Ministr obrany Martin Barták

Odsuzování spojeneckého úsilí v Afghánistánu se stalo téměř morální normou. Vyvolat negativní reakci proti válečným operacím je tak snadné, neboť válka sama je bezpochyby tím nejvíce negativním rysem lidství. Někdy však diplomacie a ústupnost nestačí. V průběhu své kariéry, pro niž se podpora našich jednotek v Afghánistánu stala ústředním motivem, jsem mnohokrát zdůrazňoval historické okamžiky, kdy zejména v této zemi bylo potřeba pozdvihnout zbraně. (...)

Před chvílí jsme hovořili o připomínání významného výročí. Dovolte mi zmínit ještě jedno březnové datum, a to 17. březen 2008. Tehdy padl v boji s Talibanem v provincii Hilmad náš voják, zrovna v ten den 17. března, Milan Štěrba a další byli těžce zraněni, z nichž nejhůře náš voják Jiří Šans. Nasadili svoje životy a nikdy nezpochybňovali zájmy, které hájili. Tahle země bude nadále zemí svobodných lidí, pokud zůstane zemí lidí statečných. To kdysi řekl Almer Davis, válečný novinář, a přítel F. D. Roosevelta. (...)

Představte si, že váš syn nebo vaše dcera se vypraví na exotickou dovolenou třeba na Bali. Užívá si pláží, slunce a klubů. Jednoho z nich pak i večer 12. října roku 2002 místo svého potomka si na letišti vyzvednete balíček se zakrvácenou botou a hodinkami. Nebo si představte ráno, kdy se chystáte třeba i vy do práce. Stejně jako každý den dojedete autem na stanici a nasednete na příměstský vlak. Je 11. března 2004 a vaše kancelář se nachází v Madridu.

Dámy a pánové, já vám děkuji a věřím, že zodpovědně posoudíte tento velmi úsporný návrh, jehož nepřijetí by nás zařadilo do opravdu velmi malé skupiny všech přispěvatelských zemí, kterých je přes 40, které nenavýšily svůj příspěvek pro rok 2010, protože právě rok 2010 je tím rokem, kdy je to potřeba pro tuto misi.

Dále čtěte: Poslanci se budou dohadovat o Afghánistánu 

Poslanec Jan Vidím (ODS)

Pane předsedající, paní a pánové, rádi bereme, neradi dáváme. Po dlouhých letech, kdy se Česká republika mohla bez uzardění počítat a hrdě hlásit k zemím, které nepomáhají ve světě jen slovy, ale také činy, se aktuální sněmovní levicová většina patrně chystá, a to v tomto volebním období již po druhé, tento výtečný kredit naší vlasti zmuchlat a zahodit do koše. Přitom vyklidit všechny zahraniční vojenské a bezpečnostní mise dosud bylo výlučně programovým bodem, a to už dvacet let, pouze českých komunistů. Proč se ale právě teď, krátce před volbami, spolu s nimi do tohoto šiku postavila i sociální demokracie, to je zajímavé a smutné.

Tak často právě našimi českými socialisty obdivovaná slovenská vláda Roberta Fica posílá dalších - podržte se - 250 příslušníků ozbrojených sil. Proč to dělají? Proč nalezli politickou odvahu tak učinit? Získají tím snad nějaké politické body u voličů? To určitě ne. Zřejmě v tom vidí jiné cíle než jen krátkodobé politické zisky. Zřejmě v tom vidí povinnost nést odpovídající díl společného břemene, díl odpovědnosti za západní civilizaci, které jsou součástí. Zřejmě se obávají toho, že nedotáhneme-li tuto společnou akci do konce, tak že se nám to v dlouhodobém horizontu vrátí i s úroky. Jak? No přece tím, že se teroristé budou pohybovat už nejen po horách vzdáleného Hindúkuše, ale po ulicích Londýna, Berlína, Říma, Varšavy či Budapešti. A i když se my budeme chovat jako pštros a schovávat hlavu do písku, tak i Prahy. V tom je celá podstata jejich přístupu. Horizont jejich pohledu totiž nekončí 28. květnem, ale dokáží hledět dál do budoucnosti.

Poslanec Zdeněk Jičínský (ČSSD) : Vážený pane předsedající, myslím, že není pochyb o tom, že diskuse o tomto tématu je diskuse vážná, ale musím říci, že mi velmi vadí demagogický způsob, kterým to uvedl zpravodaj výboru pro obranu kolega Vidím. Jeho silná slova o zbabělosti, podlosti a podobně na adresu sociální demokracie tu vůbec nemají co dělat s tím, co projednáváme. Já nevím, že by sociální demokracie řekla, že chce stáhnout jednotky, které tam poslala. Máme jenom pochybnosti o tom, zda je třeba je rozšiřovat, a ty pochybnosti jsou legitimní.

Podívejte se, co se stalo v Holandsku. Demokratický způsob diskuse o této věci vedl k pádu vlády. Možná, že tu jsou kolegové, kteří vědí, jak svého času i na holandském vyslanectví nás přesvědčovali o tom, abychom posílili naše jednotky v Afghánistánu. Nyní je Holandsko zřejmě bude stahovat.

Místopředseda PSP ČR Lubomír Zaorálek (ČSSD)

Já teď úplně nevím, jestli vystoupení pana ministra Bartáka a pana poslance Vidíma skutečně měla být vystoupeními, která chtějí pomoci schválit nějaký návrh ve Sněmovně. Mně připadá, když se podívám na počet poslanců, který je ve Sněmovně a když uvážím, že ke schválení posílení kontingentu v Afghánistánu je třeba 101 hlasů, že pro to moc podmínky v této chvíli ve Sněmovně nejsou. Taky mi nepřipadá, že ty politické předvolební projevy, které tady zazněly, jsou ideální způsob, jak najít dohodu nad tím, co by měla Česká republika schvalovat v Afghánistánu.

Chtěl bych upozornit, že sociální demokracie není politická strana, která by odněkud stahovala vojáky a byl bych rád, kdyby takové výroky tady nezněly. My jsme v minulém roce souhlasili s tím, aby v Afghánistánu bylo schváleno tuším 535 vojáků. Když se podívám na týden starou sjetinu, jak to vypadá se silami ISAF v Afghánistánu, tak si přečtu, že je jich využito 455 z České republiky. Takže i to mě vede k otázce, do jaké míry je dnes nutnost zvyšovat velikost a počet kontingentu, když si nejsem jist, jestli v rámci toho, co jsme schválili, těch 535, by nebylo možné vyhovět těm požadavkům, které na nás jsou.

Jak přesně ty požadavky jsou? Když jsem se účastnil jednání s panem Foghem Rasmussenem, generálním tajemníkem NATO, tak nám řekl, že by NATO stálo o to, abychom do Afghánistánu poslali 19 leteckých instruktorů a 32 zdravotníků. Když se podívám na to, co chce prezident Karzáí, jak formuloval svou prosbu na Českou republiku v průběhu své návštěvy, tak zjistím, že pan prezident řekl, že by velice uvítal, kdyby Česká republika, se kterou jsou velmi dobré zkušenosti z přípravy afghánských studentů na našich vysokých školách, mohla dát na našich vysokých školách stipendia ke studiu afghánských lékařů a afghánských inženýrů. To je požadavek, který tu formuloval afghánský prezident. Stejně tak řekl, že by přivítal - a to řekl ministr vnitra při té návštěvě - že stojí o přípravu důstojníků a poddůstojníků policie s tím, že nemají dostatek cvičitelů a výcvikovou základnu v Afghánistánu. Požádal českou stranu o zvážení možnosti přípravy policejních důstojníků v České republice. To jsou tedy požadavky, které jsme slyšeli z úst afghánského prezidenta, ministra vnitra a Fogha Rasmussena.

A tady ve Sněmovně máme předložen dělostřelecký radar. Dělostřelecký radar, který, jak tady bylo řečeno správně, jsme už jednou schválili, ale nebylo řečeno, že britští vojáci ho odmítli, protože je to zařízení příliš sofistikované, nákladné, pokládají ho v tom prostředí za nevhodné. Takže mně připadá, že se tady sice vedou velké plamenné řeči, ale snaha najít odpověď na to, aby to, co vynakládáme v Afghánistánu, bylo efektivní, mělo to smysl, mělo to účel, ta je minimální. Snaha dohodnout se tedy na tom, abychom i v rámci toho kontingentu, který tam máme, splnili to, co se po nás chce, ta není. A víte, proč není? Protože to, co nás daleko víc vede, jsou potřeby armády. To není náhoda, že tady je dneska jenom ministr obrany. Prostě potřeby armády a představy armády jsou určující pro naši účast v Afghánistánu. Však jsme také viděli ten původní návrh, který předkládal ministr Barták. Tam byly dokonce čtyři tanky, tam byla dokonce stíhací letadla - to vypadalo, že chceme ten Afghánistán veškerou svou silou obsadit. Něco, co po nás nikdo nechce, ale co tady český ministr obrany má zájem do Afghánistánu dodat, a to bez ohledu na to, co to stojí, protože náklady na přepravu tanků, to by samozřejmě byla pořádná pálka.

Dále čtěte:

Barták: ČR přispěje k výcviku afghánské policie

Barták: Kontingent chceme navýšit o 55 vojáků