Otázkou zdržování výstavby dalších úseků dálnice jsme se zabývali už v únoru. Tehdy jste působení Zdeňka Vacka v zastupitelstvu a hlavně v čele výboru pro životní prostředí ostře odsoudil. Změnilo se v tomto směru něco?

Změnilo se to, že se situace s povolením stavby D49 oproti únoru výrazně zhoršila, stavět se zkrátka v dohledné době nebude, ledaže by aktivisté stáhli veškerá svá účelová podání zpět.

V případě vámi jmenované osoby, není přece normální, aby ekologický aktivista spolurozhodoval o rozvoji kraje a zároveň byl součástí „destruktivní“ skupinky, která jeho rozvoj paralyzuje. Udělali kozla zahradníkem.

Máte povědomí o tom, že se situací kolem „svého“ zastupitele začala zabývat koalice?

Ano, zcela určitě by se tím současná vládní koalice měla vážně zabývat, s cílem přesvědčit Vacka, aby on „domluvil“ svým zbylým dvěma „parťákům“ ze sdružení EGERIA, aby se svých destruktivních kroků, směřujících proti krajským rozvojovým projektům, vzdali.

Pokud tak neučiní, měl by být odvolán z funkce předsedy výboru životního prostředí a současně i vyzván, aby se vzdal mandátu krajského zastupitele. Jsem přesvědćen o tom, že jeho činnost ve spolku EGERIA je v přímém rozporu se slibem, který dal na veřejném ustavujícím zasedání krajského zastupitelstva.

Hejtman Jiří Čunek v polovině března ParlamentnímListům.cz sdělil, že je lepší mít pana Vacka při sobě, neboť tak uvidí, o co přesně jde a bude mít odpovědnost. „Mít ty lidi proti sobě znamená, že se stavba zdrží několik let.“ Co na jeho pohled říkáte?

Je to názor pana hejtmana, můj názor je naprosto odlišný a pokud bych byl hejtmanem já, tak bych se shora popsanými razantními kroky neváhal ani sekundu. Že si „aktivistu“ pohlídá, tak tomu nemůže věřit vůbec nikdo a události z nedávného zasedání městského zastupitelstva ve Vsetíně v případě rozhodování o významném projektu dopravního terminálu i hejtmana Čunka poučily o tom, že s aktivisty se logicky domluvit nedá... Pevně doufám, že si to nyní již plně uvědomuje.

„Ochrana životního prostředí je jedním ze základních požadavků na činnost moderního státu.“ I toto se uvádí v rozsudku soudu, který dále odkládá stavbu. Jde o nadřazení křečka nad lidi? Nebo naopak, neměl by stát chránit ohrožené druhy?

Jsou to jenom takové „kulaté“ řeči. Odpovím vám příběhem mé staré babičky, která naši domácí kočku, pokud ulovila na poli křečka polního, vždy odměnila vlažným mlékem a k tomu přidala i kousek slaniny. Tak to řešili naši předci – a bylo to normální.

Dnes se snažíme normální věci řešit nenormálně a za to budeme v budoucnosti spravedlivě potrestání ztrátou naší konkurenceschopnosti, ale možná i ztrátou socio-ekonomické i kulturní úrovně celé naší západní civilizace, jejíž jsme součástí – oproti zbytku světa.

Existují v tuto chvíli nějaká reálná opatření nebo kroky, které může politická opozice nebo občané podniknout, aby došlo k odblokování situace?

Jednoznačně je třeba v ČR snížit míru byrokracie, prosadit a používat selský rozum a „hrstce kazisvětů“ shromážděných v různorodých „nezávislých“ občanských spolcích, které však nemají vůbec žádnou zodpovědnost, neumožnit nadužívání občanských svobod, rozpínavost a nekonečné brojení proti všemu a proti všem.

S ohledem na známý stav věcí by také možná stálo za úvahu zařadit „homo sapiens“ do seznamu zvláště chráněných živočišných druhů, pak by bylo určitě snadnější ochránit zájmy lidí nad zájmy křečka polního.

Jak si vůbec vysvětlujete, že náš systém dává možnost de facto třem lidem ovlivňovat strategické projekty celého státu? Jde o součást demokracie?

O demokracii zde vůbec nejde, ve většině případů „hrstka aktivistů“ se z toho má dobře a to je v zásadě celé. Mohou čerpat různorodé granty, dotace, nebo si je platí „konkurence“, které stojí za to do těchto skupinek investovat, aby pro ně zvrátili či pozastavili rozvojové projekty u konkurenčních subjektů.

Nebo je také mohou financovat vlastníci nemovitostí, kteří chtějí od státu vyzískat více peněz za prodej nemovitostí, které jsou nezbytné k realizaci veřejných infrastrukturních projektů a tlak aktivistů je jen jakousi „předehrou“ k následnému obchodnímu jednání o cenách prodávaných nemovitostí.

Tak to zkrátka u nás funguje a bohužel i „zapálené“ investory taková zdlouhavá procedura odradí od záměru investovat. Bez zajímavosti jistě není fakt, že naše země je ve srovnání s jinými státy světa na cca 160. místě (!!) ve složitosti povolovacích procedur.

Je proto třeba tento „prohnilý a nefunkční byrokratický“ systém radikálně zreformovat a hlavně zjednodušit.