Rovné šance všem

Česká strana sociálně demokratická je nejstarší stranou tvořící české politické prostředí více než 130 let. Její dějiny jsou historií českého národa od dob zápasů za jeho národní, politická a sociální práva, za možnost žít ve svobodném státě a v demokracii. Dějiny české sociální demokracie odrážejí jak největší úspěchy země, tak její hořké prohry na novodobé historické cestě. Sociální demokracie je součástí identity moderního českého národa.

V letošních volbách do Poslanecké sněmovny získala ČSSD již potřetí největší podporu voličů v dvacetiletém období obnovené demokracie. Strana tentokrát zůstala v opozici a vládu sestavila pravice. Politika této vlády je v příkrém rozporu s hodnotami sociální demokracie.

Pravicová vláda Petra Nečase ohrožuje většinu standardů, které se díky politice sociální demokracie staly samozřejmostí i v naší zemi. Ohrožena je možnost žít v demokratickém sociálním státě, který dokáže uspokojivě spojit demokracii a trh se sociální spravedlností a zajistit většině občanů svobodný, slušný a důstojný život a také rovné výchozí šance při hledání individuálního úspěchu. Jaký stát nám Nečasova vláda vlastně nabízí?

Místo demokratického státu, kde síly státu, trhu a občanské společnosti fungují v rovnováze a vzájemně se kontrolují, dosazuje stát, ve kterém je život společnosti vydán napospas působení tržních sil, a ve kterém peníze, ať už jakéhokoli původu, hrají roli morálního arbitra vždy až na prvním místě.

Místo státu veřejných služeb, který garantuje podporu rodinám s dětmi, dostupné kvalitní zdravotnictví a školství, důstojné důchody a každému osobní bezpečnost, dosazuje stát, ve kterém jsou tyto služby destruovány poklesem finančních zdrojů, kvality, dostupnosti a následně jako „ekonomicky neefektivní" privatizovány, aby se stávaly privilegiem i zdrojem zisku těch nejbohatších.

Místo státu, který garantuje práva zaměstnanců na důstojnou práci a odměnu, dosazuje stát, který dělá ze zaměstnanců druhořadé občany, jejichž smluvní pracovní podmínky jsou diktovány vůlí zaměstnavatelů, kterým jsou odejmuta běžná práva na účinnou kolektivní obranu, a kterým jsou vnucovány stále méně hodnotné pracovní příležitosti za nižší mzdy.

Místo státu, který podporuje silnou střední třídu, dosazuje stát, který vystavuje střední třídu stále většímu riziku propadu mezi chudé. Takový stát společnost dezintegruje a podkopává jeho demokratickou legitimitu. Ti nejbohatší a také firmy jsou zbavovány odpovědnosti za financování státu a veškeré daňové břemeno je přenášeno na střední vrstvy, v podobě nepřímých daní pak i na nejnižší příjmové kategorie.

Místo státu, který stimuluje růst, rozvíjí inovace i výzkum a podporuje rozvoj svých vysokých škol jako základ růstu založeného na kvalitě vzdělání, dosazuje stát, který rezignuje na svou úlohu. Stát, který svými opatřeními podvazuje hospodářství, veřejné investice a omezuje výdaje na své vysoké školy.

Místo státu, který vedle práv většin zaručuje i práva menšinám, usiluje o vzájemné porozumění a spolupráci mezi nimi, dosazuje stát, ve kterém je většina utvrzována, že menšiny a lidé sociálně vyloučení jsou pro ni pouhou přítěží, a ve které lhostejnost ke generační, národnostní a rasové nesnášenlivosti, nebo dokonce její povzbuzování, tvoří stále významnější faktor získávání politické moci.

To je podstata vládnutí pravice v podání TOP 09, ODS a Věcí veřejných pod vedením M. Kalouska a P. Nečase. Budeme-li tomuto destruktivnímu způsobu vládnutí nečinně přihlížet, nedonutíme-li vládu k zásadním korekcím jejího programu, stane se život v této zemi pro většinu jejích občanů složitějším, těžším a bez šance na perspektivu.

Nečasova vláda vydává svou proti-růstovou a sociálně neodpovědnou politiku za reformu sociálního státu. Zdůvodňuje to tak, že si lidé už beztak žili nad poměry, že v časech hospodářské krize si sociální standardy minulosti nemůžeme dovolit, že mnoho lidí tyto standardy zneužívá, a to vše způsobuje, že se stát enormně zadlužuje. Nikdy však nevysvětlí ani nevyčíslí, co konkrétně zneužívají děti, nemocní, postižení, důchodci a propuštění z práce.

Nikdy ale pravdivě nepopíše skutečnou pozici naší země v oblasti veřejného dluhu, kdy a kým byl způsoben, a v oblasti celkové výše zdanění i jednotlivých druhů společensky potřebných výdajů.

Česká republika je ve výdajích na sociální stát včetně penzí hluboce pod průměrem Evropské unie. Naši občané si tedy z hlediska sociálních plnění nežijí nad poměry. Samozřejmě i my, sociální demokraté, nepodceňujeme problém rostoucího státního dluhu, ale náš veřejný dluh je v poměru k HDP šestý nejnižší v rámci celé EU. Hlavní příčinou růstu veřejného dluhu však vedle hospodářské krize není sociální stát, ale snížení daní a odvodů, prosazené Petrem Nečasem a Miroslavem Kalouskem v době Topolánkovy vlády.

Stejně jsme si vědomi potřeby efektivnějšího systému státní sociální podpory, přestože před lety jsme jej nastavili tak, že je při důsledném užití již dostupných nástrojů obtížné, aby byl ve větším měřítku zneužíván. Málo si uvědomujeme, že již nyní máme jeden z nejskromnějších a nejtvrdších systémů, který silně motivuje k návratu na trh práce. Tam dnes ale chybí pracovní příležitosti.

Nabízíme taková řešení, která nepůjdou na úkor těch, kteří se poctivě živí vlastní prací, odpovědně se starají o děti, kteří se nezaviněně dostali do tíživé sociální situace. Tito lidé - zaměstnanci, drobní živnostníci, důchodci, rodiny s dětmi, zdravotně handicapovaní - tvoří většinu společnosti. Svá, většinou pojistná plnění, si sami zaplatili. Nelze na ně proto paušálně přenášet dluhy způsobené nezodpovědným chováním části podnikatelských elit a jejích politických služebníků. Řešení naopak vidíme v důsledném boji proti korupci, která ubírá miliardy potřebné na financování veřejných služeb, ve spravedlivějším výběru daní, včetně zdanění hazardu a omezení daňových úniků, a v udržitelném ekonomickém růstu založeném na vědeckotechnických inovacích a vyšší vzdělanosti, který následně umožňuje větší daňové výnosy.

Obáváme se, že nespravedlivé dopady vládní politiky budou vyvolávat nepokoje a protesty, na kterých se budou chtít přiživit nejrůznější populisté zprava či zleva. Takovému vývoji, který by mohl ohrozit demokracii, musíme zabránit. My, sociální demokraté, věříme v parlament, v dělbu moci a nezávislost soudů, v demokratické instituce, v dialog vlády, zaměstnavatelů, odborů, profesních a dalších občanských organizací a s nimi jsme připraveni hledat společensky zodpovědná řešení.

Dnes, kdy se vládní politika může opírat o spolehlivou většinu v Poslanecké sněmovně a v Senátu, má opoziční sociální demokracie fakticky nulovou šanci jí účinně čelit a korigovat ji. To se ale může výrazně změnit již v nadcházejících senátních volbách, pokud by si ČSSD v druhé komoře zajistila postavení nejsilnější či dokonce většinové frakce. Za této situace by musela vláda Petra Nečase začít brát opozici vážně. Senát by nebyl jen formálním potvrzovatelem vůle vlády a pravicové Poslanecké sněmovny, jako je tomu nyní, ale místem, kde je vláda nucena vést s opozicí rovnocenný dialog.

My, sociální demokraté, nechceme praktikovat tzv. nulovou toleranci k vládě, snažit se blokovat každý její krok. I my vnímáme potřebnost společenských reforem, ale ty by se měly opírat o souhlas napříč politickým spektrem, o dialog s veřejností a sociálními partnery a měly by vést ke zlepšení fungování státu, ne k jeho zhroucení a divoké privatizaci. Senát se může po těchto volbách stát místem, kde se na takových reformách můžeme dohodnout.

Naši schopnost čelit devastujícím dopadům politiky pravicové vlády a účinněji korigovat její jednotlivé kroky, může zvýšit i náš úspěch v nadcházejících komunálních volbách. Nebudou-li spravedlivěji nastaveny daně a sociální systém, nebudou-li vytvořeny podmínky pro účinný boj s korupcí, obce nebudou mít z čeho platit potřebnou infrastrukturu, školy, opravy silnic, místní policii a dopravu, budou chudnout, anebo se zadlužovat. Kromě toho Česká strana sociálně demokratická má primátory a starosty ve stovkách obcí a měst, které se mohou prezentovat vynikajícími výsledky a zaslouží si, aby dostali v následujících komunálních volbách opět důvěru a ve své práci pokračovali.

Česká strana sociální demokratická se proto obrací na občany České republiky s následující výzvou: Přijďte ve dnech 15. - 16. října a ve dnech 22. - 23. října 2010 volit do komunálních zastupitelstev a do Senátu. Podpořte svým hlasováním kandidáty sociální demokracie v zájmu obrany a rozvoje sociálního státu, v zájmu sociálně vyvážených společenských reforem, v zájmu dialogu a posílení demokracie v České republice. Nezůstávejte doma, rozhodněte o budoucnosti země se vší vážností a odpovědností.

Více:
Sobotka (ČSSD): Stačily tři měsíce a Nečasova vláda proti sobě poštvala 40 tisíc zaměstnanců