Kolektiv redaktorů ČRo a ČT měl v roce 2011 z Arabského jara hromadný orgasmus. Každý rok jej vzpomíná povinným pásmem pořadů, dramaturgií připomínajících oslavy VŘSR.

Arabské jaro byl podobně "samovolně demokratizační proud", jako Majdan, pražský Majdan, Červené karty pro prezidenta, nebo teheránské nepokoje r. 1952.

Skupina států přes nastrčené neziskovky intenzívně financovala, cvičila i předem tajně vyzbrojovala teroristické sunnitské buňky, jejichž úkolem bylo svrhnout sekulární režimy severní Afriky a Středního Východu a rozbít ustálené rozložení sil s tím, že to nové bude loajální vůči "koalici", nepřátelské vůči Íránu a nebude mít vazby na Rusko.

Koho myslím onou koalicí? Ve kterých zemích média usilovně vrtěla psem a glorifikovala Arabské jaro? Které země jej podpořily? Nebyly to v důsledku ty samé země, dnes tvořící onu slavnou "protiteroristickou koalici Západu", která čelí islámskému terorismu tak efektivně, že mezitím uchvátil celý region, rozšířil se do Střední Afriky a do celé Evropy?

Primárním ekonomickým (money first) cílem Arabského jara bylo zabránit projektům spolupráce při těžbě a zejména distribuci plynu a ropy v celé oblasti, kdy na sebe narážely gigantické obchodní zájmy Ruska, Číny, Íránu, Sýrie a Libye na straně jedné a části EU (Francie, Itálie a VB), Turecka, USA a ropných monarchií na straně druhé.

Primárním politickým cílem bylo vyřadit vlivné lokální hráče na šachovnici středního východu a jejich silné armády - tedy hlavně Libyi a Sýrii a izolovat tak Írán. V regionu by tím klesal vliv Ruska a Číny a snížil se tlak na Izrael.

Zblbnout dav pomocí brainwashingu v médiích, provokatérů v ulicích (akce "student Šmíd" byla při Arabském jaru použita několikrát a většinou zabrala) je v arabských zemích snazší, než bylo v letargické ČSSR. Nějakou dobu provokujete a "spravedlivě rozhořčení" lidé se chytnou a naplní ulice pro kamery CNN (hlavní psovrtič), Al Jazeery ad.

Občas to úplně nekřupne, třeba když většina demonstrací v Sýrii a část v Libyi v roce 2011 byla naopak za udržení stávajícího režimu a proti rozbití státu zvenčí (oprávněné obavy lépe informovaných). Ani to světovým médiím nezabránilo o těchto demonstracích referovat jako o PROTIrežimních. Show must go on.

Arabské jaro - termín, při jehož vyslovení zvlhnou nejedny bombarďáky na Kavčích horách a na Vinohradské třídě - mělo fenomenální "úspěch", v oblasti, kterou proklamovalo. Odneslo mír, prosperitu, demokracii, občanská práva a náboženské svobody ve všech touto rakovinou napadených zemích.

Egypt se ocitl na pokraji občanské války, o vládu se přetahovaly řídící orgán Baracka Obamy a Hillary Clinton - teroristická organizace Muslimské bratrstvo spolu s armádní klikou a převrat stíhal převrat. Výsledkem jsou nejméně desítky mrtvých a země na pokraji ekonomického kolapsu a hladomoru - o čemž velká média neinformují, přestože destabilizace Egypta je největším rizikem regionu.

Libye a Sýrie jsou zářivými příklady úspěšného importu demokracie a západních hodnot. Obě tyto země byly velice bezpečné, sekulární a relativně chránící náboženskou svobodu, otevřené pro obchod, s kvalitní infrastrukturou, školstvím a rozvinutým zemědělstvím. Obě země jsou nyní zcela v troskách a zmítá jimi sektářské násilí a islámský fanatismus. Lidé v nich trpí a utíkají z nich.

Lze tedy říct, že záměr Západu s Arabským jarem selhal? Zdánlivě ano. Import demokracie a prosperity se nepodařil. Zklamaní z Arabského jara jsou i mladí z jediné země, kterou nám západní média snaživě podstrkovala jako žářný úspěch Arabského jara - Tuniska. Polovina mladých Tunisanů chce odejít do Evropy. "Wir schaffen das - fy mochla zumbespiel ršidit kamion", vece kormidelnice Evropy Andělka.

Ale zpět k závěrečné otázce: Selhalo tedy Arabské jaro? Jen zdánlivě. Napůl splnilo zadání svých zahraničních mecenášů zničit silné sekulární armády Libye a Sýrie, destabilizovat jejich konkurenční  produkci surovin, zvrátit Kaddáfím připravovaný projekt vlastní regionální rezervní měny a rozšířit vliv nejmilitantnějších větví sunnitského islámu.

Kdyby arabské jaro vyšlo naplno, vládly by v regionu Al Kajda, Al Nusra a Muslimské bratrstvo, s nimiž se Západ vždy uměl domluvit víc, než dobře, jak dosavadní historie velmi dobře dokumentuje.

Mohlo vůbec Arabské jaro přinést demokracii, prosperitu, lidská práva a náboženské svobody? Můžete jmenovat třeba jen jednu, jedinou arabskou zemi v regionu, kde lze hovořit o demokracii a lidských právech, rovnosti žen a náboženské svobodě v míře podobné, jako na Západě, či v Izraeli?

Ne, nikdo nikdy vážně nečekal, že by Arabské jaro mohlo přinést něco z výše jmenovaného. Bylo to jen velmi drahé divadlo pro hloupé diváky, za nějž zaplatili desetimiliony svou prosperitou, desetitisíce životy, miliony musely opustit domovy.