Zatímco tempo hlavního líčení vyvolává pochybnosti, zda se soud vůbec někdy dobere k rozsudku, když před ním stojí seznamování obžalovaných s výpověďmi jejich spolutrpitelů a zejména výslechy desítek svědků a čtení listinných důkazů, v „prolukách“ se orgány činné v trestním řízení intenzivně věnují prohlubování kriminalizace hlavního obžalovaného, jež vyústila v pokračující týrání vazbou. O tom níže.

Připomeňme si, že Shahram Zadeh strávil v útěkové vazbě 22 měsíců. Na svobodu se dostal dne 1.února 2016 po složení rekordní kauce 150 milionů Kč. Hned na dvoře věznice jej ale zadržela policie se souhlasem státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně Jiřího Kadlece, který se pokusil poslat jej do časově neomezené předběžné vazby. Krajský soud v Brně jeho návrhu nevyhověl jednak pro absenci hmotně právních vazebních důvodů a také s ohledem na složenou kauci.

Shahram Zadeh si při své obhajobě vede způsobem,  s kterým se předseda senátu Aleš Novotný ani žalobce Aleš Sosík asi dříve nesetkali. Způsobem přiměřeným svému temperamentu se chová se sebevědomím hrdého muže, jistého si svou nevinou a rozhněvaného na způsob, jakým s ním nakládají orgány činné v trestním řízení. Dostává se do častých sporů s předsedou senátu, když se snaží usměrnit jeho výpověď, nebo když pana soudce přistihne při zneužití informací z problematických zdrojů (např. z odposlechů z jiného řízení). Zejména je ale nepříjemný žalobci Aleši Sosíkovi. Opakovaně mu vyčítá, že jej z nejasných důvodů dosadil do puzzle výsledků vyšetřování na místo původního hlavního podezřelého Petra Pfeifera a odstranil ze spisu několik šanonů příslušné dokumentace. Petru Pfeiferovi, jenž dluží Shahramu Zadehovi několik milionů Kč, žalobce  zajistil beztrestnost odměnou za ochotu sehrát roli korunního svědka proti němu. Kromě toho pan obžalovaný opakovaně připomněl při hlavním líčení, že během vyšetřování pod dohledem Aleše Sosíka narostla škoda o dvě a čtvrt miliardy Kč.

Pomsta na sebe nedala dlouho čekat. Orgány činné v trestním řízení začaly v tichosti připravovat nové obvinění proti rebelujícímu obžalovanému.

Ve dnech 18.-20. října 2016  vystřídal Aleše Sosíka v roli žalobce Michal Galát, další představitel olomouckého „speciálu“ s celostátní působností (pardon, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci), jenž se takto mohl dostat k listinným důkazům, k nimž by jinak neměl přístup.  Ještě ve dnech 22.-24. listopadu 2016 proběhlo hlavní líčení obvyklým způsobem, ale po něm následovala „proluka“ až do 8. února 2017. V době jejího vyhlášení již ale dávno probíhaly úkony trestního řízení proti nic netušícímu obžalovanému, spojené s odposlechy, včetně odposlechů jeho obhájců (proti tomu protestuje Česká advokátní komora a Unie obhájců).

Dne 2. prosince 2016 policie vpadla do bytu Shahrama Zadeha, provedla zde domovní prohlídku, při které získala listinné podklady o záměrech obhajoby v „daňové“ kauze u Krajského soudu v Brně. Policie ho obvinila, že  dávno před propuštěním z vazby z vězení založil a řídil zločinné uskupení,   jehož činnost směřovala  k ovlivnění průběhu a výsledků ve výše zmíněné „velké daňové kauze“, vedené u Krajského soudu v Brně.

Proti sdělení obvinění ze dne 2. prosince 2016 podali obhájci stížnost, jejíž vyřízení je povinností dozorového státního zástupce Michala Galáta. Do 10.dubna 2017 příslušné usnesení neobdrželi.

Na návrh státního zástupce Michala Galáta jej policie v neděli 4.prosince 2016 předvedla před soudce Městského soudu v Brně Aleše Dufka, který na něj uvalil vazbu ze všech tří vazebních důvodů ( nebezpečí útěku, ovlivňování svědků, pokračování v trestné činnosti), a to bez ohledu na složenou rekordní kauci a její předchozí vyhodnocení Krajským soudem v Brně při odmítnutí návrhu na uvalení předběžné vazby v únoru r.2016.

S ním soud poslal do vazby další členy údajného zločinného uskupení, mezi nimi advokáta O.K., jenž fakticky vykonával operativní řízení domnělé skupiny.  Jediný Shahram Zadeh podal stížnost proti usnesení o uvalení vazby. Ostatní se buď nebránili, nebo stížnosti vzali zpět a dostali se brzy na svobodu. Organizátor O.K. se ke svému jednání doznal, projevil lítost, nepodal stížnost proti uvalení vazby a požádal o postavení spolupracujícího obviněného.  

Usnesení soudce Aleše Dufka nabylo právní moc usnesením senátu  Krajského soudu v Brně předsedy Miroslava Dlouhého až 12.ledna 2017: vazební řízení má probíhat bez zbytečných průtahů, ale v případě Shahrama Zadeha orgány ctí zásadu „co se vleče, neuteče“: písemné vyhotovení usnesení Krajského soudu v Brně o zamítnutí stížnosti proti uvalení vazby obhájci obdrželi až 17.února 2017.  Překvapující je zachování platnosti vazby útěkové nedbáním složení rekordní kauce 150 milionů Kč, o které jiný senát téhož soudu rozhodl v únoru r.2016, že je pojistkou proti útěku i v jiných kauzách. Krajský soud v Brně se tak zapsal do historie české justice svérázným důkazem o nepředvídatelnosti soudních rozhodnutí, jdoucí až do nesmyslnosti. Koluzní vazba měla ze zákona skončit 3. března 2017, ale neskončila, neboť státní zástupce Michal Galát podal další vazební návrh až 24. března 2017. Vazební jednání před soudcem Městského soudu v Brně Davidem Otevřelem proběhlo až ve dnech 7. a 11. dubna 2017. že Tříměsíční lhůta povinného přezkumu trvání vazebních důvodů byla zachována, ale překročení hranice trvání koluzní vazby zůstává nezhojitelnou vadou řízení. Je to mimo jiné hrubý zásah do soukromí pana obviněného a jeho rodiny, neboť při návštěvách manželky se novomanželé museli smířit s dohledem příslušnice Vězeňské služby ČR, a návštěvy rodičů, neznalých češtiny, jsou prakticky znemožněny.

Perličkou, která ozvláštňuje toto vazební řízení, je odůvodnění sdělení obvinění a uvalení vazby předstižné. Nejaktivnějšími členy údajného zločinného uskupení byli svědci M.V. a  J.D., kteří byli možná zapleteni do daňové trestné činnosti, stíhané Krajským soudem v Brně. M.V. vystupoval v přípravném řízení a křivým svědectvím škodil Shahramu Zadehovi. Oba byli ochotni ze zištných důvodů vytvořit prohlášení, v nichž vypovídali ve prospěch Shahrama Zadeha a v neprospěch korunního svědka Petra Pfeifera, vyšetřujících policistů, obou výše zmiňovaných státních zástupců a dokonce i soudce Aleše Novotného. J.D. svým prohlášením vyvolal vyšetřování Generální inspekce bezpečnostních sborů, které ovšem znemožnil státní zástupce Michal Galát odebráním věci a jejím přikázáním policejnímu útvaru, jehož příslušníky byli napadení policisté (stejně naložil s vyšetřováním proti policistům téhož útvaru, kteří měli vydíráním nutit obžalovaného Michala Šimáka ke křivému svědectví proti Shahramu Zadehovi). Oba dovedové, vysvětlující svou vstřícnost vůči Shahramu Zadehovi potřebou peněz, si sice od obv. advokáta O.K. nechali za své služby zaplatit, ale pak i se svými výtvory navštívili policejní služebnu, získané peníze odevzdali a přešli do služeb rádoby spravedlnosti. O svém dalším počínání se pak předběžně radili s policisty a o výsledcích různých setkání je informovali. Policisté je bez  rozpaků využili, ačkoli k tomu neměli zákonem předpokládaný souhlas soudce vrchního soudu. „Práskači“ si zajistili beztrestnost, ačkoli byli nejaktivnějšími účastníky domnělého zločinného skupení. Údajné „zločinné uskupení“ tak nabylo velmi zvláštní ráz, spíše se stalo nástrojem provokací proti panu obviněnému než prostředkem jeho obhajoby. Vezmeme-li do úvahy, že on sám nic ze získaných dokumentů nepoužil, ač při hlavním líčení v „daňové kauze“ k tomu měl příležitost, a policejní provokace je jednáním jednoznačně protiprávním, vnucuje se otázka, proč ve vazbě sedí právě Shahram Zadeh a nikoli ti, kteří využívali nemravné ochoty obou provokatérů.

Dodávám, že z toho mála, co o věci vím, jako laik usuzuji, že jednání Shahrama Zadeha lze v nejhorším případě posuzovat jako přípravu na ovlivňování soudu. Příprava trestného činu ale není v tomto případě trestná a uvalení vazby bez důvodného podezření na spáchání trestného činu je protiprávní, nehledě k tomu, že je bezdůvodným psychickým týráním obviněného a jeho blízkých.

Žalobcům, policistům a nakonec i soudcům, kteří se na stíhání Shahrama Zadeha podílejí, posedlým představou, že vzpurnému Íránci musí pořádně zatopit, se ale podařil zcela neobvyklý kousek, který asi před nimi nikdo nesvedl. Obvinili jej totiž, že použil svědků - provokatérů M.V. a J.P. jako „živých nástrojů“ a tím se sám provinil útokem na zmíněné úřední osoby. To je intrika, kterou by jim mohla tiše závidět i zlopověstná StB.

Jenže prohlášení obou svědků obsahují různá tvrzení, která mají usvědčovat příslušníky orgánů činných v trestním řízení od vyšetřujících policistů až po soudce Aleše Novotného z protiprávního jednání. Pokud orgány činné v trestním řízení budou ctít zákon, nezbude jim, než přezkoumat pravdivost obvinění. Opovrhnout jimi bez vyšetřování jen proto, že je přinesli nevěrohodní přisluhovači policie přece nelze. Orgány při tom nesmí vyšetřovat samy sebe. Tím se ovšem všichni zúčastnění představitelé spravedlnosti dostávají do složitého postavení. Na jedné straně fungují jako orgány vymáhání práva, ale vedle toho je možní nactiutrhači staví do postavení podezřelých a při vyšetřování obvinění by současně mohli být vyslýcháni jako svědci, nebo by mohli vyšetřovat své kolegy. Souběh všech těchto funkcí najednou je skutečně unikátní záležitost. A příslušníci orgánů činných v trestním řízení se ve vztahu  k oběma trestním řízením proti Shahramu Zadehovi automaticky dostávají do postavení střetu zájmů, takže by se měli vyloučit pro podjatost. Důsledky by byly dalekosáhlé. Například pokud by se vyloučil soudce Aleš Novotný, celé hlavní líčení ve „velké daňové kauze“ u Krajského soudu v Brně by se muselo opakovat od samého začátku, což by znamenalo ztrátu více než celého roku.

Krvežíznivci, toužící po hlavě Shahrama Zadeha, se hnali zaslepeně za svým cílem a napáchali v řízení více škod, než by se podařilo panu obviněnému , i kdyby použil prohlášení, připravená svědky M.V. a J.P.

To nejpodstatnější z podstatného na  závěr: Shahram Zadeh se po  vazebním řízení ve dnech 7. a 11.dubna 2017 ještě na svobodu nedostal. Soud sice rozhodl o jeho propuštění, ale usnesení není pravomocné, protože státní zástupce Michal Galát dne 11. dubna 2017 k jednání nepřišel a nevyjádřil se. Teprve po obdržení písemného vyhotovení usnesení se vysloví, zda soudní rozhodnutí přijímá nebo proti němu podává stížnost. I kdyby s ním byl srozuměn a vzdal se práva stížnosti, podařilo se mu prodloužit týrání Shahrama Zadeha a jeho blízkých patrně o několik týdnů. Uvrhl je do ubíjejí nejistoty. Zdá se, že si chtěl vychutnat moc nad obviněným až do poslední kapky. Jeho jednání hodnotím jako úmyslné psychické týrání nevinných lidí.