20.11.2002  Přístupová jednání

Benešovy dekrety nejsou z hlediska evropského práva překážkou přijetí České republiky do Evropské unie, usoudil na plenárním zasedání Evropský parlament. Odvolal se na česko-německou deklaraci z roku 1997 a prohlásil, že "politické gesto české strany" ve smyslu této deklarace by bylo "žádoucí". Poslanci v rezoluci o rozšíření EU schválili aklamací dodatek ke zmíněné pasáži, podle něhož nemá český tzv. amnestijní zákon z roku 1946 opodstatnění z hlediska moderního práva a spravedlnosti. Tento návrh byl podán proto, aby se odvrátil jiný navržený požadavek, podle něhož se mělo české "gesto" týkat "zvláště" zmíněného zákona. Čeští poslanci přítomní při hlasování nebyli vesměs s formulacemi spokojeni. Předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek ČTK řekl, že necítí nezbytnost činit nějaká jednostranná gesta. Podobně se vyjádřili i zástupci ODS a KSČM.

Od května příštího roku by v EP již mělo trvale sedět 22 českých poslanců, kteří budou schopni ovlivňovat mínění podobně jako jejich němečtí nebo rakouští kolegové. Poslanci dále schválili doplněk, ve kterém žádají, aby ČR dostala v budoucím Evropském parlamentu 22 poslaneckých míst místo 20, které jí přiznává Smlouva z Nice.

2.3.2003  Zvolení Václava Klause prezidentem

Nový český prezident Václav Klaus odmítá nálepku euroskeptika, kterou mu podle něj vytrvale přisuzují někteří domácí i zahraniční politici a novináři. I v čele státu si ale prý zachová realistický pohled na Evropskou unii. Jak v neděli řekl, na mezinárodní scéně bude nadále odmítat federalistický model evropské integrace, který fakticky znamená více pravomocí Bruselu a méně Praze.

Klaus považuje členství České republiky v Evropské unii za hotovou věc. Před červnovým referendem Klaus ale vybídl k hlubší diskusi o podobě Evropy, do níž Češi v polovině příštího roku vstoupí. Čestný předseda ODS si není jist, zda premiér Vladimír Špidla (ČSSD) a ministr zahraničí Cyril Svoboda (KDU-ČSL) mají mandát prosazovat federalizaci Evropy, když se o rozsahu a hloubce evropské integrace na domácí politické scéně tak málo diskutuje. Klaus také míní, že lidé před referendem nepotřebují nějakou supernákladnou kampaň. Dobře prý vědí, na čem jsou a odpoví jasným způsobem. Kdyby měl on rozhodovat o strategii, založil by kampaň před plebiscitem na tom, do jaké EU chtějí občané vstoupit, ne jestli ano, nebo ne. Varoval vládu, aby nedělala z kampaně karikaturu skutečně vážné debaty o výhodách a nevýhodách členství.

Ve vztahu k Německu a sudetským Němcům nehodlá Klaus jako prezident zajít dál, než zašel v roce 1997 jako premiér při podpisu česko-německé deklarace. "Pro mě není sebemenší důvod, abych vykročil za to, co jsem tehdy podepsal," prohlásil. Tehdy i nyní je podle Klause potřeba uvádět časovou posloupnost událostí, tedy že poválečný násilný odsun Němců z Československa byl reakcí na nacistický teror a druhou světovou válku.

Ministr zahraničí Cyril Svoboda v neděli v televizi Prima řekl, že zahraniční politiku určuje vláda a doufá, že Klaus, který zemi zastupuje navenek, to bude respektovat. Dodal, že on i premiér Špidla jsou připraveni ke konzultacím. "Vláda určuje zahraniční politiku, vláda nese odpovědnost vůči Poslanecké sněmovně... my bereme vážně slib Václava Klause, že bude v tomto ohledu tento systém respektovat," uvedl šéf české diplomacie.  

23.4.2003  Sudetští Němci vyzývají Václava Klause k jednání

ČTK Sudetoněmecké krajanské sdružení v Rakousku zveřejnilo otevřený dopis, ve kterém vyzývá Václava Klause k jednání o odškodnění sudetských Němců odsunutých po roce 1945 z českého pohraničí. Vyjádřil se nějak k tomuto tématu prezident Klaus? "Téma odsunu a vyvlastnění bylo zmíněno, ovšem ne v souvislosti s tímto dopisem. O něm se zde vůbec nemluvilo. Václav Klaus zdůraznil, že je schopen a ochoten se o těchto otázkách bavit, diskutovat s politiky, ovšem že není sám, že existuje také česká vláda a ostatní politici. Je tedy ochoten diskutovat, ale nikoli jednat." Václav Klaus je obecně považován za jakýsi zklidňující element ve vztahu mezi Českem a Rakouskem.

13.5.2008  Podle Klause by Lisabonská smlouva mohla ohrozit Benešovy dekrety

Prezident Václav Klaus se obává, že případná ratifikace lisabonské smlouvy, která nově upravuje pravidla fungování Evropské unie, by mohla ohrozit platnost takzvaných Benešových dekretů. Klaus to řekl v rozhovoru pro server iDnes.cz. "To je otázka pro právníky, ale já bych se toho obával," odpověděl prezident na otázku, zda ratifikace lisabonské smlouvy ohrozí platnost takzvaných Benešových dekretů. Klaus zopakoval, že jeho výhrady k takzvané euroústavě, platí i pro lisabonskou smlouvu, která ji nahradila. Pokud se k ní prý vyjadřuje zdrženlivěji, tak spíše proto, že o nové smlouvě bude rozhodovat politická reprezentace, a nikoliv občané v referendu. "Věcně ale můj názor zůstává stejný: lisabonská smlouva představuje pohyb špatným směrem," uvedl Klaus. Odborník na ústavní právo Václav Pavlíček již dříve ČTK řekl, že smlouvu není možné uplatňovat zpětně. Otevírání cesty k revizi dekretů se nebojí šéf české diplomacie Karel Schwarzenberg (za SZ) ani vicepremiér pro evropské záležitosti Alexandr Vondra (ODS). Podle Vondry nová smlouva nepojednává o majetkových otázkách a do českého právního řádu nepřináší "nové skutečnosti".

Prezident počká s rozhodnutím o Lisabonské smlouvě na výrok Ústavního soudu 24.9.2009 Prezident Václav Klaus nechce o osudu lisabonské smlouvy rozhodovat dříve, než Ústavní soud posoudí připravovanou stížnost některých senátorů z ODS na tuto smlouvu, a také již podanou stížnost na novely o tzv. vázaném mandátu pro vládu. Klaus dával již dříve najevo, že počká na stanovisko ústavních soudců. Nyní tento postoj potvrdil v dopise sociálnědemokratické místopředsedkyni Senátu Aleně Gajdůškové, jehož text prezident zveřejnil na svém webu. Gajdůšková ho svým předchozím dopisem žádala, aby vysvětlil, proč smlouvu dosud neratifikoval

8.10.2009  Václav Klaus prý chce mít u "Lisabonu" poznámku k listině práv

Český prezident Václav Klaus prý vytvořil další překážku ratifikace lisabonské smlouvy, napsala agentura Reuters. Podle švédského premiéra a předsedy Evropské rady Fredrika Reinfeldta požaduje Klaus před podepsáním ratifikačního dokumentu, aby byla ke smlouvě připojena poznámka týkající se listiny základních práv. Reinfeldt to řekl Reuters po svém čtvrtčním telefonátu s Klausem. Český prezident prý neupřesnil, jak by požadovaná poznámka měla vypadat. Pokud by to neznamenalo znovuotevření procesu ratifikace v dalších 26 zemích, mohlo by to být akceptovatelné," řekl ČTK k prvním informacím předseda ČSSD Jiří Paroubek. Předseda zelených Ondřej Liška naopak za informací vidí další snahu o obstrukce. Český prezident je známým odpůrcem smlouvy reformující EU. Bez jeho podpisu není ratifikace v Česku možná. Prezident nyní čeká na rozhodnutí ústavního soudu, který dokument posuzuje.

Přemysl Sobotka míní, že po výroku soudu Václav Klaus dohodu z Lisabonu podepíše

Předseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS) je přesvědčen, že prezident Václav Klaus bude respektovat ústavní pořádek a po rozhodnutí českého Ústavního soudu podepíše lisabonskou smlouvu o reformě EU. Její ratifikace v ČR by tak - pokud ústavní soudci odmítnou nynější stížnost skupiny senátorů na smlouvu - mohla být ukončena ještě letos. Přemysl Sobotka to řekl po čtvrtečním jednání se švédskou ministryní pro evropské záležitosti Cecilií Malmströmovou. Ministryně Sobotku ujistila, že švédské předsednictví EU respektuje český ústavní systém, ale o osudu lisabonské smlouvy by chtělo mít jasno co nejdříve. Předseda Senátu předpokládá, že Klaus smlouvu podepíše, jestliže proti ní nebude mít Ústavní soud výhrady.

8.10.2009  Miloslav Vlček: Návrh na přezkum lisabonské smlouvy je neopodstatněný 

Předseda Poslanecké sněmovny Miloslav Vlček (ČSSD) označil návrh skupiny senátorů na opětovné přezkoumání lisabonské smlouvy Ústavním soudem za neopodstatněný. Uvedl to ve vyjádření, které si vyžádali ústavní soudci. Vlastní vyjádření zpracovávají ještě prezident Václav Klaus, vláda a Senát. Podle generálního sekretáře soudu Tomáše Langáška ústavní soudci jejich stanoviska zatím neobdrželi. Očekávají je do poloviny října. Podle Vlčkova tiskového prohlášení je součástí vyjádření Poslanecké sněmovny také jeho osobní stanovisko. "Návrh ve své podstatě nepřináší žádné zcela nové právní argumenty, které by již nebyly přinejmenším v odůvodnění předchozího nálezu Ústavního soudu hodnoceny," uvedl Vlček. Připomněl, že soud už sporné pasáže lisabonské smlouvy jednou řešil a rozhodl, že nejsou v rozporu s českým ústavním pořádkem.

Klaus komplikuje ratifikaci smlouvy EU, chce výjimku

Prezident Václav Klaus dále zkomplikoval již tak nejistou ratifikaci lisabonské smlouvy o reformě EU v Česku. V pátek oznámil, že nebude jen čekat na verdikt Ústavního soudu o smlouvě, ale bude také žádat trvalou výjimku z Listiny základních práv EU, která je součástí smlouvy. Výjimku chce dojednat ještě než dokument případně podepíše. Prezident se obává, že listina by mohla prolomit takzvané Benešovy dekrety. Premiér Jan Fischer a právní odborníci tento názor nesdílejí, poválečné dekrety podle nich nelze narušit. I přes dodatečný požadavek Fischer doufá, že je možné ratifikaci smlouvy v Praze dokončit do konce roku. Jednání o Klausově žádosti a její ujasňování v Česku i v EU bude ale podle Fischera obtížné. Česká vláda se lisabonskou smlouvou proto bude opět zabývat v pondělí. Poté, co zřejmě v sobotu dokončí ratifikaci Polsko, bude Česko posledním členem EU, který dokument dosud nepřijal. Na základě žádosti skupiny senátorů se také čeká, až Ústavní soud posoudí slučitelnost lisabonské smlouvy s českým právem.

Situaci ohledně ratifikace v pátek v Praze zjišťoval šéf Evropského parlamentu Jerzy Buzek, po setkání s Klausem jako první oznámil, čeho se prezidentova výhrada konkrétně týká. Prezident vystoupil až poté. Klaus svoji nečekanou žádost dopředu nekonzultoval s vládou ani s českou diplomacií.

Klausův požadavek vyvolává v EU kritiku i pochopení

Různé reakce mezi experty a europoslanci vyvolala snaha českého prezidenta Václava Klause dosáhnout toho, aby před jeho podpisem ratifikace lisabonské smlouvy byla k dokumentu připojena krátká poznámka týkající se listiny základních práv. Někteří to kritizují, další tvrdí, že Klaus "nemá šanci" na otevření textu lisabonské smlouvy, jiní mají pro prezidenta do určité míry pochopení. Někteří soudí, že Klaus si tak možná chce do jisté míry zachovat tvář před podpisem.

 Ředitel londýnského Střediska pro evropskou reformu (CER) Charles Grant považuje za vyloučené, aby se znovu otevřel text lisabonské smlouvy. "Británie a Polsko mají ve smlouvě protokol zdůrazňující, že Charta základních práv nedává unii nová práva v oblasti sociálních věcí a zaměstnanosti," uvedl. "Klaus by mohl dostat podobný protokol a ten by mohl být připojen ke smlouvě o vstupu Chorvatska. Ujištění, která získalo (po prvním referendu) Irsko, budou obdobně připojena k této smlouvě," připomněl Grant. "Podle mě ale není šance na to, aby se znovu otevíral vlastní text lisabonské smlouvy," zdůraznil. Podle slovenské europoslankyně Moniky Flašíkové-Beňové jde českému prezidentovi jen o zviditelnění. Lituje prý, že k tomu Klaus zneužívá lisabonskou smlouvu. "Myslím, že už se dost zesměšnil názorem na klimatické změny, tak teď v tom jen pokračuje," řekla ČTK.

ODS: Klausův návrh by mohl být vyjednán s přístupem Chorvatska

Návrh prezidenta Václava Klause na výjimku z lisabonské smlouvy pro Česko by podle vedení ODS mohl být vyjednán s EU v rámci přístupové smlouvy s Chorvatskem. ODS zároveň lituje, že prezident s návrhem nepřišel dřív, uvedlo v pátek grémium strany v tiskové zprávě. Za nadbytečný považuje požadavek druhá nejsilnější parlamentní strana - ČSSD. Šéf lidovců Cyril Svoboda má Klausův postoj za další obstrukci ratifikačního procesu. Sociální demokracie má podle prohlášení předsedy Jiřího Paroubka pro Klausovy obavy z prolomení takzvaných Benešových dekretů "jisté pochopení". Upozorňuje ale současně, že všechny relevantní analýzy právních autorit z celé EU a z ČR i stanoviska politických představitelů zemí EU tyto obavy vyvrací. I podle sociálních demokratů bude záležet hlavně na tom, zda bude kvůli doplnění Lisabonu nutné ratifikační proces znovu otevřít, nebo bude možné výjimku dojednat jinou cestou. Podle předsedy KDU-ČSL Cyrila Svobody je jakákoli další podmínka ratifikace jen obstrukcí a soukromý názor jednoho člověka, který jde proti vůli parlamentu. "Obojí je proti zájmům naší země. Postoj Václava Klause je dávno vyvrácen posudky renomovaných právních autorit nejen u nás, ale i na evropské úrovni, podle kterých se právo Evropské unie nevztahuje na poválečné uspořádaní Evropy včetně majetkových vztahů. To Václav Klaus dobře ví," uvedl v tiskové zprávě.

9.10.2009  Zelení: Mělo by se začít mluvit o odvolatelnosti prezidenta

Prezident Václav Klaus podle Strany zelených překročil své ústavní pravomoci, když si klade dodatečné podmínky pro podpis lisabonské smlouvy poté, co ji ratifikoval parlament. Je proto třeba začít diskutovat o zavedení institutu odvolání prezidenta, řekl v pátek novinářům předseda zelených Ondřej Liška. Zdůraznil, že předchozí vláda při jednání o podobě smlouvy nechtěla přijmout podmínky stejné jako Polsko a Británie, protože podle ní nejsou prospěšné. "Je to obrovský pokrok, že se konečně listina stává právní součástí takového dokumentu," uvedl Liška s tím, že kdyby se Česko listiny vzdalo, mělo by menší práva než ostatní země evropské sedmadvacítky. Je podle něj nutné, aby se Češi proti takové změně

25.10.2009  Schulz: Výjimka z listiny EU není nutná, ČSSD má dát jiné řešení

Výjimka z Listiny základních práv EU, kterou pro Česko požaduje jeho prezident Václav Klaus, není podle šéfa socialistických europoslanců Martina Schulze nutná. ČSSD by podle něj neměla její vyjednání podporovat, spíš pomoci pracovat na jiném řešení ohledně stvrzení platnosti poválečných Benešových dekretů. Předseda ČSSD Jiří Paroubek před dvěma týdny řekl, že vláda musí hledat cestu, jak splnit Klausovu žádost o trvalou výjimku z listiny pro Česko. "Kdybych řekl, co si myslím o kroku ČSSD, způsobil bych tím problém naší členské straně a velký problém sám sobě," uvedl Schulz. S Paroubkem hodlá Schulz věc probrat ve čtvrtek na zasedání setkání socialistických stran v Bruselu před summitem EU, na němž se má o výjimce jednat. "Specifické záležitosti týkající se Benešových dekretů se dají vyřešit, aniž by se Česko muselo vzdát listiny," řekl Schulz. Podle něj výjimka z celé listiny není ani smysluplná, protože Češi by měli využívat občanských a politických práv, které listina garantuje. Výjimku z listiny si nicméně ve smlouvě vyjednaly Velká Británie a Polsko, kvůli Klausovu požadavku před ratifikací lisabonské smlouvy se nyní vyjednává o jejím rozšíření na Česko. Klaus žádost zdůvodnil obavami, že opak by umožnil majetkové nároky vysídlených sudetských Němců. "Benešovy dekrety jsou specifickou záležitostí Česka, Německa, Rakouska a Slovenska a na této úrovni je možné hledat řešení," míní ovšem Schulz. Uvedl také, že poválečný právní rámec dal základ k majetkovým vztahům v ČR a jejím vstupem do EU byl tento rámec stvrzen. "Proto bychom měli hledat cestu, jestli je možné znovu garantovat majetek Čechů nabytý na základě Benešových dekretů, uklidnit obavy lidí, tedy pokud existují, aniž by země kvůli tomu musela odstoupit od listiny práv," dodal Schulz. Chce předsedu ČSSD přesvědčit a vyzvat, aby pracovali na jiném řešení.

Václav Klaus nebude klást další podmínky před podpisem Lisabonu

Prezident Václav Klaus nebude klást žádné další podmínky k ratifikaci Lisabonské smlouvy, oznámil v tiskovém prohlášení jeho mluvčí Radim Ochvat. Prezident uvítal výjimku z Listiny základních práv EU pro Česko. Posiluje podle něj ochranu ČR před prolomením Benešových dekretů, nesnižuje sociální jistoty občanů. Klaus nyní s podpisem smlouvy musí počkat na rozhodnutí Ústavního soudu o ní. Česko je poslední zemí, která ještě nedokončila ratifikaci smlouvy. "Dosažený výsledek považuji za maximální možný a žádné další podmínky k ratifikaci Lisabonské smlouvy vznášet nehodlám," uvedl Klaus v prohlášení. Česká republika podle něj na summitu získala významnou výjimku z Lisabonské smlouvy. Za dojednání výjimky z Listiny základních práv EU, kterou svůj podpis podmiňoval, poděkoval české vládě i lídrům sedmadvacítky.

EU nejspíš svolá mimořádný summit, až Klaus podepíše "Lisabon"

Jakmile český prezident Václav Klaus podepíše Lisabonskou smlouvu o reformě EU, Evropská unie svolá mimořádnou vrcholnou schůzku unie. Sdělil to v pátek lucemburský premiér Jean-Claude Juncker. Lídři členských států by mohli během summitu zvolit předsedu Evropské rady, který bývá často označován za obdobu prezidenta EU, a vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU, který je naopak vnímán jako obdoba unijního ministra zahraničí. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy řekl, že Lisabonská smlouva, která má reformovat především rozhodování v unii, vstoupí v platnost v prosinci. Český premiér Jan Fischer nevyloučil, že mimořádná vrcholná schůzka se skutečně bude konat, ale zároveň odmítl, že by premiéři a prezidenti unijních zemí o této možnosti jednali.

Podle ČSSD vláda v Bruselu selhala

ČSSD soudí, že dojednání výjimky z Listiny základních práv EU české občany poškodí. Podle ČSSD vláda jako vyjednavač selhala. Grémium ČSSD uvítalo dohodu, s tím, že umožňuje velmi rychle dokončit ratifikaci Lisabonské smlouvy. Předseda strany Jiří Paroubek však vládu kritizoval za to, že místo výjimky vztahující se k Benešovým dekretům dojednala výjimku z listiny základních práv. S ministrem zahraničí a právníky chce ČSSD ještě diskutovat o tom, "co to vlastně znamená". Obavy směřují k tomu, že čeští občané se nebudou moct obracet na soud pro lidská práva a podobně, uvedl šéf ČSSD na tiskové konferenci. K prolomení Benešových dekretů podle něj může teoreticky dojít během dvou až tří let, než bude dohoda ratifikována ve všech zemích evropské sedmadvacítky.

Premiér Fischer se ostře ohradil vůči výtce ČSSD ohledně výjimky

Český premiér Jan Fischer se v pátek nezvykle ostře ohradil vůči vyjádřením ČSSD, že jeho vláda selhala při dojednání výjimky z listiny základních práv. Tu summit EU Česku schválil kvůli podmínce prezidenta Václava Klause pro podpis ratifikace Lisabonské smlouvy o reformě unie. Pokud by podle Jana Fischera zástupci Prahy šli do jednání s tím, že by výjimku omezili jen na takzvané Benešovy dekrety, pak by prý Lisabonskou smlouvu pohřbili. Summit po nesnadných jednáních schválil České republice výjimku z listiny základních práv, kterou požadoval Klaus z obavy z možného prolomení takzvaných Benešových dekretů a případných majetkových žalob odsunutých sudetských Němců. "Vláda neselhala," ohradil se velmi zvučným hlasem Fischer. Bylo na něm navíc patrné zklamání či rozhořčení z vyjádření sociálních demokratů.

ODS vítá, že výjimka vyjme ČR z povinnosti hájit nová práva

Na rozdíl od ČSSD občanští demokraté vítají výjimku z listiny základních práv EU. Podle předsedy ODS totiž bude znamenat, že Česko nebude vázáno požadavky, které se týkají například kolektivního vyjednávání a dalších práv nové generace. Topolánek to uvedl na tiskové konferenci. Z Bruselu podle něj přišly dvě dobré zprávy, a to, že prezident Václav Klaus dokončí ratifikaci a že evropští politici ukázali vstřícnost. "Schválení výjimky pro Českou republiku z listiny základních práv EU je pro nás pozitivní a znamená spíše zjednodušení podmínek. Nebudeme tak vázáni k naplňování rozsáhlých sociálních práv třetí generace. Jde například o zvýšení ochrany zaměstnanců v případě propouštění, vyšší nároky na sociální zabezpečení či podmínky kolektivního vyjednávání," uvedl Topolánek. Současně zopakoval, že vyjednání výjimky z Lisabonské smlouvy podle něj naznamená žádný posun ve vnímání Benešových dekretů.

Výjimka neznevýhodní české občany, tvrdí vláda i právníci

Výjimka z Listiny práv EU nesníží standard ochrany práv v ČR a nijak neznevýhodní občany České republiky. Vyplývá to ze stanoviska vlády, které má ČTK k dispozici. Podobný názor mají také právníci, které ČTK oslovila. Podle vládního vyjádření k dotazům ČTK výjimka vyjasňuje způsob uplatňování listiny ve vztahu k právním předpisům ČR. Úkolem protokolu (neboli výjimky) je předejít pochybnostem o rozsahu a výkladu práv potvrzených v listině. "Protokol zajišťuje, aby uplatňování práv obsažených v listině EU nepřekročilo rámec pravomocí unie a nezasahovalo tak do oblastí, které jsou mimo působnost práva EU upraveny výlučně vnitrostátními předpisy ČR," píše se v odpovědi vlády pro ČTK. Podle Jiřího Zemánka z pražské právnické fakulty je výjimka z listiny z právního hlediska nadbytečná, protože jen opakuje to, co už listina obsahuje. Text výjimky vlastně jen zpřesňuje interpretaci listiny, míní odborník.

ČMKOS chce zabránit podpisu výjimky z listiny, nevylučuje stávku

Odbory se chystají podniknout kroky k tomu, aby Česko v budoucnu nemělo výjimku z Listiny základních práv EU, jíž podmínil svůj podpis Lisabonské smlouvy prezident Václav Klaus. Odboráři chtějí jednat s nynějšími i budoucími poslanci a vládou a přesvědčit je, aby ČR od ustanovení upustila. Nevylučují ani demonstrace či stávku. ČTK to řekl vedoucí právního oddělení Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) a její zastupující místopředseda Vít Samek. Český prezident Václav Klaus dokončení ratifikace podmínil trvalou výjimkou z Listiny základních práv EU pro Česko, jako ji mají Polsko a Británie. Obával se prolomení Benešových dekretů a případných majetkových nároků sudetských Němců. Odborářští právníci tvrdí, že listina tak nebude Čechy chránit a nebudou se při sporech u evropských soudů moci dovolat svých práv.

Prezident Klaus podle expertů stylem prosazení výjimky obešel parlament

Nad stylem, který zvolil prezident Václav Klaus k prosazení výjimky z Lisabonské smlouvy EU, se odborníci oslovení ČTK pozastavují. Podle nich totiž Klaus v českém systému parlamentní demokracie obešel poslance a senátory, tudíž výjimka podle některých expertů může postrádat legitimitu. Zákonodárci se ale neshodují v názoru na to, zda je Klaus při vyjednávání o výjimce obešel nebo ne. Výjimku z listiny práv připojené k Lisabonské smlouvě schválili pro Česko ve čtvrtek politici EU na summitu v Bruselu. Česká vláda ji vyjednala s partnery v EU poté, co si ji dodatečně začal klást Klaus jako podmínku pro podpis pod Lisabonskou smlouvou. Český parlament přitom Lisabonskou smlouvu už schválil. "Na celé záležitosti mi... přijde nejpodivnější skutečnost, že přímo nevolený prezident nerespektuje vůli ústavních většin v parlamentu, které Lisabonskou smlouvu schválily, vymůže si své preference, které si poté nechá posvětit úřednickou vládou," uvedl na dotaz ČTK odborník na EU Hubert Smekal.

30.10.2009  Václav Klaus dostal evropskou petici proti Lisabonu, má 20.000 podpisů

Organizátoři celoevropské kampaně proti Lisabonské smlouvě v pátek přinesli na Pražský hrad petici, která vyzývá prezidenta Václava Klause, aby smlouvu nepodepisoval, a zmemožnil tak její přijetí. Petici s 20.000 podpisy předal Klausovu tajemníku Ladislavu Jaklovi představitel krajně pravicové strany Švédští demokraté Kent Ekeroth, který akci inicioval. I poté, co EU vyhověla Klausově zřejmě poslední podmínce k ratifikaci smlouvy, se na něj odpůrci Lisabonské smlouvy obracejí jako k poslední naději. "Doufám, že zůstane silný a nepodepíše to," prohlásil Ekeroth. Mezi signatáři petice jsou podle něj lidé z celé EU, nejvíce zřejmě z ČR a Británie.

Projev Prezidenta republiky v EP dne 19.2.2009

Pane předsedo, vážení poslanci a poslankyně,

za možnost vystoupit v Evropském parlamentu, v jedné z klíčových institucí Evropské unie, bych Vám chtěl hned v úvodu poděkovat. Byl jsem zde sice již několikrát, ale ještě nikdy jsem neměl příležitost promluvit na plenárním zasedání. Dnešní příležitosti si proto vážím. Volení zástupci 27 zemí s velmi pestrým spektrem politických názorů a postojů jsou unikátním auditoriem, stejně jako je - již více než půl století - unikátním a v podstatě revolučním experimentem sama Evropská unie se svým pokusem udělat rozhodování v Evropě lepší tím, že se jeho významná část přesune z jednotlivých států do celoevropských institucí.

Přicházím sem mezi Vás z hlavního města České republiky, z Prahy, z historického centra české státnosti, z jednoho z důležitých míst rozvoje evropského myšlení, evropské kultury, evropské civilizace. Přicházím k Vám jako představitel českého státu, který byl ve svých nejrůznějších proměnách vždy součástí evropských dějin, státu, který se mnohokrát přímo a významně na jejich utváření podílel a který se na nich chce podílet i dnes.

Český prezident k Vám z tohoto místa promluvil naposledy před devíti roky. Byl to můj předchůdce ve funkci, Václav Havel, a bylo to čtyři roky před naším přistoupením k Evropské unii. Před několika  týdny zde vystoupil i předseda české vlády, Mirek Topolánek, tentokráte již jako premiér země předsedající Radě Evropské unie. Ve svém projevu se zaměřil na konkrétní témata, vycházející z priorit českého předsednictví i na aktuální problémy, kterým země Evropské unie v současnosti čelí.

To mi umožňuje promluvit k Vám s tématy, která jsou o jeden stupeň obecnosti výše, pohovořit o věcech, které možná na první pohled nejsou tak dramatické jako cesty k řešení dnešní ekonomické krize, jako rusko-ukrajinský konflikt o plyn nebo jako situace v Gaze. Pro rozvoj evropského integračního projektu však - podle mého názoru - mají zcela zásadní význam.

Za necelé tři měsíce si bude Česká republika připomínat již páté výročí svého přistoupení k Unii. Bude si ho připomínat důstojně. Bude si ho připomínat jako země, ve které - na rozdíl od některých jiných nových členských zemí - není pociťováno zklamání z nesplněných očekávání spojených s naším členstvím. Není to žádné překvapení a má to racionální výklad. Naše očekávání byla realistická. Dobře jsme věděli, že vstupujeme do společenství vytvořeného a utvářeného lidmi, nikoli do jakési ideální konstrukce, vybudované bez autentických lidských zájmů, vizí, názorů, idejí. Zájmy, stejně jako ideje lze v Evropské unii nalézt na každém kroku a nemůže to být jinak.

Vstup do Unie jsme na straně jedné interpretovali jako vnější potvrzení toho, že jsme se poměrně rychle, v průběhu necelých patnácti let od pádu komunismu, opět stali standardní  evropskou zemí. Na straně druhé jsme považovali (a považujeme i dnes) možnost svého aktivního podílení se na evropském integračním procesu za příležitost využívat výhod již vysoce integrované Evropy a zároveň tento proces podle svých představ spoluutvářet. Za vývoj v Evropské unii cítíme svůj díl odpovědnosti a právě s tímto vědomím přistupujeme k našemu předsednictví Radě Evropské unie. Jsem přesvědčen, že prvních šest týdnů našeho předsednictví náš zodpovědný přístup přesvědčivě demonstruje.

I na tomto fóru bych chtěl zcela jednoznačně a - pro ty  z Vás, kteří to buď nevědí, nebo to vědět nechtějí - velmi zřetelně a nahlas zopakovat své přesvědčení, že pro nás vstup do Evropské unie neměl a nemá alternativu a že v naší zemi neexistuje žádná relevantní politická síla, která by tento výrok mohla či chtěla zpochybňovat. Proto se nás nepříjemně dotýkají v poslední době zesilující a množící se útoky na naši adresu, které jsou založeny na ničím neopodstatněném předpokladu, že Češi hledají jiné integrační seskupení než to, kterého se před pěti lety stali členy. Není tomu tak.

Občané České republiky vycházejí z toho, že evropská integrace má potřebné a důležité poslání. Chápou ho - při jistém zobecnění - následujícím způsobem:

-          je to odstraňování zbytečných a pro lidskou svobodu a prosperitu kontraproduktivních bariér pohybu lidí, zboží a služeb, idejí, politických filozofií, světonázorů, kulturních schémat, vzorců chování, které se v průběhu historie z nejrůznějších důvodů utvořily mezi jednotlivými evropskými státy;

-          a je to společná péče o veřejné statky, existující na úrovni  kontinentu, čili o takové projekty, které není možné účinně realizovat na bázi bilaterálního vyjednávání dvou (či několika) sousedních evropských zemí.

Úsilí o uskutečnění těchto dvou záměrů - odstraňování bariér, i   racionální výběr toho, co se má řešit na úrovni celého kontinentu -  není a ani nebude nikdy ukončeno. Různé bariéry a překážky nadále přetrvávají a rozhodování na úrovni Bruselu je jistě více, než by bylo optimální. Určitě je ho tam více, než lidé žijící v jednotlivých evropských zemích požadují. Jste si toho, páni poslanci a paní poslankyně, jistě vědomi i Vy. Spíše jako řečnickou otázku se proto ptám, zda jste si - při každém svém hlasování - jisti, že rozhodujete o věci, o které je nutno rozhodovat právě v tomto sále a ne blíže k občanovi, tedy uvnitř jednotlivých evropských států?

V politicky korektní rétorice současnosti bývají zmiňovány i některé další možné efekty evropské integrace, ale ty jsou spíše druhotné a zástupné. Jsou to navíc spíše ambice profesionálních politiků a lidí s nimi spojených než zájmy normálních občanů členských států.

Řekl-li jsem, že pro nás členství v Evropské unii žádnou alternativu nemělo a nemá, jde jen o polovinu toho, co je třeba říci. Druhou polovinou je zcela logické tvrzení, že metody a formy evropské integrace naopak řadu možných a legitimních variant mají, stejně jako je měly v celém posledním půlstoletí. Historie nekončí. Považovat status quo, v dnešní době existující institucionální uspořádání EU, za navždy nekritizovatelné dogma, je omyl, který se bohužel stále více šíří, ač je v naprostém rozporu jak s racionálním uvažováním, tak s celou, více než dvě tisíciletí trvající historií vývoje evropské civilizace. Stejným omylem je apriorně postulovaný, a proto stejně nekritizovatelný předpoklad o jedné jediné možné a správné budoucnosti vývoje evropské integrace, kterou je „ever-closer Union", neboli postup ke stále hlubší politické integraci členských zemí.

Ani existující stav, ani postulát nespornosti přínosu nepřetržitého prohlubování integrace pro žádného evropského demokrata nezpochybnitelné nejsou, resp. by být neměly. Jejich vynucování těmi, kteří považují sami sebe - řečeno se slavným českým spisovatelem Milanem Kunderou - za „majitele klíčů" evropské integrace, není možné akceptovat.

Navíc je zřejmé, že to či ono institucionální uspořádání Evropské unie není cílem samo o sobě, ale že je prostředkem k dosažení cílů skutečných. Těmi není nic jiného než lidská svoboda a takové ekonomické uspořádání, které přináší prosperitu. Tím je tržní ekonomika.

To si jistě přejí občané všech členských zemí, ale v průběhu dvaceti let od pádu komunismu se opakovaně  přesvědčuji o tom, že si to silněji přejí a více se o to obávají ti, kteří velkou část dvacátého století prožívali nesvobodu a potýkali se s nefunkční centrálně plánovanou, státem organizovanou ekonomikou. Tito lidé jsou - zcela zákonitě - citlivější a vnímavější na jakékoli jevy a tendence, které míří jinam než ke svobodě a prosperitě. Patří k nim i občané České republiky.

Dnešní systém rozhodování v Evropské unii je něčím jiným než historií prověřenou a v historii osvědčenou klasickou parlamentní demokracií. V obvyklém parlamentním systému je část podporující vládu a část opoziční, ale to v Evropském parlamentu není. Zde je prosazována alternativa jen jedna a kdo uvažuje o alternativě jiné, je považován za odpůrce evropské integrace. V naší části Evropy jsme ještě nedávno žili v politickém systému, kde byla jakákoli alternativa nepřípustná a kde proto žádná parlamentní opozice neexistovala. Získali jsme trpkou zkušenost, že tam, kde není opozice, ztrácí se svoboda. Politické alternativy proto existovat musí.

A nejen to. Vztah občana té či oné členské země a představitele Unie není standardním vztahem voliče a politika, který jej reprezentuje. Mezi občany a představiteli Unie je navíc vzdálenost (a to nejenom v zeměpisném slova smyslu), která je podstatně větší než je tomu uvnitř jednotlivých členských zemí. Označuje se to různými termíny - demokratický deficit, ztráta demokratické accountability, rozhodování nevolených, ale vyvolených, byrokratizace rozhodování, apod. Návrhy na změnu dnešního stavu - obsažené v zamítnuté Evropské ústavě či v od ní fakticky málo odlišné Lisabonské smlouvě - by tento defekt ještě zvětšovaly.

Při neexistenci evropského demos - evropského lidu - není  řešením tohoto defektu ani eventuální posilování role Evropského parlamentu. To by tento problém naopak zesilovalo a vedlo by to k ještě většímu pocitu odcizení občanů evropských zemí od unijních institucí. Řešením není ani přitápění pod „tavícím kotlem" dosavadního typu evropské integrace, ani potlačování role členských států pod heslem nové multikulturní a multinacionální evropské občanské společnosti. To jsou pokusy, které v minulosti vždy selhaly, neboť nebyly projevem přirozeného historického vývoje.

Obávám se, že pokusy integraci dále urychlovat a prohlubovat a rozhodování o podmínkách života občanů členských zemí ve stále větší míře posouvat na evropskou úroveň mohou svými důsledky ohrozit všechno pozitivní, co bylo za poslední půlstoletí v Evropě dosaženo. Nepodceňujme proto obavy občanů mnoha členských zemí, že se o jejich záležitostech opět rozhoduje jinde a bez nich a že je jejich možnost toto rozhodování ovlivnit jen velmi omezená. Za svůj úspěch dosud vděčila Evropská unie mimo jiné i tomu, že názor a hlas každé členské země měl při hlasování stejnou váhu a nemohl být oslyšen. Nedopusťme vznik situace, ve které by občané členských zemí žili s rezignovaným pocitem, že projekt Evropské unie není jejich projektem, že se vyvíjí jinak, než si přejí, a že jsou pouze nuceni se mu podřizovat. Velmi snadno a velmi rychle bychom se ocitli zpět v dobách, o nichž jsme si zvykli říkat, že už dávno patří minulosti.

To úzce souvisí i s otázkou prosperity. Je třeba otevřeně říci, že je dnešní ekonomický systém EU systémem potlačovaného trhu a nepřetržitého posilování centrálního řízení ekonomiky. Přestože nám dějiny více než dostatečně ukázaly, že tímto směrem cesta nevede,  my dnes tímto směrem opět jdeme. Míra omezení spontaneity tržních procesů a míra politické reglementace nepřetržitě narůstají. K tomuto vývoji v období posledních měsíců přispívá i mylné interpretování příčin dnešní finanční a ekonomické krize, jakoby ji způsobil trh, zatímco skutečnou příčinou je pravý opak - způsobilo ji politické manipulování trhu. Znovu je třeba připomenout historickou zkušenost naší části Evropy a poučení, které jsme si z této zkušenosti odnesli.

Mnozí z Vás jistě znají jméno francouzského ekonoma Frederica Bastiata a jeho slavnou Petici výrobců svíček, která se stala  známým a dnes už kánonickým učebnicovým textem, ukazujícím absurditu politického vměšování se do ekonomiky. Dne 14. listopadu 2008 Evropská komise vyslyšela skutečnou, nikoli Bastiatovu fiktivní petici výrobců svíček a na svíčky dovážené z Číny uvalila 66% clo. Nevěřil bych, že se 160 let starý literární esej může stát realitou, ale je tomu tak. Nezbytným důsledkem rozsáhlého zavádění takových opatření  je ekonomické zaostávání Evropy a zpomalování, ne-li dokonce zastavování ekonomického růstu. Řešení je jen a jedině v liberalizaci a deregulaci evropské ekonomiky.

Toto všechno říkám z pocitu odpovědnosti o demokratickou a prosperující budoucnost Evropy. Snažím se připomenout základní principy, na kterých je již po staletí či tisíciletí budována evropská civilizace. Principy, jejichž platnost je nadčasová a univerzální, a které by proto měly platit i v současné Evropské unii. Jsem přesvědčen, že si občané jednotlivých členských zemí svobodu, demokracii a hospodářskou prosperitu přejí.

Zřejmě nejdůležitější pro tuto chvíli je požadavek, aby svobodná diskuse o těchto věcech nebyla považována za útok na samotnou myšlenku evropské integrace. Vždycky jsme si mysleli, že smět o těchto vážných otázkách diskutovat, být slyšen, hájit prostor každého k prezentaci jiného než „jediného správného názoru" - byť s ním třeba nesouhlasíme - je právě ona demokracie, která nám byla po čtyři  desetiletí odpírána. My, kteří jsme si nedobrovolnou zkušeností převážné části svých životů ověřili, že svobodná výměna názorů a idejí jsou základní podmínkou zdravé demokracie, věříme, že tato podmínka bude ctěna a respektována i v budoucnu. Je příležitostí a nezastupitelnou metodou, jak udělat Evropskou unii svobodnější, demokratičtější a více prosperující.

Václav Klaus, Evropský parlament, Brusel, 19. února 2009

Projev Václava Klause po přijetí  Lisabonské smlouvy v Senátu 6.5.2009   

Musím vyjádřit své zklamání z toho, že někteří senátoři po nevídaném politickém i mediálním, domácím i zahraničním nátlaku rezignovali na své donedávna veřejně zastávané názory, a tím i na svou politickou i občanskou integritu a s ratifikací Lisabonské smlouvy vyjádřili svůj souhlas. Postavili se tím zády k dlouhodobým zájmům České republiky a nadřadili jim krátkodobé zájmy současných politických reprezentací i svoje vlastní.

Je to velmi smutný doklad dalšího selhání významné části našich politických elit, které v různých obdobných okamžicích až příliš dobře známe z české historie. Naši politici si vždy nacházeli podobné zbabělé zdůvodnění: Jsme malí, slabí, v evropském kontextu nic neznamenáme, musíme se podřídit, i když s tím nesouhlasíme. Toto odmítám. Buď jsme po listopadu opětovně nabyli suverenitu a tím i odpovědnost za další osudy naší země, nebo to celé byl tragický omyl. To je v roce dvacátého výročí listopadu 1989 obzvláště aktuální připomínka.

Nyní počkám, zda skupina senátorů, jak někteří z nich avizovali, požádá Ústavní soud o další posouzení Lisabonské smlouvy ve vztahu k naší ústavě. Pokud k tomu dojde, nebudu o svém rozhodnutí ratifikovat či neratifikovat Lisabonskou smlouvu uvažovat dříve, než Ústavní soud vydá svůj nález.

Mé názory na tuto věc jsou známé a jasné. Nemohu si dovolit v jednu chvíli být zásadně proti, a pak, protože se mi to začíná hodit  k mým osobním politickým či kariérním cílům, snadno změnit názor.