Za zenitem

"Úryvky z knihy paní Paroubkové jsem nečetl, protože vzhledem k tomu, že Jiří Paroubek již není vrcholným politikem, nevím, proč my měla jeho osoba (interpretovaná skrze jeho manželku) zajímat. Upřímně řečeno, moc nechápu, proč paní Paroubková má neustále potřebu sdělovat veřejnosti své názory na manžela," sdělil redakci politolog Jan Bureš z MPU Praha. Podle něho tak Paroubková činí jen proto, že se tím snaží pomoci manželovi zpět do vysoké politiky.

"Manželkám politiků asi nezabráníme, aby psaly paměti a snažily se své muže očistit. Ale myslím, že právě fakt, že autorkou takových pamětí je manželka daného politika, výrazně snižuje v očích čtenáře míru objektivity takového textu, takže to pak čtenář automaticky čte s velkou opatrností a rezervou," přidává sarkasmus Bureš.


Krmivo pro masové čtenáře

"Obecně platí, že knihy manželek (či manželů) veřejně známých osob, celebrit, slouží dvojímu účelu: vydělat peníze a upozornit na autora či předmět knihy," vysvětluje Petr Žantovský z Vysoké škola Zdeňka Kalisty. Podle Žantovského to upozornění samozřejmě může být v kladném i záporném smyslu, což platí nejen v případech knih o skutečném osobním partnerství. "Vzpomeňme jen, kolik lidí knižně zavzpomínalo na své působení v TV Nova - K.Kašparová, M.Maňák - kdepak je jim dnes konec? Nebo knihy ze soukromí Václava Havla - ať už z pera P.Svory či M.Rýce... Myslím, že nejde o nic víc, než o výrobu zábavního krmiva pro masového čtenáře," ostře argumentuje Žantovský, ale neodpustí si hypotézu. "Je možné, že paní Paroubková sledovala vyšší cíle, ale pochybuji, že jich je možné touto cestou dosáhnout," ukončil.

O Jovovi a volovi

"Na čtení takového a podobných textů nemám čas. Jedině snad, budu-li se jednou pokoušet napsat politickou biografii Jiřího Paroubka, mohlo by se mi hodit přečíst si knížku paní Paroubkové. Doufám, že to nejsou "paměti", to by bylo přece jen až příliš odvážné," konstatuje politolog Zdeněk Zbořil. "Ale když mohla zamilovaná Eda Kriseová napsat ještě za života Václava Havla jeho "životopis" (a navíc ho dobře prodat), proč by se o totéž nemohla pokusit i paní Petra. Pokud jde o "kritické čtení", dovoluji si připomenout, že každý čteme tutéž knihu jinak, a co se líbí Jovovi, nemusí se líbit volovi," dodal výstižně Zbořil.

Do červené knihovny

"Knihu ani úryvky jsem zatím nečetl. Jinak co se obecnosti obhajoby vlastních mužů spisovatelskou cestou týče - záleží na různých druzích čtenářů," vysvětluje Miroslav Mareš z MU v Brně. Podle Mareše u politických oponentů, politologů a historiků to asi moc nezapůsobí. "Nicméně u některých čtenářek, které se emočně ztotožní s Petrou Paroubkovou a knihu pojmou spíše jako "románový příběh", to může vyvolat požadovaný efekt," uzavřel Mareš.

Čtěte také:

• Štěpán Mareš znovu tvrdě zaútočil na Petru Paroubkovou

• Byl to podraz, vzpomíná Paroubková na fotky v plavkách

• Paroubková dehonestuje knížete. Chtěla mu utírat bradu

• Paroubková si vymýšlí. Na jednohubky zvána nebyla, rozpálil se kníže

• Tvrdík šel do otáček: Paroubková v knize lže, jako když tiskne

• To, co čtenář napsal Petře Paroubkové, se bojíme opsat 

• Nežertujeme. Po vraždě Kočky se Paroubková bála o psa

• Paroubková o vrahovi: Vnucoval se, opíjel a mluvil o Talmanové 

Více odborných názorů v rubrice Politologové

Foto: Hans Štembera