V noci ze 6. na 7. března Angela Merkelová ztratila Evropu. Onu noc strávila s tureckým premiérem Ahmetem Davutugluem na tureckém velvyslanectví v Bruselu a přítomen byl i Mark Rutte, premiér Nizozemska, které předsedá Unii. Ono setkání trvalo přes šest hodin a té noci se „v Evropě cosi rozbilo“, konstatoval před pátečním summitem EU-Turecko francouzský list Le Monde.

Argumentuje, že vše probíhalo „brutálním způsobem“ a bez účasti členů EU, z nichž někteří o jednání ani nevěděli. „Kancléřčin čin zanechá na tváři Evropy hluboké rány,“ cituje list nejmenované zdroje v Bruselu a připomíná, že dcera pastora, která kdysi zkoušela kázat morálku celé Evropě, nyní Unii nutí podřídit se „neslušnému návrhu“ z Turecka. Angela Merkelová narazila na „nečinnost rozdělené Evropy a nechuť většiny zemí přijímat migranty, a tak vzala iniciativu do svých rukou.“ Rozhovory na turecké ambasádě skončily kolem půl čtvrté ráno, jen pár hodin před začátkem evropského summitu věnovaného migrační krizi. Diplomaté, šéfové vlád i činitelé Evropské unie se o tak o „naprosto neočekávaném“ tureckém návrhu vracet uprchlíky z Řecka, dozvěděli až na samotném summitu.

Lidé z okolí šéfa Evropské rady Donalda Tuska tvrdili, že turecko-německý návrh je „velmi ambiciózní“, ale Tusk osobně se „cítil naprosto poníženě“, popisuje bruselské zákulisí Le Monde. Několik předchozích týdnů jezdil po „balkánské trase“ z jedné země do druhé a snažil se tamní vedoucí představitele umluvit, zatímco většina z nich se ke vstřícné politice Angely Merkelové vůči uprchlíkům stavěla krajně nepřátelsky. A teď se veškerá jeho snaha ukázala být zbytečnou, protože podmínky předchozích dohod turecko-německá smlouva prostě škrtla, a protože hlavní hostitelka uprchlíků fakticky souhlasila, že Evropa nemůže přijímat migranty v takových počtech.

Nový postoj kancléřky Merkelové k migraci by měl být teoreticky blízký všem, kdo žádal uzavření evropských hranic, nicméně otazníky zůstávají. Levice a obhájci lidských práv připomínají, že výměnou za „řešení“ migrační krize Turecko požadovalo příliš mnoho. A něco z toho dokonce už i získalo; německá vláda například koncem února dokázala přesvědčit Zelené, aby v Bundestagu nepředkládali návrh zákona o uznání turecké genocidy Arménů. „K útokům turecké vlády proti médiím Berlín také důsledně mlčí,“ připomíná Le Monde. Turecko navíc požadovalo zrušení vízového režimu s EU, další více než tři miliardy eur k předchozím už dohodnutým třem miliardám a obnovení rozhovorů o členství v EU, které fakticky skončily před šesti lety poté, co Brusel Ankaře předložil ke splnění 72 požadavků.

Diktátor Erdogan