Daňový balíček, který míří z vlády do parlamentu, obsahuje také zrušení stravenek. Je to však dost záhada. Nesedí argumentace ministryně financí Aleny Schillerové, proč jsou lepší prachy na dřevo než vládní pobídka na cestu do hospody. Ale ministryně toho má moc a nemusí všechno vědět. Proto se stravenky probíraly v debatním družstvu Fontes Rerum, aby ještě před projednáním příslušného daňového balíčku v parlamentu byla k dispozici ověřená čísla z reálných průzkumů a z prezentované ekonomické studie Grant Thornton, pořízené pro Unii zaměstnavatelských svazů.

Je to nesmírně košaté téma. Zajímá samozřejmě daňaře, protože 55 % příspěvku zaměstnavatele na stravenky je uznatelným nákladem, stejně jako celý náklad provozu závodní jídelny. Na cesťák dostane 70 procent, a jsou tu také dovolené. Pokud jde o samotné stravovací benefity, zaměstnanec žádný nárok ze zákona nemá, je odkázán na libovolný dobrovolný příspěvek zaměstnavatele.

Teď je to pěkně nalinkováno, a tak 1,5 milionu zaměstnanců chodí na obědy se slevou a 1,8 milionu zaměstnanců se stravuje za podobných podmínek v závodních jídelnách. Kdyby se to změnilo na univerzální hotovost, dostanou zaměstnanci až patnáct stovek měsíčně na ruku. To je jasná volba, v Maďarsku po ní sáhlo 90 procent zaměstnanců a hned měli z čeho spořit. Pro zaměstnavatele vznikne taky pěkná příležitost. Může se jim zdát, že zaměstnanci mají nějak moc peněz, a lze proto zabrzdit růst mezd. A s univerzální hotovostí, která je daňově uznatelným nákladem, se mohou pustit do daňové optimalizace.

Česká pobočka mezinárodní poradenské společnosti Grant Thornton vidí horní limit takové příležitosti lehce nad 20 miliardami korun, o které by přišel státní rozpočet, kdyby všichni a všude této možnosti plně využili. Po maximálním paušálu, který je daňově uznatelným nákladem, by sáhli i ti, kdo zaměstnancům nikdy nic nedali nebo dávali jen málo. A to by ještě mohli zaměstnance pomnožit dělenými úvazky, další sezónní novinkou. Mohou se ozvat i OSVČ a další formy pracovního zapojení. Nabízí-li se stroj na peníze, každý přiskočí, aby si klikou zatočil.   

ZDE

Výpočet poklesu příjmů státního rozpočtu o více než 20 miliard korun používá i bývalý náměstek ministra financí Martin Pros, který teď působí jako daňový poradce. Uvedená částka je v každém případě řádově vyšší, než se kterou počítá samotné ministerstvo financí.

To navíc přehlédlo jednu zajímavou past, která je v paušálech skryta. Pokud bude paušál vyplácen na úkor (části) mzdy nebo odměn, což je lákadlo pro zaměstnavatele, kterému se těžko vyhnout, budou na straně zaměstnanců nižší nejen daně, ale také odvody sociálního a zdravotního pojistného. V rozpočtech se tedy kopou další díry, a ani zaměstnanec nenabídne svou slevu zaměstnavateli zadarmo. Nižší mzda se mu promítne do příštího důchodu. Bude to jak půjčka od lichváře, který nám spolehlivě ořeže příjmy až nadosmrti.

Leták, který používají odpůrci paušálu (Stravenky: Dezinformace a realita) zpochybňuje i ministerská čísla o nákladech stravenek pro zaměstnavatele a zúčastněná stravovací zařízení. Průzkumy ukazují, že lidé se stravenkami chodí na oběd třikrát častěji než lidé bez stravenek. U mnohých obyčejných restaurací tvoří stravenky až polovinu tržeb během oběda. Když o tohle přijdou, je po nich. Zaměstnavatelé neposkytují stravenky kvůli daňové výhodě, ale je to součást jejich personální politiky.

Institut oceňování majetku Vysoké školy ekonomické v Praze dokonce hovoří o 30 miliardách tržeb, o které mohou stravovací zařízení přijít. Práci může ztratit 29 tisíc pracovníků sektoru stravování a pohostinství. Ministryně Schillerová dává přednost doporučujícímu stanovisku Asociace hotelů a restaurací, ale ta podle tohoto letáku zastupuje jen necelých 300 restaurací, z nichž většina patří mezi luxusní podniky a zařízení v turisticky atraktivních destinacích, které stravenky neberou.

Tolik čísla.

Pokud se do toho pustíme, budeme jediní v Evropě. V Belgii o tom před lety uvažovali a ideu zavrhli. V Maďarsku to roku 2017 aspoň zkusili, ale mezitím už toho nechali. Když prakticky všichni zaměstnanci paušálu využili a zároveň přestali chodit na obědy, vláda paušál zrušila pro neúčelovost. Ale zrušila i příspěvky závodním jídelnám a další stravovací benefity, když o ně nebyl zájem... Bohužel, maďarsky u nás od rozdělení Československa nikdo neumí. Ledaže by uměl, ale nemyslel to s námi dobře.

Budeme tedy jediní Evropě, ale už jsme si zvykli, se superhrubou jsme na tom podobně. Nebo s rovnou daní, kde jsme jediní mimo Divoký východ. Jsme opravdu tak výjimečně dobří, nebo máme jenom klapky na očích? Někdy je náš pobyt na špičce evropského nebo světového žebříčku výmluvnější – nejvýnosnější přímé zahraniční investice a největší odliv dividend ze země. Tohle zrušení stravenek opravdu nevyřeší. Nebo nejhorší stav lesů, k tomu lokality se vzduchem, že by se dal házet lopatou, a nejvyšší přírůstky astmatu a alergií u dětí. Nejodpornější vymáhání dluhů. Seznam by byl bez konce, protože Česko je mimořádně vstřícná země pro dravčí útoky dobře organizovaných zájmových skupin.

Nevím, která zájmová skupina v tom jede teď, ale není to tak dávno, kdy bylo velkým tématem skutečně občanské hnutí Zachraň svoji hospodu. Rychle jsme přišli na to, že člověka může zabít virus, ale hospodu už karanténa. Počty věřících v hospody jako klíčovou součást české kultury jsou zdaleka nejvyšší, přestože zatím nemají na Staromáku pomník. V tomhle jsme byli s vládou zajedno, proto povzbuzovala cesty do hospody poukázkami, které subvencovala spolu se zaměstnavateli. Avšak možná by se ty poukázky hodily i jinde, protože krize, kterou virus přinesl, má být tou největší, jakou kdo pamatuje.

Podstatou krizí je nedostatek peněz. Vlády jsou zadlužené, lidi přišli o příjem. Výsledný efekt nedostatku se však dá zmírnit, když těch málo peněz, co ještě zbylo, běhá rychleji. Když tisícovka stihne dvě kola za dobu, kdy by jindy oběhla jen jedno, je to s měnovou situací stejné, jako když se tam courají dvě tisícovky. Rychlejšímu oběhu lze pomáhat časovým omezením platidla. Když ho neutratíte do určité doby, ztratí část hodnoty (tohle dělá negativní úrok v bance) nebo hodnotu celou (jako propadlá stravenka nebo lístek do kina).

Dalším nástrojem lepšího využití omezeného množství peněz je snaha nasměrovat je tam, kde jsou nejvíc potřeba. Třeba v lokální ekonomice, to dělají doplňkové měny vzniklé z iniciativy místních podnikatelů. Ti je přijímají, a ještě je pocukrují slevou, ale nikde jinde se udat nedají. Podobně stravenky platí jen v zapojených hospodách, a lidi to láká, protože obsahují příspěvek. Na konci roku ztratí platnost, je to tedy nástroj pro urychlení a zacílení oběhu měny, nikoliv pro kumulaci bohatství.

Stravenka nám říká, rychle to projez, milý člověče, ničeho se neboj, tohle není tvoje budoucnost. Ale když nebudeš rozumně a pravidelně jíst, ztloustneš, dostaneš cukrovku a vředy, a žádná budoucnost nebude. Vláda musí slyšet švitoření těhle zvláštních peněz, protože špatně nakrmený občan se hrozně prodraží. Vedle koronaviru tu máme taky epidemii obezity, která na sebe váže další zdravotní rizika, nejen horší průběh kovidu. A to pak máte léky, lékaře specialisty, kapacity zdravotnických zařízení, zdravotní neschopnost, výpadky příjmů, pomoc rodině, pomoc zaměstnavateli a ... Prostě náklady veřejných rozpočtů.

V obezitě nejsme první v Evropě, vecpaly se před nás Chorvatsko, Malta a Řecko, jsme jen finalisti s vyhlídkou na bednu. Proč sem tu obezitu pletu? Není obyčejně produktem nadbytečného jídla, leč nesprávného stravování, vysvětluje autorita MUDr. Kateřina Cajthamlová. Celý den moc nejíme, přijdeme domů a následuje večerní nájezd do ledničky. Tam máme tučné a koncentrované potraviny a alkohol. Tělo přifukují kalorie bez pohybu.

Moje mudrování nad stravenkami mne tak přivedlo k úvaze, že bychom potřebovali i poukázky na pohyb, třeba pár hodin volného pohybu na hřišti nebo na běžecké či cyklistické stezce se šatnou a sprchou. Čili je to špatné, ale bez poukázek to bude ještě horší.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele