Poslanec Robin Böhnisch (ČSSD) v PL 1.2.2016 uveřejnil článek „Co skutečně přináší novela zákona o ochraně přírody a krajiny?“ o návrhu novely zákona č. 114/1992 Sb., který poslanci vládních stran a TOP 09 poslali jednomyslně, až na jedinou čestnou výjimku z ČSSD, do druhého čtení. Pan poslanec představuje některé změny, jež novela přináší a které jsou z jeho pohledu nejvýznamnější (změny jsou dále uvedeny kurzivou):

1. Novela uvádí nové definice a vymezení zón ochrany přírody. Místo tří zón ochrany novela zavádí zóny čtyři (§18). V podstatě se jedná o změnu formální, neboť důležité není, kolik zón je vymezeno, důležité je to, k jakému cíli nebo účelu jsou zóny určeny a co v nich lze/nelze provádět. Vymezení zón ochrany dle dlouhodobého cíle s přihlédnutím k ucelenosti příslušných území, a nikoli podle aktuálního stavu dílčích konkrétních lokalit, bylo oponenty současného provozování NPŠ navrhováno ještě před jeho vyhlášením, ale tento přístup byl tehdejším ministrem ŽP Moldanem ignorován, neboť zřejmě odporoval záměrům skupin, jež tehdejší ministr ŽP zastupoval.

2. Novela stanovuje se dlouhodobý cíl. Dlouhodobý cíl byl určen již nař. vl. č. 163/1991 Sb. kterým byl NPŠ vyhlášen, konkrétně v §§1 a 2. Takže novela v tomto směru (viz §15/3 návrhu novely) nepřináší nic nového, pouze „opisuje“ již jednou deklarované. (A nutno dodat, že záměrně neplněné.) Co je nového je fakt, že výslovně je zde uveden cíl „zajištění nerušeného průběhu přírodních dějů v jejich přirozené dynamice na převažující ploše území národních parků“. Protože vše cokoli kolem sebe vidíme (snad kromě chování diskutérů na pracovní poradě) je přírodním procesem (viz též §18/1/a), uvedený cíl ve skutečnosti znamená legalizaci tzv. bezzásahového režimu, který doposud v žádném zákoně oporu neměl a jehož zavedení a uplatňování bylo a je postaveno pouze na neschopnosti či neochotě tohoto státu vynutit dodržování zákonů. Pod ochranou přírodních procesů v jejich přirozené dynamice navrhovatel novely může rozumět (proto to takto formuloval) vyloučení veškerých zásahů v zájmovém území. A protože o ochraně „přírodních procesů“ rozhoduje orgán ochrany přírody, a nikoli zákon, lze na základě této formulace zavést tzv. bezzásahový režim „na převažující ploše území národních parků“ zcela libovolně. (Samozřejmě se najde spousta lidí, kteří budou opakovat tvrzení svého ideologického vzoru „nechme přírodu a pozorujme“. S těmito lidmi se však nedá diskutovat o variantách, o následcích, o pravděpodobném vývoji apod., protože jejich odborné znalosti a argumentační vybavenost končí právě na vpředu uvedeném tvrzení.)

3. Novela nově stanoví podmínky pro pohyb návštěvníků a je v tomto případě vstřícnější než původní úprava. To neplatí tak úplně. Klidová území stanoví totiž MŽP opatřením obecné povahy, tedy lze je vyhlásit, a tím omezit nebo úplně vyloučit vstup návštěvníků, kdekoli na území NPŠ bez povinnosti stanovit tak zákonem. Najít důvod „umožnění nerušeného vývoje ekosystémů nebo jejich složek“ není nesnadné.

Pan poslanec Böhnish neuvedl další hojně používaný oblíbený argument na podporu novely, a to, že místo původně požadovaných speciálních zákonů pro každý národní park jednotlivě, jak požaduje stávající znění z. 114/1992 Sb. v §15/3, novela „vyhlašuje“ všechny parky najednou (parky ale již existují de facto, NPŠ možná i de iure – stále však o tom není jednoznačně rozhodnuto, ač MŽP tvrdí opak –, a proto slovo „vyhlašuje“ je uvedeno v uvozovkách). V podstatě se jedná opět o pouze formální skutečnost (lze najít oprávněné argumenty pro i proti, i když specifické zákony by mohly přesněji reflektovat možnosti a potřeby jednotlivých parků), protože nezáleží na tom, zda další národní park bude vyhlášen samostatným zákonem, nebo novelou z. 114/1992 Sb., ale na tom, zda duch a proklamovaný účel zákona budou dodržovány. A to je u nás standardní problém.

Novela zákona 114/1992 byla evidentně vytvořena právě pro legalizaci tzv. bezzásahového režimu, neboť v §22a/2 pro jistotu ještě výslovně zakazuje prevenci v ochraně lesa před zničením biotickými činiteli (v současnosti jsou jím kůrovci), tedy sleduje udržení kůrovcové kalamity. Kuriózní je, že skalní zastánce tzv. bezzásahového režimu MVDr. Jaromír Bláha, expert Hnutí DUHA pro lesy, vytýká novele, že není dostatečně konkrétní v určení termínů pro dosažení deklarovaných cílů (viz záznam semináře MŽP 25.2.2016 o novele, 2:03 hod.). Přitom návrh plzeňského kraje a následně návrh senátní zákona o NPŠ, který byl parlamentem smeten se stolu, obsahoval nástroje pro průběžnou kontrolu dosahování stanovených cílů v kvalitě i v čase. A proto nesměl projít.

Pan poslanec si pochvaluje, jak je z. 114/1992 Sb. kvalitní a jak pozitivně jej navržená novela ještě ovlivní. Navržená novela však ve skutečnosti upevňuje absolutistickou a nekontrolovatelnou moc orgánů ochrany přírody (viz stávající z. 114/1992 Sb.) a lze se obávat, že ani pozměňovací návrhy tento hlavní charakter novely nezmění. Pokud tedy bude novela schválena, zákon 114/1992 Sb. kvalitou nevybočí z řady současných zákonů, neboť neobsahuje naprosto žádné prvky odpovědnosti orgánu ochrany přírody za jeho rozhodnutí. Pro Šumavu, a nejen pro ni, špatná zpráva.

Vladimír Říha
Šumava 21