Mladá fronta Dnes opět cenzuruje demokracii. Dlouhé roky MfD zastává praxi nedávat prostor kandidátům KSČM, protože tuto stranu „nepovažuje za demokratickou“. Letos je tomu před senátními a komunálními volbami nejinak, vedení redakce dokonce zaslalo KSČM dopis, v kterém tento postoj oficiálně deklaruje. Usvědčuje tak pouze sama sebe z činů, které navenek tak vehementně pranýřuje, staví se do role moderního inkvizitora, který rozhoduje, co je a co není demokratické, a jen dokládá, že skutečná úcta k demokracii je MfD cizí.

Co však mohlo v minulých 25 letech vypadat jen jako obskurnost doby, nabývá dnes nebezpečných rysů.

Jak dlouho bude trvat, než v současné obecné mezinárodně politické hysterii prohlásí inkvizitoři „jediné pravdy“ za nedemokratické třeba sociální demokraty? Stačí k tomu, aby pan předseda vlády Sobotka například nesouhlasil se sankcemi EU vůči Rusku? Je opravdu tato situace tak nepředstavitelná? Kdy označí Mladá fronta - například za „pátou kolonu“ - další stranu či hnutí a začne ji cenzurovat?

A co bude následovat? Pálení knih na náměstí?

Pokud se pak budou lidé ptát, kdy byl překročen tento Rubikon, bylo to tehdy, kdy média začala rozhodovat o tom, kdo je demokrat (čti „civilizovaný člověk“) a kdo extrémista (čti „budoucí terorista“). Koho přijmout a koho vylučovat.

Abychom si rozuměli. Redakční politika, která upřednostňuje levicový či pravicový pohled na svět – takový přístup není nic neobvyklého. A klidně si nahlas připusťme, že ani naše Haló noviny nebudou rády propagovat pravicové kandidáty. Alespoň si však Haló noviny nehrají na světonázorově neorientované noviny. Hrdě se hlásí k tomu, že jsou levicové, na rozdíl od Mladé fronty, která byla kdysi prominentním, pro někoho „totalitním“, svazáckým tiskem.

Zásadní je však okamžik, kdy „nezávislý, objektivní“ tisk začne nálepkovat politické strany a názorové proudy nikoli politickými pojmy, ale pojmy, o kterých mohl rozhodovat pouze ústavodárce, Ústavní soud či Nejvyšší správní soud.

Pak už jsme téměř na druhém břehu výše zmíněné slavné řeky, po jejímž překročení začala slavná éra velkých diktatur. Pak se může ukázat, že ti, kteří nejvíce křičeli „demokracie!!!“ jsou ti největší pokrytci.

Petr Šimůnek, první místopředseda ÚV KSČM, člen Zastupitelstva Hl. m. Prahy