Platí to samozřejmě i u kauzy Shahrama Zadeha & spol., jejíž projednávání u Krajského soudu v Brně  pokračovalo ve dnech 15.-17.února 2017. V předcházejícím článku jsem zmínil nemilé zpestření hlavního líčení ve dnech 8.-10. února 2017 posedlostí předsedy senátu snahou o lustrování  veřejnosti. Vyústila ve vypuzení „vetřelce“ M.Š., jenž reagoval velmi přesnou a pravdivou písemnou stížností, kterou jsem „zaparkoval“ na svém bloggu. Odezvou na ni byla omluva předsedy soudu Milana Bořka „vetřelci“, ke které ovšem došlo až 15. února 2017 po jeho druhém vykázání ze soudní síně, které postihlo nejen jeho, ale  i další vzdorující  návštěvníky. V ten den dodal předseda senátu své posedlosti ráz fraškovitosti navíc tím, že se již potřetí v průběhu tohoto procesu pokusil o lustraci mé osoby, ač 8.února 2017 se při slovní přestřelce s předsedou spolku Šalamoun zmínil, že mne zná. Trval na vyslovení mého jména, i  když jsem jej upozornil, že mne přece zná. Nepochodil, ale nakonec mě v soudní síni nechal.

Dalším „folklorním“ prvkem byly  slovní přestřelky mezi obž. Shahramem Zadehem a předsedou senátu, který se snažil usměrňovat způsob kladení otázek vyslýchanému obžalovanému. Shahram Zadeh to vnímal jako krácení svého práva na obhajobu. Nezvládl svůj temperament a bránil svůj zájem bleskovými replikami, které spouštěl dříve než pan soudce domluvil. Vysloužil si tím  důrazné projevy jeho nelibosti. Předseda senátu byl v právu při nejmenším v tom, že skákání do řeči se obecně uznává za nezdvořilost. Lze ale pochopit, a proto soudit shovívavě, vystupování pana obžalovaného. Vedle jeho přirozeného temperamentu a bleskové rychlosti myšlení  se v něm odráží naštvanost  hrdého muže, přesvědčeného o své nevině, na způsob, jakým s ním justice nakládá: po dvaceti dvou měsících vazby a složení kauce 150 milionů Kč za propuštění na svobodu je znova ve vazbě a soudy opět protahují vazební řízení, jež má být rychlé.

K uvalení vazby došlo dne 4. prosince 2017. Obhájci podali na místě stížnost, kterou v návaznosti na postup výslechů obviněných doplnili písemně 5. a 16. ledna 2017. Stížnostní soud stížnost zamítl v plném rozsahu dne 12. ledna 2017, tedy potvrdil i uvalení útěkové vazby bez ohledu na rekordní kauci. V té době ještě nebyly ukončeny výslechy obviněných. Poslední vypovídal dne 25.ledna 2017.  Rozhodnutí o stížnosti soud uspěchal,ale v rozporu s tímto spěchem písemné vyhotovení usnesení  o zamítnutí stížnosti obdrželi obhájci až v pátek 17.února 2017. Otalárovaní pronásledovatelé Shahrama Zadeha jdou neochvějně za svým cílem: zabavit 150 milionů Kč kauce a svou oběť týrat vězněním co nejdéle.

Drobností, která prozrazuje, že nevyšel záměr zlomit vazbou Shahrama Zadeha psychicky, je střídání obleků: na každý den má elegantní sako jiné barvy, vždy s krásnou vázankou a kapesníčkem. Jen pouta, s nimiž přichází, jsou stále stejná.

Pan obžalovaný může být nadále spokojen s úrovní péče o jeho osobní bezpečnost. Proti případnému ohrožení ze strany senátu, obhájců, spoluobžalovaných a nepočetné veřejnosti jej nadále chrání šest zakuklenců Vězeňské služby, vyzbrojených samopaly a pistolemi, s nimi velitel a policista. Ve věznicích platí zákaz nošení střelných zbraní v prostorách, v nichž se zdržují vězni. Nevinní lidé v soudní síni jsou zřejmě nebezpečnější.

Dnem 10. února 2017, výpovědí a zahájením výslechu obž. Jiřího Eliáše, řízení vstoupilo do fáze projednání věcí spolupracujících obviněných.

Spolupracující obviněný je poměrně „mladý“ institut, zavedený do trestního práva procesního ze zvyklostí severoamerické justice. Nositel tohoto postavení nabízí orgánům činným v trestním řízení spolupráci při objasňování věci a jako protihodnotu získává příslib shovívavosti při vyměření trestu. Cenou za přiznání výhodného postavení je doznání k trestné činnosti, lítost a pravdomluvnost a poskytnutí informací o průběhu vyšetřovaného jednání.

Z praktického hlediska je spolupracující obviněný svědkem proti svým bývalým souputníkům. V našem případě se této „jidášské“ role podjal vedle již zmíněného Jiřího Eliáše také Vojtěch Kudláč, jenž se stylizoval do postavení jeho podřízeného. Ve spontánních úvodních vystoupeních a zejména pak při výslechu, který velmi dovedně vedl předseda senátu Aleš Novotný, se oba snažili rozkrýt způsob fungování nižších pater sítě, v kterých se ztrácela daň z přidané hodnoty. Popisovali způsob zakládání nastrčených firem (missing traders) s jepičím životem, které prodávaly dodané pohonné hmoty konečným zákazníkům (nebo jimi byly samy) a daň z prodaného zboží neodvedly, případně vůbec nepodaly daňové přiznání, nebo přiznaly jen menší část daňové povinnosti. Hovořili o  výnosech z těchto podvodných obchodů.  Z jejich vyprávění se vynořovala jména „bílých koní“ kteří se ujímali role jednatelů nastrčených společností, nebo působili jako náhončí. Některé ani policie jako svědky nevyslechla. Vesměs se jedná o ztracené existence, spatřující v této činnosti cestu k vybřednutí z dluhů. Ostatně ani oba spolupracující obvinění z této práce nezbohatli. Vojtěch Kudláč je společníkem několika desítek nefunkčních obchodních společností, přičemž účastenství na několika dalších desítkách se zbavil.

Výpovědi obou spolupracujících obviněných jsou přitěžující pro obž. Petra Moštěka. Svým obsahem zpochybňují jeho výpověď, zahájenou 15.září 2016, která měla částečně povahu přednášky z finančního práva a zaplnila pět dní hlavního líčení. V podstatě obsahovala logické vysvětlení, proč nemohlo dojít ke zpronevěrám daně z přidané hodnoty při obchodování společností P.P.S. GmbH a Ecoll Invest a.s. Oba jej vylíčili jako rozhodující postavu v řízení obchodů, která podněcovala k vyhledávání „bílých koní“, určovala ceny a přijímala provize z výnosů, jež mu předávali. Ač je třeba připustit určitou míru nevěrohodnosti jejich výpovědí, pro obž. Petra Moštěka jsou jejich tvrzení velmi nepříjemná.

Otázka po věrohodnosti jejich tvrzení je samozřejmě na místě a pro obž. Petra Moštěka je dokonce klíčová.  Obhájci a spoluobžalovaní se ze všech sil snažili ji zpochybnit při výsleších  obviněných, skutečně nalézajíce mezi jejich výpověďmi věcné rozpory a nesrovnalosti.

Shahram Zadeh sledoval výpovědi obou spolupracujících obviněných velmi pozorně a chvilkami se při nich i bavil. Zřejmě se především snažil získat informace a pochopit, jaké že to obchodní nepravosti měl řídit. Při výslechu kladl otázky „na tělo“, byl velmi důkladný a pro oba spolupracující obviněné patrně i nepříjemný, protože v jejich tvrzeních nacházel trhliny. Získal ale jednoznačný poznatek, který jej viditelně potěšil: vyslýchaní jej neznají, nikdy se s ním nesetkali a dokonce  nevěděli ani z doslechu o jeho údajném řídícím postavení ve společnosti  P.P.S. GmbH.  Poněkud lepší povědomí měli  o svědkovi – „spolupracujícím spolupachateli“ Petru Pfeiferovi, o němž aspoň slyšeli a jeden z nich jej označil za „pravou ruku“ obž. Petra Moštěka.

Přestože výslech Vojtěcha Kudláče Shahramem Zadehem z důvodu zásahu vyšší moci neskončil, můžeme již teď říci, že k jeho usvědčení spolupracující obvinění nepřispěli ani trochu. Důkazní situace zůstává stejná jako po výsleších ostatních obžalovaných. Samozřejmě tím netvrdím, že se důkazy proti němu nemohou najít později, ale zatím, po ukončení výslechů všech  obžalovaných, je důkazní situace pro něj velmi nadějná.

Důvod, proč neskončil výslech Vojtěcha Kudláče Shahramem Zadehem v tomto bloku hlavního líčení, je jednoduchý: dne 17.února 2017 po citelně opožděném zahájení jednání  předseda senátu z důvodu nepřítomnosti přísedící Elišky Vránové  odročil hlavní líčení na dny 22.-24.února 2017.

Vychází také na mém bloggu a na webu spolku Šalamoun.