Pavel Blažek glosoval politiku odporu ANO k policejní reformě tím, že pokud se ANO nelíbila, mohlo ji zabránit tak, že by ji učinilo předmětem jednání vlády a iniciovalo ve vládě zastavení reformy Ministerstvem vnitra. Vláda je k tomu oprávněna z ústavy jako vrcholný orgán výkonné moci, kam spadá rezort vnitra, včetně policie, a také podle zákona o ministerstvech z roku 1969, který stanoví, že ministerstva se musí řídit usneseními vlády.

Pavel Blažek uvedl příklad, kdy demokratičtí ministři prosadili v únoru 1948 usnesení vlády, že se ministru vnitra zakazuje pokračování v personálních změnách ve Sboru národní bezpečnosti a ukládá navrácení odvolaných nekomunistických velitelů do funkcí. V Gottwaldově vládě měly nekomunistické strany většinu a prosadily toto usnesení. Ministr vnitra komunista Václav Nosek je odmítl splnit a proto 20. 2. 1948 podali nekomunističtí ministři demisi. Vzešla z toho krize a politický převrat. Nicméně nekomunističtí ministři ukázali, že jsou ochotni kvůli policejní reformě riskovat vládní křesla.

Ministr Pelikán riskovat vládní křeslo kvůli policejní reformě nechce. ANO sice mediálně tvrdilo, že nesouhlasí s reformou ministra vnitra Chovance, ale ve vládě neiniciovalo usnesení, které by ji zastavilo. Pelikán trapně odůvodňoval postoj ANO tím, že na jednání Bezpečnostní rady premiér Sobotka neslyšel námitky ANO a tedy ANO ani nic nepředložilo na vládě. Na vtipnou repliku, že měli poslat pana premiéra k ušnímu, se nezmohl na slovo.

Následně Pelikán vysvětlil pasivitu ANO i svou, že by prý na jednání vlády tento bod musel zařadit předseda vlády a proto on ani ANO nic neudělali. To je nesmysl. Vláda rozhoduje ve sboru, každý člen vlády může hlasovat i předkládat návrhy. Jednací řád vlády stanoví, že rozhodnutí se přijímají zpravidla na základě materiálu předloženého členem vlády (čl. I odst. 2) a program vlády může být doplněn o projednání neodkladných záležitostí (čl. VI odst. 4).

Vládě nestálo za to se zabývat policejní reformou. Za reformu nese kolektivní odpovědnost vůči Poslanecké sněmovně. ANO mediálně reformu kritizovalo, ale neučinilo nic, aby ji skrze usnesení vlády zabránilo. Ministru Pelikánovi a jiným ministrům za ANO reforma nestála za to, aby s jejím zastavením spojili demisi na členství ve vládě. Sedí v Sobotkově vládě, kterou někdy slovně kritizují, ale jinak se jim tam líbí.