O dopadech sankcí proti Rusku a naopak sankcí Ruska na Evropskou unii, západní svět a tudíž i na nás jste se před několika dny zmínil v komentáři. Přesto, čeho se podle vás máme v Česku obávat nejvíc - co může mít největší vliv na konkrétní české občany?

Nejde ani tak o obávání, ale o vyhodnocování všech pro a proti z hlediska Česka a nikoliv jen z hlediska byrokratů EU (příp. NATO). Nevím, jestli účast a podpora ekonomických sankcí je pro členy EU závazná či ne. Selhání politiků v oblasti diplomacie a vyjednávání by nemělo být nahrazováno poškozováním soukromých podniků a ekonomickým tlakem na daňové poplatníky. Sankce fungují jen proti těm, kteří jsou slabí (ale ani tam to neplatí; viz Kuba, Írán apod.). Rusko již není slabé, a proto jsou odvetné sankce zcela očekávané a přirozené. Jen naivka by očekával, že Rusko bude hrát mrtvého brouka. Navíc, znalost ruské duše by měla připomenout, že pod nátlakem se Rusové vždy semknou, nikdy se nevzdají. Češi by se už konečně měli přestat obávat a začít se chovat ve vlastním zájmu.

Existovaly někdy vůbec sankce, které přinesly nějaký kýžený výsledek?

Ne, opravdu neznám sankce, které kdy vedly k žádanému výsledku, obzvláště ne v globální společnosti. Kompenzace za ztracené trhy platí zase jen daňoví poplatníci sami; oni vlastně vždy platí za chybná rozhodnutí politiků. Dle mého názoru není ekonomická válka, natož horká válka s Ruskem cestou do klidné a produktivní budoucnosti. Jestliže chování byrokratů EU, NATO a kyjevské vlády nakonec horkou válku vyvolá, pak se budeme muset účastnit, protože jsme v NATO. Tohle přitom ale mělo být obranné a nikoli útočné seskupení.