Pokud by se tato rubrika měla věnovat poněkud klišovitě pouze starostem starostů, Milena Kozumplíková by se do ní příliš nehodila. Ne že by žádné neměla, ale daleko víc mluví o tom, co se podařilo, o lidech, kteří si ji získali svojí profesionalitou a odpovědností. Občas si nicméně posteskne nad některými zmařenými plány, které během svého působení ve vedení radnice Prahy 3 považovala za prospěšné. Odborné posudky jí dávaly za pravdu, ba dokonce i představitelé opozice je v ústraní pozitivně oceňovali. Leč občas politické ambice zvítězily nad zdravým rozumem, někdy se hlavní překážkou staly malicherné typicky české obavy z něčeho nového.

Žižkovská starostka Kozumplíková je noblesní a zároveň srdečná dáma, má ale v sobě i cosi, co asociuje pojem „železná lady". Nikoli co se týče bezprostředního projevu, ale spíše zásad a pravidel, které uplatňuje sama na sebe i na své okolí. K tomu patří i nekompromisní postoj k čemukoli, co zavání socialismem, natož levičáctvím. K tomu jí ostatně předurčil osud. Po roce 1948 se z úspěšné podnikatelské rodiny stali třídní nepřátelé. „Přišli jsme o všechno, přestěhovali se k prarodičům, tatínek už nebyl majitelem prosperující firmy, ale pomocným dělníkem, i když se posléze vyučil soustružníkem, aby mohl dělat kvalifikovanější práci. Doma se hodně poslouchala Svobodná Evropa - u rádia byly připravené nůžky, na které se natahovala anténa, aby vůbec bylo rozumět," vzpomíná Milena Kozumplíková.

„Bylo jasné, že já ani sestra nemáme šanci se doma dostat na střední školu, tak maminka rozhodla: ‚Děvčata, půjdete do pohraničí.‘ Já jsem šla studovat do Karlových Varů a sestra do Ústí." Tvrdé životní zkušenosti paní starostku naučily, že nic není zadarmo a úspěch nepadá z nebe do klína. To uplatňuje i v osobním životě. Byť je její syn jedináček, rozhodně to není žádný hýčkaný mazánek. Například když chtěl studovat v zahraničí, musel si na to vydělat. Kromě toho tam jeden čas jezdil na kole každý den patnáct kilometrů na praxi a večer zpátky.

Architektonický fenomén i domov

Na Žižkově našla domov krátce po maturitě, kdy dostala práci v podniku Stavební hmoty Praha a posléze s manželem získali možnost postavit si svépomocí družstevní byt, v němž žijí dodnes. Ovšem Stavební hmoty byly jen krátkou přestupní stanicí. Podařilo se jí totiž vyhrát konkurs do Akademie věd, kde působila následujících třicet let. Obor, kterému se věnovala - elektronová mikroskopie a mikroanalýza - zní pro laika dost exoticky, nicméně Milena Kozumplíková o něm mluví s nadšením. Mimo jiné totiž její práce spočívala například v analýzách historických staveb včetně chrámu svatého Víta, pod mikroskopem měla dokonce měsíční vzorek, hodně spolupracovala také s přírodovědeckou fakultou, především s geology. „Geologové jsou vesměs skvělí lidé. Nejsou totiž militantní ekologové, ale přírodu skutečně znají a mají cit pro to, jak s ní zacházet, aby neutrpěla ona ani lidé, kteří v dané lokalitě žijí," konstatuje starostka.

S obdobným uznáním mluví také o generaci architektů, kteří se v poslední době podíleli a podílejí na rekonstrukcích a výstavbách na Praze 3. „Žižkov je svérázná a zároveň pestrá lokalita, kde je třeba v některých místech s maximální obezřetností uchovat původního ducha, jinde jsou stále prostory pro novou výstavbu. Teď přichází generace architektů, kteří mají odvahu a zároveň odpovědnost vůči škole 30. let, kdy byla česká architektura fenoménem." S těmito architekty se setkala při mnoha investičních projektech, které podporovala.

Lásky, které přetrvaly

V každém období - osm let byla místostarostkou, teď třetí rok starostkou - měla nějakou výjimečnou lásku. A každá tato láska v sobě nese kus ojedinělého žižkovského ducha. Jen tak namátkou: záchrana a rekonstrukce školy J. A. Komenského, Rajská zahrada, kde vzniklo místo pro relaxaci, odpočinek i sportovní vyžití, založení integračního centra a pečovatelského domu, kde nacházejí útočiště lidé s různými problémy, nástavby a rekonstrukce menších panelových domů...

K aktuálním problémům Žižkova patří mimo jiné nedostatek parkovacích míst, který přetrvává i po zavedení parkovacích zón. Starostka Kozumplíková vkládá značné naděje do výstavby podzemních garáží a takzvaných zakládačových systémů, které se podle jejích zkušeností nesmírně osvědčily například ve Vídni. Je to obrovská úspora místa, protože systém sám auta umístí co nejefektivněji. Takové prostory mohou vzniknout po posouzení odborníků i pod historicky cennými objekty, takže jeden z našich takových objektů by měl vzniknout na náměstí Jiřího z Poděbrad.

„Někdy mě zaráží, jak se lidé bojí některých novinek, i když je doložené, že jsou ku prospěchu a nijak neohrozí to, co všichni chceme uchovat a čeho si považujeme. Jsem ráda, že právě takové projekty Žižkov oživily, i když některé bohužel narazily na nepochopení," uzavírá náš rozhovor Milena Kozumplíková.

-třetím rokem starostka Prahy 3
-předtím osm let místostarostkou
-členka ODS od jejího vzniku
-do roku '98 pracovala třicet let v Akademii věd, zabývala se elektronovou mikroskopií a mikroanalýzou

Převzato z Listů ODS

Kandidátky hlavních politických stran: Praha