Před týdnem ČR hostila dva nejmocnější muže světa. Po skončení americko-ruské schůzky prezident Klaus prohlásil, že význam podepsané smlouvy je větší, než si předtím myslel. On ji předtím podceňoval?

Obsah smlouvy dojednávaly stovky expertů do posledních okamžiků. Mně nepřísluší ji hodnotit, ostatně jsem ji nečetl, až na pár základních bodů. Ani já si ale nemyslím, že by její obsah byl zásadním průlomem. Jde o kvantitativně vylepšené prodloužení dosavadní dohody START, jejíž platnost vypršela loni 5. prosince.

Podstatná je celková atmosféra kolem toho sjednávání, klima vztahů těch dvou zemí. Uměly se dohodnout ve lhůtě, kterou si předsevzaly. Tím signalizují světu, že jeden z největších zdrojů světového napětí za posledních 60 let už není ohrožením planety, že vztahy mezi nimi jsou konstruktivní. V tom je třeba hledat jádro významu té akce  pro celý svět.

Prezident Klaus svým nejbližším spolupracovníkům popisoval setkání s dvěma prezidenty: „Oni si fakt důvěřují, víc, než jsem myslel. Mluví spolu upřímně a vážně o věcech, které by si třeba ani říkat nemuseli, mohli by na sebe hrát pokerface..."

O čem třeba konkrétně...?

Např. o Iránu. Bylo prostě vidět, že mají vůli se dělit o zkušenosti a postoje, chtějí spolupracovat. V tomhle smyslu to pro svět má význam.

Riziko nespočívá v počtu zbraní, to není takhle jednoduché. Světu ale dali najevo, že mají společnou vůli komunikovat a na něčem se dohodnout. Že jsou ochotni spolupracovat i na spoustě jiných složitých globálních problémů, nepohádají se o maličkosti. A to nejen ti dva nejvyšší představitelé, ale i jejich početné týmy. To je pro svět dobrá zpráva.

Jak byste popsal naši roli při tomhle setkání? Kdo vlastně přišel s tím, že to bude právě u nás? Jak tyhle přípravy fungují?

Tyhle informace vynášet nemohu. Faktem ovšem je, že i světové metropole, jako třeba Paříž a další, by si považovaly za obrovskou čest, kdyby něco takového bylo právě u nich. Skřípění zubů z některých míst bylo slyšet až do Prahy. Stačí číst noviny, jak mnozí nedokázali skousnout, že země, kterou někteří „velcí" Evropané mají ve zvyku přehlížet, je středobodem tak významné události. Proto považuji za  nemístné, že tady pořád někteří lidé mají potřebu to umenšovat, degradovat naši roli na číšníky a sebemrskačsky nás před světem ponižovat.

Umím si představit, že kdyby se tohle u nás událo před 10 lety, byla by z toho obrovská mediální oslava, jak je to díky úžasnému magnetismu našeho skvělého prezidenta, že se mu tímto klaní celý svět... Osobně jsem ale rád, že takové mediální třeštění kolem toho nebylo. Nestali jsme se středem vesmíru, ale rozhodně jsme dali najevo, že jsme dobrá, spořádaná, stabilizovaná země, která umí něco takového uspořádat a logisticky zajistit během pouhých dvou týdnů.

Nepochybně to pozitivně ovlivní rozvoj kongresové turistiky u nás. Samozřejmě to byl i jistý signál o naší politické roli, že nejsme úplně bezvýznamným hráčem. Současně bych to ani nepřeceňoval, připomeňme např. podpis smlouvy Reagana s Gorbačovem v Rejkjavíku, po němž se ani z Islandu nestal střed vesmíru. Každopádně reklama to byla skvělá, název naší republiky byl skloňován po celém světě ve významné a pozitivní souvislosti.

Jak to vlastně bylo s pozváním ex-prezidenta Havla?

Pana prezidenta Havla zveme na mnoho jiných akcí z dobré vůle, a nikoliv z důvodu protokolu či zvyklostí. Nechci to nijak zvlášť omlouvat, určitě by bylo lepší, kdyby býval pozván byl... Jsou pro to různá vysvětlení, já jim věřím.

Spekuluje se o tom, že byla jistá obava z jeho kritických názorů na Rusko, že by mohl třeba něco nevhodně říct...?

To ne, takové obavy nikdo neměl. Stejně by k tomu ani neměl příležitost. Že mu neodešla pozvánka, na to je více důvodů a lidé, kteří to měli na starosti, to vysvětlují docela srozumitelně. Přesto si myslím, že pozván být měl.

A jak to tedy vysvětlují? Zdravotními důvody? Že krátce předtím kvůli nim zrušil i setkání s princem Charlesem?

Ano a nedalo se moc dlouho čekat na případné vyjádření, protože kvóta přidělených míst byla striktní a bylo nutno je nabídnout dalším ústavním činitelům. Nedalo se jim říct „počkejte, až jak se uvidí". Zlé úmysly zcela vylučuji, taková akce by nás rozhodně poškodila!

Proč si myslíte, že tu svou stížnost Havel poslal do médií přes svého mluvčího Špačka, a to až po skončení akce? Proč se třeba nepřipomněl včas předem?

Protože neúčast se stala tématem až poté. Před akcí by nějaké stěžování vypadalo škemravě. Jakmile ovšem nastala poptávka po těchto tématech, jakmile se tématem pozvání či nepozvání začala hrát politická hra, tak najednou byla i nabídka těchto vět.

Za měsíc nás čekají důležité volby. Nejčerstvější průzkumy nahrávají levici. Co tomu říkáte?

Ten několikaletý příklon k levici má několik důvodů. Především levice teď nevládla a v očích veřejnosti není zodpovědná za současné dění.

Dalším důvodem je hospodářská krize, lidi se mají hůř a myslí si, že levice jim umí lépe rozdělit peníze. U nás je příčina krize pouze jedna: špatně se daří našim sousedům, kteří od nás  kupovali naše zboží a teď kupují méně. Náš finanční sektor žádnou krizí vůbec dotčen nebyl a už ani nebude. Příčina je tedy vnější a nelze z ní vinit kohokoli na domácím politickém hřišti. Ale politika spravedlivá není a jinak to být ani nemůže.

Třetím důvodem je bídný stav pravé části politického spektra, která je pro své voliče stále méně věrohodná. Tito lidé neutíkají k levici, ale volit nejdou vůbec. Poprvé se objevil nový fenomén: zatímco dřív se voličská podpora dala přirovnat k cibuli - od přesvědčeného jádra přes chladnější vrstvy až ke slupce, přičemž nejdříve na podporu straně rezignují slupky a samotné jádro až na závěr, tak u pravice došlo k fatálnímu zasažení právě voličského jádra. To se nejvíce cítilo ohroženo ve svých běžných voličských zájmech. Zřejmě jde o krizi zásadnější a dlouhodobější a nejde jen o jedny volby.

Jak se podle vás ODS vypořádala s Mirkem Topolánkem? On to nazval „popravou". Je Petr Nečas dobrý lídr?

Pro mě coby voliče ta změna dostatečná není. Krize v ODS se prohlubovala několik let, ne týdnů. Pro určitý okruh voličů jsou ale dnešní změny pozitivním signálem, slyším to i ve svém okolí. Ti věrní, kteří už posledně volili ODS se skřípěním zubů a teď už více nechtěli, tak po „Nečasovské změně" říkají „No, ještě jednou to zkusím". Takových může být ještě docela dost. Ovšem, tento typ lidí ještě někdo může stihnout do voleb naštvat.

Veřejnost je už znechucená tím, jak politická scéna zhrubla. Stačilo by ale opravdu vyměnit u ČSSD Paroubka, když už v ODS není Topolánek, s kterým se pořád hádali jako na trhu?

Já bych se pánů Topolánka a Paroubka chtěl v tomhle ohledu zastat...

Co prosím? To mě tedy překvapujete...

To chápu, ale říci to musím. Oni totiž do značné míry poslouchali společenskou poptávku. Lidi často nevolí toho, kdo jim nejvíc imponuje, ale toho, kdo umí nejlíp nadávat na toho, koho nesnášejí. Politici dobře vnímají, co u lidí zabere, a proto se tak chovají, nezbláznili se. Kdyby to národ nechtěl, tak by to prostě nedělali.

Svou roli asi také hraje určité zjednodušení - lidi nechtějí nebo nemají čas studovat mnohostránkové programy, že?

To také, ale já tím chci hlavně říct, že negativní motivace je silnější, než pozitivní. Nikdy v životě nebudete tak rychle utíkat někam, kde rozdávají miliony, jako když vám jde o život a žene se za vámi třeba rozlícená šelma! Strach a obavy, to je nejsilnější motivace.

Lidem se často líbí třeba program malé strany, jenže se bojí propadu svého hlasu, a tak tam nakonec stejně hodí ODS nebo ČSSD...

Ano, část voličů uvažuje takticky, a je to špatně. Takové kalkulace překreslují politickou mapu. Lidé hlasují pod vlivem médií a průzkumů. Jednou z funkcí voleb je ale poskytovat obraz reality. A čím víc budou lidi taktizovat, tím výsledek bude zkreslenější, ale v jejich vlastní neprospěch. Lidi by se na to měli vykašlat a volit podle svého srdce.

Když už jsme u těch médií - váš hradní kolega Petr Hájek kritizoval Českou televizi, že dává příliš prostor ex-prezidentu Havlovi a pořadům o něm (více viz např. článek ZDE). Sdílíte tento názor?

Také čtěte:
Hájek se opřel do ČT a Moravce, Janeček ho pozval k sobě
Hájek přitvrdil: Moravec má v rámci ČT svůj privátní kanál

Jsem absolventem žurnalistiky a původním povoláním novinář. Proto můžu s plnou zodpovědností říct, že novinář není normální člověk. Ve zvýšené míře se u novinářů vyskytuje určitý typ mesianismu: chtějí léčit svět, vnutit mu své představy. Žurnalistika přitahuje tento typ lidí všude na světě. Označil bych je za levicové liberály, takový ten městský kavárenský typ elitářských mudrlantů. Neříkám, že to platí pro všechny, jen se ten typ v novinařině vyskytuje mnohonásobně vícekrát než v běžné populaci.

V normálním médiu takový novinář tvrdě narazí na realitu. Nemůže lidi vychovávat, protože oni to nechtějí a novinář by tak poškozoval své médium, jeho sledovanost či čtenost. Každé médium, které je závislé na svých čtenářích, divácích či posluchačích, musí tenhle zdivočelý mesianismus korigovat.

Jenže státní média, kterým se eufemisticky říká „média veřejné služby", nepotřebují zpětnou vazbu, mají peníze, získávané od poplatníků násilím. Tam prostor pro přesvědčování nemá hranice a kdo chce manipulovat, právě tam není ničím a nijak korigován. Proto z povahy věci, systémově, tato média vždy budou tíhnout k levicově liberální manipulaci.

Kdyby existovaly noviny nezávislé na tom, zda si je někdo koupí, a které by dostávaly peníze povinně od daňových poplatníků, tak by se tam hned jak vosy na med nakupily určité typy novinářských existencí, které nechtějí sloužit svým čtenářům, ale manipulovat je. Existují časopisy, které vlastní a dotují političtí aktivisté nebo podnikatelé, a také je na nich znát, že se mohou na názory čtenářů vykašlat, protože mají peníze odjinud... Ale to je jev okrajový. U rozsahu a televize je to dominantní - kvůli existenci Českého rozhlasu a České televize.

Je absurdní si myslet, že nějakým korektivem je Rada volená parlamentem. Měla by sice reprezentovat zájmy veřejnosti, to ale nikdy nedělá, v tomto smyslu je zcela bezzubá. Novinář, který chce o své pravdě přesvědčovat a manipulovat veřejnost, ten má ve státních médiích nekonečný prostor bez hranic. Jinde mu to nedovolí. Proto je ČT neobjektivní a vyhraněně levicově liberální. Proto je i médiem havlistickým, namířeným proti Václavu Klausovi, kterého buď ignoruje - programově, rafinovaně a dlouhodobě, anebo na něj útočí. A nejen na něj, ale na všechny konzervativní autority.

Je třeba Českou televizi a Český rozhlas zrušit. Neexistuje žádný jiný způsob, jak uvedeným tendencím zabránit.

Znamená to, že Hrad už v tomhle ohledu něco chystá?

Teď ale vůbec nemluvím za Hrad! Tohle říkám už 20 let. Prezident ani nemá zákonodárnou iniciativu. Velmi ale lituji, že pravicová část spektra toto téma vůbec neřeší a dál trpí existenci státních médií.

Před námi je víkend se státním smutkem. Pro vás má polská tragédie i hodně osobní rozměr, viďte?

Ano, maminka je Polka, mám k Polsku blízko. Proto také vím, že Poláci mají úplně jiný vztah ke svým elitám, považují je doslova za svoje a mají pocit, že jim teď někdo vzal jejich nejlepší. Mají pozitivní vztah sami k sobě, a tedy i ke svým představitelům, své zemi a jejím symbolům. Prožívají to hluboce a osobně, v míře, jakou si cynický Čech vůbec nedokáže představit.

Mnoho těch lidí v letadle jsem navíc osobně dobře znal, včetně prezidentského páru. Pana prezidenta Kaczynského si hluboce vážím, byl nám velmi blízký, na evropském poli hájil hodnoty, kterým věřím. Přeji Polákům, aby se z té obrovské ztráty vzpamatovali co nejdříve. Nám všem pak přeju poučení, že někdy v zajetí krátkodechých her nás může z jiného světa zaskočit něco tak ohromného, děsivého.

Vy máte právě v sobotu večer mít koncert se svou rockovou kapelou Folimanka Blues. Budete hrát?

Hodně jsme to s kapelou řešili a nakonec jsme se rozhodli hrát. Hráli jsme třeba i v den pohřbu našeho nejlepšího kamaráda. Je fakt, že 14. září 2001 jsme po atentátu na Dvojčata v New Yorku koncert zrušili, s našimi fanoušky si dali pivo a povídali si.

V sobotu ale přijdeme mezi své lidi, odehrajeme, jak umíme, a zároveň řekneme, že nám to vše není jedno. Dáme tak srozumitelnější sdělení, než kdybychom to zrušili. Ale samozřejmě je na každém, jak uchopí svůj vztah k té hrozné tragédii.

Ilustrační foto: Hans Štembera