Rusko posiluje svoji vojenskou pomoc Sýrii, respektive vládě. Údajně jsou stovky ruských vojáků přímo v Sýrii. Co tím podle vás Rusko sleduje? Jde jim jen o záchranu svého spojence, či i o něco víc?

Problém s Islámským státem má specifické konotace pro Rusko. V něm žije 14 a půl milionu muslimů. Můžou se mezi nimi najít i ti radikální. Podle posledních údajů Federální bezpečnostní služby v řadách islámských bojovníků je 2400 občanů Ruské federace. Když k tomu přičteme ještě Střední Asii, bývalé republiky Sovětského svazu, tak se dostáváme přes pět tisíc. Islámský stát je samozřejmě nebezpečím pro západní Evropu, ale ještě větším pro Rusko. Takže je tam i přímá potřeba něco s tím dělat. Dalším faktorem je obecná potřeba stabilizovat tuto oblast, kterou Západ uvedl do chaosu. Střední východ a severní Afrika jsou v takovém chaosu, že to může ohrožovat celou globální strukturu. My pociťujeme vedlejší produkt chaosu – migranty. Ale dokud se nezastaví chaos v této oblasti, nezastavíme migranty. Dohadovat se o kvótách je řešení následků, nikoli příčin. Třetí věcí je podpora Asada. Ale má jiné důvody, než se obvykle říká – Zachráníme spojence. On je objektivním činitelem pro budoucí jednání o míru. Jak si Západ představuje vítězství? Vždyť se podívejte. Spojené státy v prosinci uvolnily půl miliardy dolarů na výcvik pěti a půl tisíce vojáků opozice. Výsledek je, že nyní mají z nich čtyři až pět vojáků. Jak chtějí potom, když by porazily Asada, zajistit stabilitu regionu? Když se podíváte na skladbu běženců, jsou tam sice i rodiny s dětmi či staříci, ale převážně to jsou kluci, kteří utíkají před jakoukoliv vojenskou službou. Když chceme zastavit migraci, musíme stabilizovat region. Současná americká politika je, že se s Asadem nebudeme dohadovat, ale budeme ho respektovat. Už tedy nebombardují – jak chtěli původně – Asadovy pozice – a jenom oznamují Damašku, že budou bombardovat pozice Islámského státu na území Sýrie. Jinými slovy Rusové jsou tam se souhlasem vlády, Američané, Britové, Francouzi, Turci i Izraelci bez souhlasu vlády, která je pořád legitimní. Ten chaos, který tam je, má celou řadu vrstev, musí se nějakým způsobem vystabilizovat. Jednotky, které tam budou, ruské i NATO, spolu musí být v kontaktu, což se připravuje od sočského jednání ministrů zahraničí USA a Ruska Kerryho s Lavrovem v květnu. Dohodnout chování vojáků v regionu je podle všeho velmi obtížné. Vypadá to, jako by nebojovali spolu. Nejsou sice proti sobě, ale vedle sebe. Asada podporuje nejen Írán, ale i Irák, který obsadili Američani a nasadili si tam loutkovou vládu. Ti chlapi ale vědí, že destabilizace Sýrie znamená pogromy na šíity, na křesťany a rozšíření extremismu v sunnitské větvi islámu, kterou představuje Islámský stát. A to bezprostředně ohrožuje i současnou bagdádskou elitu. Situace Rusů je nesmírně komplikovaná, ale zároveň pro tento region zdá se být jediným řešením. 

Spekulovalo se před časem dokonce, že Rusko syrského prezidenta Asada a jeho režim opouští výměnou za to, že Američané zmírní tlak na Rusko kvůli Ukrajině. Bylo něco takového skutečně ve hře? 

Podle mě ne. Jsou situace kdy se mezinárodní hry hrají cynicky. Ale Rusové udělali podle mého názoru sami sobě problém, když se nevyjadřovali k likvidaci Kaddáfího. Protože Západ začal totéž aplikovat v Sýrii. Rusové pochopili, že každý další ústup znamená, že Američané to takto budou praktikovat za chvilku i ve Střední Asii. Je třeba říci – vy i my máme svoje legitimní zájmy. Proboha, nezabíjejme přitom lidi. Vždyť to jsou statisíce mrtvých v rámci boje o demokracii. A výsledek veškerý žádný. Američané zabředli do nejdelší války ve svých dějinách. A výsledek nula. Z toho je třeba vyskočit. A jestliže se dohodli na angažovanosti ruské armády podle mě na úrovni ministrů zahraničí, svědčí to o tom, že někomu dochází, že s Asadem se dá vést konflikt, ale ne válečný.  

V Moskvě byl na návštěvě v pondělí i izraelský premiér Benjamin Netanjahu, který s sebou vzal i náčelníka generálního štábu armády Gadího Eizenkota a velitele vojenské rozvědky Herzla Haleviho. O čem to svědčí?

Izraelci vědí, že rozklad Sýrie pro ně má důsledky – nevypočitatelný chaos, který se táhne od rozpadu Jugoslávie. Od té doby Izrael kouká s vytřeštěnýma očima, co Západ dělá. To vše má dopad na Izrael. Kosovo, Bosna a Herzegovina, severní Afrika, potom chaos v Sýrii. Ale pozor – při té poslední dohodě, kdy se Američané zavázali, že nebudou bombardovat vládní syrské jednotky, došlo také k dohodě o likvidaci chemických zbraní v Sýrii. Rovnováha se tím vychýlila ve prospěch Izraele. Ten má jaderné zbraně, Sýrie to kompenzovala zbraněmi chemickými. Je třeba tu rovnováhu nějakým způsobem buď znovu vytvořit, nebo respektovat v této podobě. K tomu by nějaký ruský kontingent mohl posloužit. Samozřejmě obavou Izraele je, aby ten ruský kontingent nevychýlil rovnováhu případně v neprospěch Izraele. Nesmí se konflikt přenést na území Izraele. O tomto se podle mě jednalo. Ve středu 23. září se uprostřed Moskvy otevírá obrovská mešita. Má se do ní vejít deset tisíc věřících najednou k modlitbě. Přijíždí turecký prezident a očekávají se návštěvy z ostatních islámských států. I tohle podle všeho bylo ve hře při jednání Netahjahua v Moskvě.