Pro ČSSD je nepřijatelné, aby v době hospodářské krize klesaly příjmy domácností a snižovala se životní úroveň lidí, a na druhou stranu nejbohatší firmy zvyšovaly ceny energií, vodného, stočného nebo telekomunikačních a bankovních služeb. Tyto ceny jsou přitom v řadě případů v ČR vyšší, než v mnohem bohatších evropských ekonomikách.

Například měsíční bankovní poplatky v roce 2009 činily v ČR průměrně 188 korun, přitom v eurozóně to bylo 158 Kč. Elektřina je v ČR dražší než v Paříži nebo v Londýně - přepočteno na centy je cena za kWh v ČR 18,95 centů, v Paříži 13,19 centů a v Londýně 13,50 centů. Tomu odpovídají i rostoucí zisky bank a energetických firem. V řadě případů jsou to přitom firmy se zahraničními majiteli a s odvodem zisku do ciziny.

Čtěte více: Nedvědová (KSČM): Dvě tváře současné krize

Pro ČSSD je společnost, ve které se dobře daří pouze úzké skupině nejbohatších občanů a firem, nepřijatelná. Proto prověříme náklady domácností - zkontrolujeme příčiny růstu cen elektřiny, plynu, vody a dalších klíčových nákladů. Obnovíme funkčnost státních regulačních úřadů a využijeme kontroly všude tam, kde na to stát má nárok. Uděláme také vše pro vytvoření konkurenčního prostředí v oblastech, kde ceny služeb neodpovídají platům českých občanů. Chceme se dostat na úroveň cen srovnatelných zemí EU.

Ve slušné společnosti navíc musí existovat nejenom solidarita mladých lidí se seniory, bohatých občanů s chudými nebo zdravých s nemocnými. Musí být i solidarita bohatých firem se společností, na které vydělávají. Zvlášť v situaci, kdy si stát nemůže kvůli krizi dovolit vyšší podporu neziskového sektoru.

Více:
Paroubek: Krize přinesla nové výzvy a my jim musíme čelit
Firmy by měly odvádět peníze na sport a kulturu, navrhuje Paroubek

Dle současných zákonů mohou společnosti odpočítávat až 5% ze svých daní jako příspěvek na společensko-prospěšnou činnost. U vybraných firem (společnosti podnikající v energetice, teplárenství, telekomunikačních službách či bankovnictví) se přitom ve skutečnosti jedná o zhruba 0,3%. Například největší české firmy z maximálně možných 8,2 miliardy korun vrátily společnosti pouhých 551 milionů.

Proto ČSSD navrhuje pro největší a nejbohatší firmy povinný odvod (zatím, po dobu krize) ve výši 1% z daňového základu při zachování stávající možnosti poskytnout až 5%. Reálně to znamená zhruba 2 až 3 miliardy korun ročně navíc do sociálních projektů, sportu a kultury.

Povinný odvod by se týkal firem s významnou tržní silou (navrhujeme firmy s obratem nad 5 miliard korun) a s tržní dominancí (může být definována jako více než 25% trhu). O konkrétních parametrech je ČSSD připravena vést diskusi s neziskovým sektorem či odbornou veřejností.

Více: Paroubek představil recept na krizi, výdajové části rozpočtu se nedotkl 

Za důležité rovněž pokládáme, že firmy si budou i nadále samy rozhodovat, komu peníze poskytnou. Náš návrh však předpokládá, že dojde ke značnému zpřísnění na straně příjemců těchto zdrojů ve smyslu transparentnosti, povinného zveřejňování všech dat a výdajů apod. O konzultaci při definici pravidel chceme jednat s nejprestižnějšími neziskovými organizacemi z oblasti sociálních věcí, kultury a sportu.

Jsme pevně přesvědčeni, že toto opatření se zásadním způsobem nedotkne hospodaření firem, které budou splňovat stanovená kritéria. Jedná se nám o společnosti s vysokou ziskovostí a s vysokým, v některých případech téměř monopolním, podílem na trhu.

Smyslem tohoto návrhu je vrátit část zisků těchto firem do společnosti, ze které je získaly, jak je tomu běžné v západní Evropě a dalších vyspělých státech. Vážím si například sponzoringu společnosti Vodafone ve Formuli 1, které fandím a rád ji sleduji. Cílem naší aktivity je ale udržet zisky z České republiky doma tak, aby sloužily k podpoře sociálních projektů, kultury nebo sportu u nás, a nikoli na závodní dráze v Bahrajnu či Austrálii.

Oranžová kniha ČSSD - Finance