřování strany samotné. Neuposlechnu tedy mediálních výzev pana předsedy a nebudu zticha.

Předesílám, že mým cílem není vyvolání války uvnitř ČSSD, jak pan předseda veřejně označuje jakákoliv slova kritiky směřující k jeho osobě. Co však považuji nejen za svoje právo člena ČSSD, ale současně i svoji povinnost ať už vůči Vám – mým kolegům, tak vůči našim voličům, je otevřeně zkonstatovat – Pane Sobotko, jste mimo.

Jste mimo realitu dění ve straně, jste mimo realitu české i zahraniční politiky a především jste úplně mimo v tom, jak voliči Vás coby premiéra a účast naší strany ve vládě vnímají. Vaše vize ČSSD – ať už programová či personální - zcela selhala. Realizace Vašich vizí a Vaše působení v čele naší strany je pro stranu se 140ti letou tradicí likvidační.

Osobně netuším, zda je příčinou nulová profesní zkušenost mimo politiku, dvacet let nepřetržitého působení v Poslanecké sněmovně či tři roky strávené ve Strakově akademii, o čem jsem však hluboce přesvědčen je fakt, že takto to dál nejde.

Většina z nás má za sebou téměř 6 let pod vedením pana Sobotky coby předsedy, který stranu efektivně a se vší zarputilostí rozděluje, který svým centralistickým a klientelistickým vedením likviduje jakýkoliv potenciál vygenerovaný z řad členské základny.

Na místo lidí talentovaných, schopných, s jasnými výsledky práce ať už v politice či mimo ni se obklopuje pouze těmi, kteří jsou ochotni složit slib loajality a to nikoliv straně, ale jemu samotnému.

Vzpomeňte s jakou razancí pan Sobotka prosazoval kandidáta naší strany v prezidentské volbě před čtyři lety, kterým se stal pan Dienstbier.

Vzpomeňte s jakou razancí pan Sobotka popřel již tehdy alarmující výsledek ČSSD v posledních parlamentních volbách 2013, kdy po téměř dvou obdobích v opozici, za to tři roky v čele se Sobotkou jsme jen velmi těsně porazili ANO. To hnutí, o kterém ještě pár dní před těmito volbami prohlašoval, že jako náš případný koaliční partner nepřipadá v úvahu, protože bychom dopadli jak ODS. To hnutí, s kterým už týden na to koalici uzavíral společně s KDU, plně si vědom, že tak naše strana nedostojí jednomu se svých klíčových volebních slibů – tj. revizi církevních restitucí.

Vzpomeňte s jakou razancí prosazoval ani ne rok po té do vedení kandidátky do Europarlamentu řadovým členům minimálně známého a bohužel také naprosto nesrozumitelného prof. Kellera. I tyto volby skončili totálním propadákem, když tuto kandidátku porazilo nejen neokoukané hnutí ANO, ale také Kalouskova! TOP09.

Vzpomeňte s jakou razancí kritizoval naše kolegy v regionech po komunálních volbách 2014, kdy jsme ztratili podporu voličů krajských měst. A to aniž by se jen objevila otázka, zda to nesouvisí s téměř dvouletým působením jeho samotného v čele vlády či oné skupinky jím vyvolených do ministerských křesel, kteří stranu veřejně reprezentují. Proč? Mohla by se totiž objevit otázka ,s čím souvisí debakl i ve volbách senátních, který přišel současně s těmi komunálními.

A přišel rok loňský a ten máme všichni v živé paměti – debakl ve volbách krajských i senátních vlastně nikoho zas tak moc nepřekvapil. Stačilo si večer pustit televizi plnou suverénního pana Babiše, jehož působení v politice zrelevantnila právě ČSSD, pana Sobotku řeší problémy nikoliv našich voličů či většiny obyvatel naší země, ale menšin, na kterých parazitují jeho spojenci, sem tam pan Dienstbier, sem tam paní Šabatová – samozřejmě s podporou pana předsedy, šedivá kampaň s teatrálními výjezdy nehodnými moderní politické strany a v republikové vítězství nevěřili ani ti největší optimisté.

A opět to byl náš pan předseda Sobotka, který nezaváhal a znovu dokázal, že jeho slovo neznamená vůbec nic. Přes veřejný příslib, přes deklaraci v médiích, že pokud by ČSSD znovu tyto volby prohrála odstoupí a světe div se, na místo rezignace jsou ti, kteří mu jeho sliby připomněli okamžitě štváni komentátory spřátelenými se strukturami podporovaných přímo Lidovým domem či oněmi minoritami, jsou obviňováni, jak jinak než z rozpoutání války.

Na místo vyvození osobní odpovědnosti, tak Sobotka ve hře o svoji vlastní politickou budoucnost opět nezaváhal a to bez ohledu na fatální důsledky pro ČSSD samotnou. Turbulence jeho prohlášení neznala míru – jeden týden se bude strana soustředit na liberální voliče velkých měst a týden druhý už budeme radikální sociální stranou. Jeden týden je vláda úspěšná a jím vybraní ministři géniové, aby je týden druhý označil za unavené a hodné výměny. A aby náhodou jen na okamžik nikdo z našich voličů nemohl pochybovat o tom, že Sobotka vyměnil náš volební program za své premiérské křeslo – je to on sám, který před celým národem přiznává, jsem premiérem, ale na složení vlády vlastně nemám úplný vliv. Ten už jsem dávno částečně předal panu Babišovi.

Tomu panu Babišovi, u kterého Sobotkovi jeho finanční a mediální vliv nevadil, když jsem jej zval do vlády a tím mu přidal i moc politickou, tomu panu Babišovi, který ale vlastně je celou dobu ve střetu zájmů a pan premiér to mlčky akceptuje. A tomu panu Babišovi, kterému je sám pan Sobotka nejlepším volebním managerem.

Může snad být pro naši politickou konkurenci něco užitečnějšího než premiér, který kličkuje před vlastní odpovědností, mění názory jak na běžícím pásu, je nesrozumitelný a mdlý, bojující o sebe a zájmy svých vyvolených, ochotný vyměnit program i celou stranu za svoji politickou budoucnost? Obávám se, že ne.

Nyní je na nás všech, postavit se k situaci čelem. Uvědomme si prosím, že hlasem panu Sobotkovi dáváme současně i hlas jeho vizi sociální demokracie, která u voličů již mnohokrát propadla, té vizi sociální demokracie, kdy oponent je označován za štváče, té vizi sociální demokracie, kdy jen Sobotkovi hoši v Praze ví nejlíp, co je pro naše členy v regionech dobré. S hlasem pro pana Sobotku hlasujeme pro budoucnost ČSSD nikoliv s trajektorií ODS, al eTOP09. ODS se totiž byla schopna ze svých chyb poučit, vyvodit alespoň nějakou sebereflexi. Pokud si ČSSD opětovně a po čtvrté zvolí pana Sobotku svým předsedou jasně tak prokáže, že není sebereflexe schopna a na voličích jí pramálo záleží.