Zatím poslední z četných cest izraelského premiéra Benjamina Netanjahua do Moskvy měla na počátku března zřejmě jediné téma: postěžovat si Putinovi na rostoucí vliv Íránu v Sýrii. „Jednou z věcí, které nás (s Ruskem) spojují, je společný boj proti radikálnímu islámskému terorismu,“ prohlásil Netanjahu v Kremlu. „Za poslední rok bylo v boji proti radikálnímu sunnitskému terorismu vedenému Islámským státem a Al Kajdou dosaženo významného pokroku a Rusko k němu přispělo významně. Samozřejmě, nechceme, aby byl sunnitský islámský terorismus vystřídán šíitským islámským terorismem vedeným Íránem.“

U Putina s tím ale Netanjahu nepochodil. Ruský prezident, který se připravuje na blížící se „historickou“ návštěvu íránského prezidenta Hasana Róháního, izraelského premiéra poměrně břitce vyzval k návratu do reality s tím, že věci, o kterých mluví, se odehrávaly v pátém století před naším letopočtem, ale dnes prý „žijeme v jiném světě“ a právě o něm je třeba jednat.

Nedal se ale ani Netanjahu, a tak izraelské letectvo zaútočilo na syrské území, a to až u Palmyry, a to prý na konvoj, který měl převážet zbraně pro Hizballáh ve vzdáleném Libanonu.

Izrael až u Palmyry

Izrael až dosud žádné své nálety na syrském území nekomentoval, nicméně tentokrát syrská protivzdušná armáda proti izraelským letounům odpálila rakety a Izrael proti zbytku jedné z nich aktivoval svůj protivzdušný systém Arrow. Odpálení syrských raket S200 proti úročícím izraelským letadlům je zásadní novinkou. „Asadova sebedůvěra roste,“ shrnul pro Al Monitor nejmenovaly izraelský vojenský zdroj. „Už nebojuje o život, jeho režim je stabilnější a je jasné, že tu zůstane. Za této situace chce změnit pravidla hry, která se utvořila v uplynulých letech. Chce zavřít okno, jímž podle něj Izrael opakovaně útočil na syrské území. To je hlavní důvod, proč rakety odpálil.“

Nebylo to sice poprvé, kdy syrská armáda reagovala, ale při všech předchozích izraelských úderech se Rusko dívalo stranou. Nyní si ale ruské ministerstvo zahraničí povolalo izraelského velvyslance v Moskvě, shodou okolností pouhý den poté, co předal Putinovi pověřovací listiny. Na jedné straně tím podle všeho chtělo ukázat židovskému státu svou nespokojenost s překročením „červené čáry“, současně tím ale symbolicky ujistilo své regionální spojence – Sýrii, Írán a Hizballáh – o neměnnosti své dosavadní politiky. Tím spíš, že podle Sýrie bylo odpálení raket na izraelská letadla odsouhlaseno Moskvou a mimo jiné prý značí i konec americké hegemonie na Blízkém východě. Podle Damašku Izrael svými nálety v oblasti Palmyry fakticky škodí nepřátelům Daeše, čímž teroristům pomáhá, a Hizballáh takovému výkladu přizvukuje.

To už ale izraelské letectvo znovu zaútočilo, tentokrát na syrské provládní oddíly na anektovaných syrských Golanských výšinách, média začala kritizovat Rusko a ministr obrany Avigdor Lieberman plamenně hrozil, že Izrael zničí syrskou protileteckou obranu, pokud se Sýrie nad svým územím odváží napadat útočící izraelská letadla. Je to sice nelogický názor už jen z podstaty, který navíc jakoby přehlížel případnou vojenskou reakci Ruska, nicméně Lieberman je ruský Žid a kvůli svým úzkým vazbám na Rusko občas bývá svými kritiky označován rovnou za ruského agenta. Nepřekvapí pak poněkud vágní prohlášení ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, podle něhož Rusko nebude reagovat na slova, ale na to, jak Izrael dodržuje blíže nespecifikované vzájemné dohody s Moskvou.         

Netanjahuovy problémy

Pro premiéra Netanjahua je Írán neodmyslitelným „strašákem“, kterým mává od počátku 90. let, byť s nevelkým úspěchem. Přesto je ale otázkou, proč se Izrael právě nyní pokouší případně eskalovat konflikt v Sýrii, a činí tak s až nečekanou „nenuceností“. Odpovědi lze rozdělit do několika skupin.

-- Izrael sleduje, jak se Írán stává „vítězem“ syrské války, přičemž podle izraelských zdrojů Teherán na syrském území zřídí i svou vlastní námořní základnu. Írán vše popírá, ale Izrael tvrdí, že základna prý bude u Latákie u Středozemního moře, poblíž ruské základny Hmejmím.

-- Současně s tím izraelské „prodloužené ruce“ typu Al Kajdy, Daeše a dalších sunnitských teroristických skupin směřují k porážce, aniž by dokázaly na Golanských výšinách vytvořit plánované „nárazníkové pásmo“. A pokud by do budoucna Írán, Sýrie a libanonský Hizballáh sáhly k aktivnímu „odboji“, mohly by Izrael jednou přijít i o anektované Golany jako takové. Právě v této oblasti nyní izraelská armáda plánuje "rozsáhlé manévry".

-- Libanonský Hizballáh se díky bojovým zkušenostem ze Sýrie stává sám o sobě výrazně schopnější vojenskou silou, přičemž podle některých – neověřitelných – odhadů má v arzenálu až 100 tisíc raket, jimiž v poslední dekádě dokázal odstrašit Izrael od další agrese proti Libanonu. Navíc Hizballáh zachovává klid a nenechává se vyprovokovat izraelskými nálety na jeho cíle v Sýrii. Lídr Hizballáhu Hasan Nasralláh nicméně nedávno Izrael varoval před další válkou s tím, že mezi možnými odvetnými terči v Izraeli budou jaderný reaktor v Dimoně, výrobnu čpavku v Haifě a další strategické objekty.   

-- Útoky na Sýrii a tamní cíle Hizballáhu přitom mohou současně pomoci Netanjahuovi odvrátit pozornost veřejnosti od rostoucích zahraničněpolitických i vnitropolitických problémů. Namátkou: vládní krize hrozí předčasnými volbami s nejistým výsledkem, sám Netanjahu čelí podezření z korupce, OSN opakovaně přirovnává Izrael k apartheidu a Trumpovy Spojené státy tlačí na omezení záborů palestinských území, což Netanjahu odmítá a slibuje radikálním „osadníkům“ pravý opak…

Možná, že za současnou válečnickou rétorikou Netanjahuovy vlády je jakýsi mix všeho výše zmíněného, nicméně nemusí zůstat jen u rétoriky. Izrael prý už připravuje plány na evakuaci čtvrt milionu lidí z oblasti u libanonských hranic a také z okolí zablokovaného pásma Gazy, přičemž z budoucí agrese už dopředu viní Libanon. A v tom je právě zajímavé novum oproti předchozím izraelským agresím: náčelník generálního štábu Gadi Eisenkot totiž za budoucí terč označuje „libanonský stát“. Až doposud to vždy byli „teroristé z Hizballáhu“. Nejspíš to značí změnu izraelského náhledu, který po nedávných převratných změnách v libanonské politice chápe, že Libanon a Hizballáh už nelze oddělovat...

Kardinální otázkou ovšem zůstává, zda Netanjahu jen „vrtí psem“ nebo zda chce opravdu zkusit všechny své problémy „spláchnout“ velkou válkou, která se může lehce vymknout kontrole a proměnit se ve skutečné peklo.

Tož uvidíme.    

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.