Já osobně si myslím, že řídit stát jako firmu nelze, že je to nesmysl. Ale alespoň na chvíli připusťme, že to lze, že je to skvělý nápad a pojďme se podívat na dva zdánlivě nesouvisející příklady, které přemýšlivému čtenáři mohou alespoň zažehnout jiskřičku pochybností.

„Podivná hra“ se záchranářskými vrtulníky

O osudu Letecké záchranné služby ČR jsem psal již dvakrát, například na  Neviditelném psu  12. 4. 2016 Vojenský vrtulník najde domov v Plané  a 21. 9. 2016 Rozvrat letecké záchranné služby graduje.

Děj této „kauzy“ je celkem prostý. Naprostá neschopnost Ministerstva zdravotnictví v dostatečném předstihu vypsat a vyhodnotit výběrové řízení na provozovatele letecké záchranky v ČR. Tuto velmi důležitou službu  tato neschopnost přivedla téměř až na hranici jejího kolapsu. Tím, že jediným kritériem výběrového řízení za 1,2 mld. korun byla  cena je např.  i to, že se do služeb českého zdravotnictví dostala i slovenská firma, které v posledních letech havarovaly již dva vrtulníky. Ne nepodstatnou roli v této „hře“ sehrály i „vyšší“ zájmy, kdy se provozovatelem letecké záchranky Jihočeského kraje stala Armáda ČR se svými sice výkonnějšími ale podstatně těžšími polskými vrtulníky Sokol, které nemůžou přistávat ani na v loňském roce nově vybudovaném heliportu v Plané u Českých Budějovic (stanoviště si vojáci přesunuli do Bechyně), ale ani na řadě heliportů na střechách „normálních“ i fakultních nemocnic, které jsou dimenzovány pro moderní záchranářské vrtulníky.  Unesou totiž „pouze“ 3,5 tuny.

Vládní „úlet“ u Let

O  táboře v Letech u Písku se mluví už mnoho let.  Pro čtenáře, kteří přesně neví o co jde, bude asi nejlepší, když se podívají  např. na oficiální stránky kulturní památky Pietní místo Lety. Tam se v úvodu historického přehledu  dozvědí,  že tábor stál dva kilometry východně od obce Lety, že od 8. 8. 1940 sloužil jako pracovní tábor, od 1. 1. 1940 byl sběrným  táborem a od 2. 8. 1942 se stal cikánským táborem. V dalším textu je  popsán  průběh „života“ v táboře včetně nelidských podmínek, a to až do března 1943, kdy byli první letští vězni zařazeni do osvětimského transportu. 4. 5. 1943,  největším transportem  bylo do vyhlazovacího tábora transportováno 370 osob. Celkem jich bylo 420.

Velmi smutná historie nesmírných útrap lidských bytostí, které jim způsobily zase  lidské bytosti a zvrhlá ideologie.

Není sporu o tom, že je nutné si tyto události neustále připomínat. Není sporu ani o tom, že by se to připomínání mělo odehrávat u památníku v místě prožitého utrpení těchto lidí.

Problém je  jinde

Za socialismu se na tábor jaksi „trochu“ pozapomnělo a v 70. letech 20. století byl v blízkosti a na části bývalého tábora postaven  vepřín. Historii tábora náhodně objevil v roce 1992 Američan Paul Polansky, v roce 1995 byl v Letech odhalen památník. V polovině 90. let 20. století slíbila vláda odkup a zbourání vepřína, ale dosud se tak nestalo. V roce 1998 byl památník prohlášen kulturní památkou a od roku 2009 „spadá“ jeho správa pod Památník Lidice. V červenci 2013 vyzval Výbor OSN pro lidská práva Českou republiku, aby vepřín uzavřela . Tolik velmi stručně fakta o poválečném osudu tábora.

Až letos na podzim vláda schválila  odkup vepřína a rozhodla o tom, aby byl vypracován znalecký posudek k určení ceny. Podle ministra zemědělství prý poté vláda vepřín odkoupí.

Podle ministra kultury Hermana „nějaká čísla existují, ale já bych asi mařil ty záměry, kdybych s nimi šel na veřejnost. Uvidíme, co přinese odborný posudek“.

Podle některých neoficiálních odhadů může jít o stovky milionů, podle jiných může cena dosáhnout až k miliardě. Tak jako tak to v žádném případě  nebude levná záležitost.

A přitom jen několik set metrů od bývalého tábora  stojí památník, do jehož úprav stát investoval v roce 2010 téměř deset milionů korun.

I  kdyby nakrásně celou „transakci“ financoval Výbor OSN pro lidská práva, což zřejmě nehrozí, bylo by to podle mě stejně „vyhazování“ peněz.

Což nemá vláda  jiné priority?

Památník – důstojné pietní místo stojí, „vůlí dějin“, prakticky v bezprostřední blízkosti  proběhlé tragédie a kdokoliv chce, může se zde památce  trpících a zavražděných poklonit.

Nevidím žádný důvod, proč toto měnit! Nechme to tak, jak to je a pietní místo udržujme s maximální  pečlivostí.

O svěřený majetek, tedy i o peníze daňových poplatníků, by  měla zodpovědná osoba, v tomto případě vláda České republiky zacházet s péčí řádného hospodáře.

Minimálně s takovou, jako ve vlastní firmě!

Samozřejmě, ministr financí a místopředseda vlády není celá vláda.

Ale i tak vnímám, z pohledu výše uvedených skutečností,  heslo lídra hnutí ANO jen jako prázdné předvolební proklamace.