Když před časem sestavil ministr kultury reprezentativní komisi dvanácti ctihodných žen a mužů, jimž dal za úkol, aby mu doporučili nejvhodnějšího uchazeče na post generálního ředitele Národní galerie v Praze, zdálo se, že se blýská na lepší časy. Zkušenější lidé už tehdy upozorňovali na přílišné utajení: nikdo nesměl vědět, kdo se přihlásil do výběrového řízení, nikdo neměl znát hodnotící kritéria, jimiž se komise bude řídit, nikdo neměl znát postup komise při hlasování. Nedostatkem informací a nejasně stanovenými pravidly trpěli někteří členové komise i (někteří?) uchazeči. Sama jména členů komise však měla být silnou zárukou proti jakékoliv manipulaci či prosazování předem daných zájemců, a proto se do výběrového řízení přihlásili i lidé, kteří by v případě méně renomované komise patrně váhali.

Jsme v Čechách, na to nezapomínejme! Milan Knížák kdysi gentlemansky zaretušoval výsledky chaotického hospodaření jednoho z nynějších kandidátů na post ředitele Národní galerie a formálního vítěze konkurzu Jiřího Fajta. Knížák ostatně Fajta bránil před útoky kritiků i v roce 2002, když byl povodní zaplaven klášter sv. Anežky České v Praze Na Františku. Jenom díky tomu, že se nepodařilo uskutečnit Fajtův původní projekt celý včetně průkopu protipovodňovou hrází, unikly tehdy zkáze nejvzácnější památky českého gotického umění. Knížákův kolegiální přístup Fajtovi ovšem nebránil, aby se profiloval jako jeho tvrdý kritik. Na protiknížákovské vlně se nyní pokusil dostat na pozici generálního ředitele Národní galerie. Tento plán měl jen jednu slabou stránku: Fajtovi zastánci v komisi nepřevažovali.

Údajně to byl děkan Filozofické fakulty UK v Praze Michal Stehlík, kdo přišel s nápadem, jak tento problém vyřešit. Pětice členů výběrové komise se (zřejmě s vědomím dvou náměstků ministra kultury) rozhodla zmanipulovat hlasování ve Fajtův prospěch. Vzhledem k tomu, že ve dvanáctičlenné komisi byli jednoznačně v menšině, využili slabiny hlasovací procedury. Použili jednoduchý trik: zařadili Fajta na 1. místo, na 2. až 4. místo dali zcela irelevantní kandidáty a reálným Fajtovým konkurentům přiřadili pořadí 5., 6. a 7. Takto hlasovali Michal Stehlík, Radek Špicar, Zdeněk Felix, Marta Smolíková a Peter Klaus Schuster. Zbývajících sedm členů komise hlasovalo v souladu se zadáním a se svým přesvědčením, a proto Jiřího Fajta zařadili zpravidla na 2. nebo 3. místo. Výsledek pak přinesl odborně i manažersky bizarní pořadí relevantních kandidátů. Výsledky v první čtveřici (nejnižší počet bodů znamená nejlepší umístění):

Jiří Fajt: 24,
Richard Drury: 31,
Marek Pokorný: 32,
Vít Vlnas: 42.

Hlasovací lístky podle mých informací nebyly skartovány, čili celá záležitost je prokazatelná. S jednou okolností pětice členů komise, jednající ve zjevné dohodě, zřejmě nepočítala. Její účelový postup pronikl na veřejnost jen několik hodin po skončení hlasování. Takto koncipovaný komplot není právně postižitelný, ale pokud nemá vést k naprosté diskreditaci ministerstva kultury, musí nutně vyústit v zrušení výběrového řízení. Vzhledem k hrozící ostudě se tak zřejmě také stane.

V této souvislosti je pochopitelné a poněkud úsměvné prohlášení předsedy komise Michala Stehlíka pro Radiožurnál: "Rozhodující není jenom dobrá koncepce, ale také síla osobnosti, která ji předkládá." Jak se měří síla osobnosti? Podobnou floskulí se dobře zakrývá rozhodování na základě nejasných kritérií. Lze za ni, jak jsme právě viděli, dobře schovat i pokus o manipulaci. Přesto panu děkanovi děkuji za inspiraci.

Národní galerie uchovává díla nejen nezměrné historické, ale také finanční hodnoty. Z velké části hradíme její náklady ze svých daní a neodborné zacházení s jejími sbírkami může závažným způsobem ohrozit část našeho národního dědictví. Jako daňoví poplatníci máme morální právo vědět, s jakými záměry se o její řízení ucházejí jednotliví kandidáti. Proto jsem oslovila čtyři výše jmenované, kteří byli nejvážnějšími zájemci o místo generálního ředitele Národní galerie, aby Virtually poskytli projekty, s nimiž šli do výběrového řízení. Jsem zvědava na jejich přístup a k tématu se ráda vrátím.

Autorka je někdejší členkou Rady České televize a ODS. Převzato z Virtually.cz

Dále čtěte:
Ředitele Národní galerie vybere ministr sám