Podle zprávy Transparency International za rok 2006, tedy za rok, kdy končila vláda vedená ČSSD, byla Česká republika v míře korupce na 46. místě na světě a v rámci EU na 23. místě. Za vlád ODS se hodnocení ČR výrazně propadalo, takže v loňském roce se umístila spolu s Litvou na celkovém 52. místě. Příčiny jsou jasné: politická korupce, politizace veřejné správy, úzké propojení politiky s byznysem, neprůhledné financování volebních kampaní a sílící vliv finančních skupin na utváření politických i správních rozhodnutí. Za pravicových vlád došlo i k dramatickému rozkolísání soudů a státních zastupitelství, které vede k dlouhodobé neschopnosti řešit závažné případy trestné činnosti spojené s hospodářskou kriminalitou nebo korupcí. Protikoruční strategie vlády u nás prakticky neexistuje, chybí ambiciózní plán změn a málokdo považuje řešení problému korupce za skutečnou prioritu. Přitom nárůst korupce a klientelismu u nás dosáhl v posledních letech takových rozměrů, že tyto jevy působí státu i celé společnosti ročně mnohamiliardové škody. Korupce ohrožuje samu podstatu demokracie, právního státu i ekonomické soutěže. Topolánkova vláda o této oblasti jako o prioritě jen mluvila, ale ve skutečnosti výrazně otevřela cestu soukromým zájmům k ovlivňování politického rozhodování.

Jen namátkou: Projekt hlavního města Prahy „Opencard" schválený v roce 2006 s tím, že do něj má být investováno nanejvýš 300 milionů Kč. Podle auditu však činí výdaje na tuto drahou kartu na městskou dopravu 888 milionů. Kam plynuly příjmy? Kdo z toho měl prospěch? Nevíme. Primátor Bém z ODS to nevysvětlil dodnes. Víme jen, že firmy s neprůhlednou vlastnickou strukturu, které v projektu dostaly zakázky, byly zřejmě napojeny na ODS. Nebo jiný příklad: V dubnu 2009 po pádu Topolánkovy vlády v posledních dnech před nástupem Fischerovy vlády ministerstvo zemědělství vedené místopředsedou ODS Gandalovičem přidělilo bez výběrového řízení dvě zakázky z oblasti IT v telekomunikacích v hodnotě téměř 570 milionů Kč. Toto ministerstvo pod vedením ministra Šebesty od smluv odstoupilo a firmě bylo zasláno „pouze" 164 milionů. Přemrštění ceny činilo 406 milionů Kč. Největším přeborníkem byl ale ministr dopravy za ODS Řebíček. Stavební firma Viamont, z níž údajně měl odejít (ale zda odešel nevíme, neboť je to společnost na anonymní akcie), zažila zářivé úspěchy právě poté, co se stal ministrem. Získávala jednu státní zakázku za druhou. Podle propočtu Hospodářských novin získal Viamont za dvouletou vládní kariéru pana Řebíčka státní a komunální zakázky za 14 miliard Kč. Přitom ještě v roce 2006 dosahovala hodnota zakázek podniku 2 miliardy. O více než sedminásobném růstu se jiným českým stavebním firmám jen zdá. Byla ta firma tak skvělá, anebo v tom bylo něco jiného?

Podobné kauzy známe ale, bohužel, i z jižních Čech. Podezření z korupce při hodnocení projektů financovaných z Regionálního operačního programu v regionu Jihozápad, které je předmětem policejního vyšetřování, ukazuje na neudržitelnost stávajícího neprůhledného systému rozdělování prostředků z EU a nedostatečnou kontrolu nad úředníky, kteří fakticky rozhodují o tom, na co budou vynaloženy stovky milionů korun. Za dlouhé roky zjevně vznikl korupční systém propojující agentury, které projekty zpracovávají, s těmi, kdo o projektech rozhodují a těmi, kdo z nich nakonec mají také svůj díl prospěchu. Zástupci ČSSD pro zpochybněné projekty ve schvalujícím orgánu nehlasovali, odpovědi tedy dluží politici ODS.

Recepty, jak korupci čelit, se mnohdy liší. TOP 09 a Věci veřejné si z boje proti korupci narychlo dělají své volební téma, ačkoli celou dobu politici těchto stran jen nečinně přihlíželi, pokud se dokonce na zhoršování současného stavu sami nepodíleli. Pouze ČSSD v tomto volebním období navrhla konkrétní protikorupční návrhy zákony a má také ucelený plán konkrétních opatření, která chce začít hned po volbách prosazovat.

Především je třeba, aby vláda přijala Národní program boje proti korupci a na jeho základě vytvořila pod záštitou premiéra Radu vlády pro boj s korupcí, která bude schválený program prosazovat průřezově v celé oblasti veřejné správy. Zásadní změny je nutné udělat nejprve v oblasti zadávání veřejných zakázek: zavést jeden centrální úřad pro jejich zadávání a posuzování, povinnou formu elektronického zadávání s možností sledování jeho průběhu, vyloučit z účasti v soutěži o zakázku firmy, které mají tzv. anonymní listinné akcie na majitele nebo se dopustily v minulosti korupčního jednání. Státní zástupce by měl mít právo ve veřejném zájmu žalobou napadnout platnost smluv, vzešlých z nezákonných zakázek a jiných nezákonných vydání z veřejných prostředků a soud by měl o takové žalobě rozhodnout přednostně ve lhůtě několika měsíců. Je třeba změnit zákon o střetu zájmů tak, aby postihoval zneužívání informací a postavení při odchodu všech úředníků do soukromé sféry. Prosadit je třeba zákon o lobbingu jako účinný nástroj regulace legálního ovlivňování veřejných orgánů a zabránění lobbingu nepovoleného (v tomto volebním období předložili poslanci ČSSD dva jeho návrhy). Kapacitně se musí posílit policejní útvary zodpovědné za boj s korupcí a v rámci Policie ČR obnovit jednotku specializovanou na odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality známou jako finanční policie, která byla zrušena za ministra Langra. Je třeba také vytvořit specializované senáty u vrchních soudů a zvláštní útvar působící při vrchních státních zastupitelstvích, do jejichž působnosti bude náležet stíhání korupce veřejných činitelů a korupce při veřejných zakázkách a veřejných soutěžích a dražbách. Musí se také zpřísnit právní úprava hmotné odpovědnosti veřejných funkcionářů a úředníků za nezákonný postup při výkonu veřejné moci. Správným směrem jde i Pecinův „protikorupční balíček" zavádějící institut agenta provokatéra či korunního svědka. Rozšířit je třeba kontrolní působnosti NKÚ do všech oblastí, kde se nakládá s veřejnými prostředky a posílit jeho roli při vymáhání jeho závěrů (závěry NKÚ musí být pro resort závazné, nerozhodne-li se ve zvláštním soudním řízení jinak). Nesplnění závěrů NKÚ by mělo být deliktem s vysokou sankcí pro příslušného vedoucího správního úřadu.

ČSSD chce zavést i majetková přiznání, která by na výzvu finančního úřadu museli podat osoby, jejichž majetkové poměry budí zjevnou pochybnost o legálnosti zdroje příjmu. Nezákonně nabytý majetek nad stanovenou pořizovací hodnotu by měl podléhat majetkové dani z neprokázaného řádného příjmu ve výši 10 - 100% podle skutečné výše prospěchu. Konečně je třeba prosadit i trestní odpovědnost právnických osob, a to s vyloučením ohledů na formální převod podniku pod jiný právní subjekt, jehož cílem je zbavení se odpovědnosti za jeho předchozí aktivity.

Autor zastupuje ČSSD v expertní skupině Platformy pro transparentní veřejné zakázky

Dále čtěte:
Paroubek o korupci: Cosi shnilého ve státě českém

Oranžová kniha ČSSD - Hospodářství