Tento i podobné komentáře v tisku dělali Rothschildům velké starosti a tak ke konci 19. století koupili zpravodajskou agenturu Reuter´s, aby získali kontrolu nad médii. Prakticky ze stejného důvodu kupují média i podnikatelé typu Andreje Babiše. Stejně jako Rothschildové ovlivňovali národní vlády k dosažení svých vlastních zájmů, tak i Andrej Babiš vstupuje do české vlády se stejným záměrem. Snad si nikdo z laskavých čtenářů nemyslí, že se ráno budí s myšlenkou, co má udělat proto, aby se Aničce, pokladní ze supermarketu, žilo lépe a radostněji.

Naprosto rozumím tomu, proč se právě dnes okolo něj dělá takový humbuk. Skutečnost, že vlastní média se vědělo už před volbami a tehdy to ani ČSSD ani KDU – ČSL nebránilo přizvat „ANO“ do vlády. Každý, kdo uměl počítat alespoň do deseti, si mohl snadno spočítat, že díky jeho impériu se Andrej Babiš dostane do neskutečného střetu zájmů, a přesto se stal ministrem financí. Nezapomněli jste ještě, kdože jej navrhl na tento post?! A to už vůbec nemluvím o pardonu s jeho lustračním osvědčením, bez něhož by Sobotkova vláda vůbec nevznikla. Nevděčí Bohumil Sobotka za premiérské křeslo právě jemu? A proč onen humbuk právě teď? Stojíme před novými volbami, kdy dostatek peněz a vlastnictví médií jsou pro „ANO“ velkou konkurenční výhodou, nebo jak říká premiér Sobotka „dopingem“. Rozumím důvodům ostatních politických stran, proč se proti němu, při přijímání „Lex Babiš“, spojily. Jen si myslím, že je to z jejich strany pláč na nesprávném hrobě. Osobně bych dal přednost tomu, aby volební zákon přesněji upravoval podmínky, kdo může a nemůže kandidovat do těch kterých politických funkcí, aby se podobnému střetu zájmů raději předešlo.

Klíčová otázka tedy zní: „může za kapitalizmu kandidovat do politických funkcí velkokapitalista“?