I když soud Knížákova slova neuznal, faktem zůstává, že Fajt nehospodařil efektivně, což se potvrdilo i na již zmiňované výstavě o Jagelloncích, kde kromě původně avizovaných 180 děl nakonec prosadil 350, čímž ji prodražil o celých 12 mil.korun. Mnohem vážnější jsou ale důsledky jeho působení na postu zástupce ředitele Národní galerie.

Národní galerie zastoupená Fajtem uzavřela v období od ledna 1995 do října 1998 nejméně s 24 firmami smlouvy, jejichž celkové finanční závazky přesáhly zákonem stanovenou finanční částku 100.000,- Kč (případně 500.000 Kč), a to bez řádného výběrového řízení. Na podkladě uvedených smluv organizace uhradila celkem 27 mil.Kč.. 

Jiří Fajt je nepochybně ve svém oboru profesionál, ale zjevně není dobrý hospodář, ať už jsou jeho pohnutky jakékoli. Jeho výstavy jsou úspěšné, ale předražené.

Post generálního ředitele Národní galerie je především vysoce manažerským postem, kde schopnost hospodárně nakládat s penězi je minimálně stejně důležitá jako odborné předpoklady.

Fajtův bohémský přístup k financím, soustavné porušování rozpočtových pravidel a ignorování účetních předpisů musí vést ke krajní ostražitosti. Protože o veřejných financích, tedy prostředcích nás všech, by takový člověk rozhodně rozhodovat neměl.

Zdeněk Štengl
Předseda SPOZ