„Dvě loutky. Páprda a...“ Vyoral pustil peklo na Bidena s Fialou

Premiér Fiala s velkou slávou zavítal do USA, kde se jednak setkal s americkým prezidentem Joem Bidenem, ale také zavítal do centrály CIA v Langley. Je to významná událost, která dokazuje, že hrajeme v diplomacii první ligu, nebo to znamená něco docela jiného?

My, respektive naši politruci – což je třeba důrazně oddělovat – nehrají první ligu v diplomacii, ale ve věčném lokajství a rektálním alpinismu, jež pramení z jejich větších či menších mindráků, nedostatku sebevědomí, prospěchářství, hlouposti a bezpáteřnosti. Jen sovětský Kreml vyměnili za americké Langley a Washington. Tváří se jak pávi, ačkoliv vypadají jak mouchy na exkrementu. Spíše to ukazuje na prakticky absolutní vazalství našich politruků a vrcholných představitelů zpravodajských služeb. Což je alarmující.

Jen naivové si mohou myslet, že celá tato sebranka, pardon delegace, zamířila do centrály USA jako partnerská. Dle mého přesvědčení šli buď na kobereček, nebo pro nové notičky v zájmu amerického Velkého bratra. Je možné, že brzy nám velečučkař Koudelka, nebo tentokráte někdo další, předloží nové Vrbětice, Skripala 2.0, ruskou stopu v bezvýznamných on-line médiích nebo něco podobného. Ostatně všeříkající je, když ředitel BIS Koudelka hrdě převzal medaili za spolupráci od šéfa CIA. Myslíte, že takto se chová rovný k rovnému? Zkuste svému kolegovi v práci či ve sportovním týmu nebo životnímu partnerovi předat jako gesto dobré vůle medaili, diplom či ocenění za spolupráci. Pokud to nebude vnímat jako náznak arogance a nadřazenosti, minimálně si bude myslet, že jste spadl z višně. Ocenění přece většinou probíhá subordinačně. Tedy nadřízený ze CIA ocenil mopslíka z BIS, a ten nyní tentokrát i s dalšími přijel políbit prsten a převzít instrukce.

A co se týká setkání soudruha Fialenka s Joem Bidenem, tak to je parodie věrně reflektující to, jak funguje náš svět. Dvě loutky, blbá a blbější, politický eunuch a senilní páprda zahráli divadlo zejména pro českou veřejnost, která nákladný výlet Fialovy kolaborantské družiny štědře, leč nuceně, zaplatila. Kdybychom přenesli setkání do absurdní komiksové podoby, pak mopslík zavrtěl ocáskem a udělal radostí loužičku, zatímco senilní páníček netušící, o koho se jedná, si sounáležitostí nadělá do plenek. Pologramotní novináři nestíhají mačkat spouště, přičemž to shledají velmi roztomilým důkazem pevných a nadále se zlepšujících vztahů mezi těmito dvěma karikaturami.

Režisér David Martínek dokonce navrhuje, aby den, kdy Fiala navštívil Langley, byl zapsán jako „den kolaborantů“. Je to adekvátní? Koneckonců, Langley si prohlédl i Babiš.

Předpokládám, že u pana Martínka jde o nadsázku. A s tou souhlasím. Víc bych v tom nehledal. A ano je otázka, zda by onen potenciální den měl být určen k datu návštěvy Langley Fialy či Babiše. V tomto ohledu mezi nimi rozdíl nevidím.

V Bruselu proběhla konference národního konzervatismu. Tedy nakonec proběhla. Konference byla přerušena policií, protože starosta se rozhodl, že konference má potenciál „rušit veřejný pořádek“ a že řečníci jsou provokatéři, homofobové a autor díla o „politickém islámu“. Pořadatelé se museli obrátit na soud. Nepřipomíná to situaci v Česku, kde se některým řečníkům ruší sály? Kdy si myslíte, že svoboda slova přestane být pro soudce dostatečný důvod?

Aneb v naší liberální demokracii máte výsostné právo na svůj názor, ale běda jak je jiný než ten náš. Jinak pro některé soudy a soudce už býti přestala. Zatím, aby nedošlo k přílišnému poplašení, možnému probuzení a vzepětí nějaké významné části občanů, ještě některé z nich hrají tyjátr ohledně toho, jak hájí naši jakous takous svobodu. Ovšem postupným utahováním, přihříváním žáby v hrnci, ukrajováním salámu – jak chcete – se nezadržitelně řítíme do nové totality zastírající se humanitou, pravdou a láskou, ve skutečnosti však plné lži, nenávisti a „humanitárního“ bombardování.

Novinky.cz se nám na sociálních sítích začaly obouvat do Kateřiny Konečné za to, že se odvážila v komentářích vyslovit proti cestě Petra Fialy do USA. Správce profilu prohlásil, že jim do komentářů „vlezla bez zvacího dopisu“. Čekal byste zrovna od Novinek takovou infantilní reakci?

V současné době je celý hlavní mediální proud v jednom šiku, takže mě to nepřekvapuje ani u Novinek, které mají historicky blízko k Právu. On holport Novinek s údernicky pravověrným Seznamem byl předzvěstí „světlejších“ zítřků v Novinkách. A tak jako kdysi – kdo nejde s námi, jde proti nám.

Proběhla první velká debata volebních lídrů. Opět se vyznamenala Danuše Nerudová s tvrzením, že „žádní migranti tady nejsou“ a že tím populistické strany jenom straší. Může něco takového uspět, tj. popírání reality? Kdo se na něco takového může chytit?

Ono už popíráním reality a zdravého rozumu je samotný fakt, že pologramotná osoba typu Nerudové, se vší neúctou, o jejíž výplni dutiny lebeční lze poměrně úspěšně pochybovat, už minimálně podruhé kandiduje do relativně významné politické funkce. Na druhou stranu i její kandidatury potvrzují to, co opakovaně tvrdím, totiž, že do významné, nejen politické funkce se dostane pouze člověk, který splňuje, krom jiného následující: Je „nebystrý“, úplatný, vydíratelný nebo většinou v jakémkoliv poměru tří zmíněných atributů. Jinak zpátky k vaší otázce. Vzhledem ke stále silné pozici a vlivu politicko-mediální sféry hlavního proudu, která realitu nereflektuje, ale vytváří a manipuluje k obrazu svému – respektive svých majitelů či donátorů – Danuše uspět může. Což je smutný příběh. Ovšem to je vlastně prakticky celá politická scéna, a to nejen u nás. Ostatně propaganda, indoktrinace a tvorba kultů osobnosti, jak víme, fungují v každém režimu. I v tom současném korporátně totalitním.

Měli jsme kongres ODS, Petr Fiala je stále předsedou své strany. Zaznamenal jste vůbec tuto událost? A co říkáte na to, že neměl žádného protikandidáta, nemůže si teď s Babišem podat ruku?

Ona absence protikandidáta při volbě na řadě kongresů a sněmů rozličných patogenních uskupení je jakousi příznačností naší doby. Mně přijde taková „volba“ směšná, trapná a prakticky nic nevypovídající. A ti, kteří se nejvíc vyhraňují proti komunismu a nejrůznějším totalitám, pak po takové jednokandidátské volbě s nafouknutými volaty přednášejí prefabrikované projevy plné floskulí jak z pamfletů strejdy Goebbelse či Orwellova 1984. A ruku si Fiala s Babišem může podat samozřejmě v mnohém, nejenom v tomto. Oba zřejmě získávají do svých kapes řadu financí pochybnými způsoby. Oba jsou pouze pověřenými nástroji – sic Fiala nástrojem mnohem tupějšího rázu. Oba likvidovali, respektive likvidují Českou republiku a život nás všech. Fiala skrze ukrofilní totalitu, Babiš skrze koronafašismus. Sic Fiala je z hlediska rektálního alpinismu zřejmě „lepší“ kádr, okrádá občany ČR řádově více a ČR válkychtivě vede na pokraj možné katastrofy, je třeba na misky vah dát Babišovy bezprecedentní útoky na psychické i fyzické zdraví občanů, a v nemalé míře pak dětí – jakkoliv jsem běžně na odkazování se na děti alergický – v době koronafašistické Hry na covid. Bohužel je třeba si uvědomit, že politické figurky jsou pouze vykonavatelé, kteří pracují pro zájmy jiných – nikoliv pro zájmy lidu, jak by měli. A jakkoliv se mění jména či jména politických stran u kormidla, politika v globále a směřování – nyní v souladu s liberálně progresivní totalitou – setrvává. Jen jedni utahují a užívají hůl více, jiní trochu méně, jedni útočí na naši svobodu, na naše děti a náš život z jednoho směru, druzí z druhého.