Stal jste se novým předsedou Rady bytových družstev severočeské oblasti (Ústecký a Liberecký kraj). Jakým směrem ji povedete? Jaké úkoly si stanovíte?

Nadále budeme pokračovat v kurzu nastaveném předchozím předsedou Karlem Jedličkou. Konkrétně to znamená, že bude pokračovat úzká spolupráce severočeských družstev na prosazování legislativních změn. Právě tato družstva vyvíjejí činnost v rámci řešení problémových oblastí. Jde o problémy v segmentu bydlení, které třeba jiné regiony nemají a neznají je, a my jimi – těmi problémy – vyloženě trpíme. Proto nadále budeme u vlády a parlamentu a u exekutivních orgánů důsledně prosazovat řešení problémů, protože za jejich vznik je zodpovědný stát svými špatnými zákony. Proto také budeme ještě úžeji spolupracovat se všemi organizacemi, které mají co říci k vývoji v segmentu bydlení – ať je to Agentura pro sociální začleňování, Úřad vlády, různá ministerstva apod. Ještě důrazněji se budeme snažit prosazovat záležitosti kolem sociálního bydlení – a to tak, aby byly rozvrstveny, jak to nově nastínil zástupce ombudsmanky doktor Stanislav Křeček. Ten správně říká, že je v rámci sociálního bydlení nutné vytvářet bydlení pro chudé a extra bydlení pro cikány, protože ti preferují zcela odlišný způsob života. To je trend, jenž bych rád, aby se vžil do myslí lidí a do celé společnosti, aby už bylo konečně všem jasné, že existují skupiny cikánů, které nechtějí spolupracovat s majoritou v rámci začleňování do běžné společnosti. Těmto nepřizpůsobivým cikánům je zapotřebí vytvořit jejich vlastní enklávy, kde si budou žít po svém.

Jako předseda Rady budu nadále pokračovat v rozvíjení krásné myšlenky o propojení bytového družstevnictví Libereckého a Ústeckého kraje. V rámci její realizace probíhá po řadu let výměna zkušeností. Například když nějaké družstvo projde soudním sporem, tak dává vědět výsledek soudní pře ostatním družstvům. Když některé družstvo vyzkouší technickou novinku při zajišťování údržby objektů, tak o ní také dá vědět ostatním.

Jako severočeská Rada pravidelně konáme školení techniků a ekonomů, svoláváme pravidelně právníky, ředitele správ družstev a předsedy představenstev na výměnu zkušeností a názorů. Tato komunikace je velmi důležitá. Každé družstvo je trochu jiné a výměnou zkušeností si družstva navzájem moc pomáhají. Je proto jasné, že se do budoucna dokážou vyvarovat chyb. Výměna zkušeností je prevencí proti vzniku chyb.

Komunikace mezi družstvy je tedy v pořádku, nebo má přece jen mezery?

Ano, je v pořádku. V rámci severočeské oblasti určitě ano. Družstva mezi sebou intenzivně spolupracují. Nicméně máme tady přece jeden problém, který osobně moc nechápu. Vznikl u bývalého předsedy družstva v Teplicích Vladimíra Procházky. Ten rozvířil prapodivný a nepochopitelný kolotoč různých zvěstí kolem naší Rady. Nakonec se ukázalo, že „kolotoč“ byl projevem jeho osobních ambicí. Bohužel na lep pana předsedy skočilo pět bytových družstev. Výsledkem toho bylo, že družstva opustila severočeskou Radu a přiřadila se ke středočeské Radě.  Na území Ústeckého a Libereckého kraje máme tedy také „středočeská“ bytová družstva – příkladem je Krušnohor Most (severočeská Rada) a družstvo v Chomutově (středočeská Rada). Mně tohle připadá neskutečně směšné a nelogické, neracionální. Na první pohled je přece jasné, že severočeská družstva řeší jiné problémy (např. vznikající ghetta) než středočeská (která o ghettech téměř nic nevědí). Chci tento nenormální stav řešit. Promluvím s vedením „středočeských“ družstev o možném návratu do severočeské Rady.

Jste stálým kritikem Agentury pro sociální začleňování a legislativních složek pro jejich pasivitu a pomalost. Nemáte pocit, že se od vás – jako nového předsedy Rady – očekává ještě důraznější tah na banku? Je přece o vás známo, že jste razantní v jednání, umíte bouchnout do stolu a říci tvrdé slovo…

Určitě ano. Karel Jedlička, můj předchůdce, nebyl měkkota. On vše dokázal taky říct velice důrazně. A s ústeckými družstvy máme navíc velice mnoho společného. Problémy, které mají v některých čtvrtích krajského města, máme přesně tady na Mostecku. Postupovali jsme ruku v ruce. Řešili jsme společně spoustu problémů. Vždycky jsme se ozývali a předseda severočeské Rady důrazně přenášel naše návrhy do orgánů Svazu a na jednání s ministerstvy. Ve výkonu funkce chci tedy pokračovat v jeho stylu – co nejtvrději, co nejdůrazněji. Doba nazrávání problémů pokročila. Už je pět minut po dvanácté. Situace se výrazně zradikalizovala. Ostatně ukazuje to mimo jiné případ zpěváka Radka Bangy ze skupiny Gipsy.cz, který opustil sál při předávání Českých slavíků na protest proti oceněné skupině údajně šířící nacismus. Skupiny se nechci zastávat, ale Radku Bangovi bych rád vysvětlil, že by si měl uvědomit to, proč lidi nemají cikány rádi. Proti Radku Bangovi nic nemám. Je to člověk začleněný do společnosti, úspěšný umělec, sám si ho rád poslechnu, nemám s ním žádný problém. Když ale pak dojedu na litvínovské sídliště Janov a musím koukat na zdevastované baráky a hordy cikánů, kteří tam doslova před očima ničí vše kolem dokola, těžko je – cikány – mohu mít rád. Na vyhlašování výsledků soutěže Český slavík mě překvapilo, že „neonacistická“ skupina vyhrála jednu z cen, ale přesně tento fakt dokumentuje celkový stav společnosti. Díky jemu je přesně vidět radikalizaci lidí, jejich míra naštvání roste rychleji a rychleji. Oni prostě nechtějí žít v jednom domě, v jednom vchodě a na jednom patře s hulváty, flákači, kteří v životě nesáhli na práci a dostávají dávky vyšší než je mzda pracujících lidí. To je přesně ono. Slušní lidé nemají klid na práci ani na bydlení. Nadávají na politiky, kteří problém neřeší, ve volbách dávají hlasy politikům, kteří by to ani jinak nečekali. Teď je z toho velká aféra. Vyjadřuje se k tomu kdekdo. Nyní nastal čas, aby se řeklo na rovinu, že je problém naléhavě nutno řešit, ale předem jej jasně pojmenovat. Máme tady etnikum, které se chce dostat do majority, spolupracovat s ní a fungovat v ní. A pak tu máme část etnika, která nechce spolupracovat s majoritou, nestojí o slušný způsob života, preferuje jiný způsob – a proto nemůže s námi (slušnými) být.

Funkci předsedy Rady věnoval Karel Jedlička dvacet let. Při každém jednání s ním bylo na vás vidět, že si tohoto člověka velice vážíte. Proč? Čeho podle vás významného dosáhl?

Nejvíce si vážím toho, že dokázal udržet Radu takovou, jakou je. Karel v ní rozvíjel ducha spolupráce. On byl vždy ten, kdo prosazoval výměnu názorů a zkušeností mezi družstvy; kdo prosazoval, abychom si řekli na rovinu to, jaké máme v činnosti mouchy, ale také to, abychom neskrývali úspěchy, aby z nich mohli ostatní to pozitivní vytěžit. Jeho síla byla v otevřenosti jednání a v kolektivním vnímání činnosti Rady.

Budete stěhovat sídlo úřadu Rady do Mostu?

Ladislav Chalupný, ředitel úřadu Rady, bude pořád sedět v Ústí. Budu za ním jezdit. On občas pojede za mnou do Mostu. Sídlo úřadu zůstane v krajském městě.

I přesto, co říkáte, se přece jen zdá, že budova správy SBD Krušnohor na ulici Československé armády v Mostě bude přece jen více využívána k setkávání s představiteli družstev…

Také si myslím, že tomu tak bude. Máme k tomu potřebné vybavení. Ostatně, když ani Úřad vlády naším zázemím neopovrhl a svolal do budovy správy Krušnohoru loni v březnu celostátní jednání svého Úřadu, Agentury, pěti ministerstev a dalších institucí k problematice problémů v segmentu bydlení, pak nám dal – jako Krušnohoru – výbornou známku. Určitě se tady párkrát sejdeme i se zástupci severočeských bytových družstev. Platí ale zásada, že pokud jde o závažnější jednání, pak ta se konají v různých místech po celém Ústeckém a Libereckém kraji. Zasedáme tedy nejen v Mostě, ale kupříkladu také v České Lípě, Liberci, Ústí, Teplicích, Litoměřicích atd. Ostatně tamější družstva se také ráda pochlubí se svými úspěchy nebo se svěří s problémy.

Jak budete coby předseda severočeské Rady fungovat ve vztahu ke Svazu českých a moravských bytových družstev?

Dneska je hlavním úkolem Svazu vyvíjení tlaku na vládu a parlament za účelem prosazení legislativních změn k zajištění kvalitního bydlení. Je také nutno udržet stav kolem bytových družstev, aby se jejich legislativní situace nezhoršovala. Uplynulých 26 let se jenom zhoršovala. Svaz se hodně zaměřuje také na společenství vlastníků jednotek, protože desítky tisíc SVJ mají velké problémy s přežitím. Budeme nadále rozvíjet i metodiky – v oblasti technické, ekonomické a samozřejmě právní pomoc. Mám představu o větší spolupráci se Svazem malých bytových družstev a Družstevním marketingovým sdružením v Praze, ale i s  menšími partnery, působícími v segmentu bydlení. V oblasti legislativy musíme postupovat jednotně. Budu více prosazovat setkávání se zástupci těchto organizací a dávat dohromady myšlenky, sjednocovat je a jednotně je předávat vládě, parlamentu a ministerstvům.

Jak nahlížíte na skutečnost, že jste byl navržen na předsedu Rady jako jediný kandidát a ještě k tomu s předem oznámenou písemnou podporou od dvaceti družstev?

Jednak to bude dvacet let, co působím ve funkcích v rámci Rady, a jednak jako Krušnohor jsme největší bytové družstvo v republice; mimochodem vážené družstvo, které je bráno jako vzor pro mnohá jiná. Lidé mě tedy dost znají a jak se zdá mám jejich důvěru. Velice si jí vážím. Pro moji novou funkci je velkou podporou.

Text: Petr PROKEŠ