Peake: Na zničení korupce nemám dostatečně silný vládní post

Jak většinou trávíte půlnoc ze soboty na neděli?

V posteli, stejně jako každou jinou půlnoc. Snažím se to dodržovat, protože se mi osvědčilo, že se člověk nejlépe vyspí, když jde spát před půlnocí, a ne až po ní. Takže nejsem-li na nějakém skutečně mimořádném výjezdu, což bývá párkrát do roka, tak se snažím být v posteli.

A co čas na posezení s manželem, s přáteli? Dá se to sladit s vrcholnou politikou?

Musím říct, že mám hodně přátel mezi kolegy v práci, takže i když je to posezení pracovní, je přece jen jiné, protože je s milými lidmi. S manželem a dětmi se k posezení dostanu méně, než bych si přála. Snažím se proto, jak to jen jde, trávit alespoň víkendy s nimi a dělat něco docela jiného, než co dělám během týdne.

Vaše maminka je známá novinářka Radka Kvačková. Ovlivnilo to nějak váš vstup do politického života?

Ovlivnilo mě to v té míře, že jsem se zajímala o veřejný život. Doma se samozřejmě o politice mluvilo, i když moji rodiče v politice aktivně zapojeni nikdy nebyli. Sledovala se však média, četly se noviny, debatovalo se o tom. Moje snaha vstoupit do veřejného života a změnit něco, co se neděje tak, jak by se dít mělo, byla určitě ovlivněna i mými rodiči.

Proč jste se rozhodla pro politiku a hlavně pro Věci veřejné?

Byla to vlastně docela náhoda. Myslím, že zčásti je to dané právě mou náturou, mít snahu měnit to, co se děje okolo nás. A dostala jsem se k tomu přes takovou zdánlivě nesouvisející záležitost, jako je mateřská dovolená. Primárně to totiž byla nespokojenost se stavem dětských hřišť na Praze 1. No a od toho už byl jenom krok zapojit se do komunální politiky v obvodě. Paradoxně právě přes problematiku dětských hřišť jsem se dostala také k Věcem veřejným.

Věci veřejné ale nejsou vaším prvním politickým stanovištěm...

Nejsou. Už v roce 1997 jsem totiž vstoupila do ODS, protože ve mně byla chuť se veřejně angažovat. Od politické strany jsem ale právě očekávala možnost zapojit se nejen do stranického života, ale hlavně do toho života veřejného, do skutečné komunální politiky. Do toho, jestli je někde nepořádek, jestli někde chybí hřiště, jestli je dostatek odpadkových košů. Ale zjistila jsem, že se takové věci v „odeesce" vůbec neřeší. Tam se řešily hlavně stranické záležitosti, ne komunální.

Jak dlouho jste pobyla v ODS?

Vydržela jsem tam zhruba rok. No a po několikaleté přestávce, v roce 2005, jsem se právě přes dětská hřiště dostala k Věcem veřejným, které ten, nazvěme to občanský servis politické strany, veřejnosti poskytovaly. Tam jsem se třeba dozvěděla, jak se vystupuje na zastupitelstvu, jak se interpeluje, když chce člověk něčeho dosáhnout. A v roce 2006 jsem už kandidovala v komunálkách na kandidátce Věcí veřejných do zastupitelstva na Praze 1.

A jste ochotná i dnes takzvaně podepsat, že je to právě ta strana, kterou jste si přála?

To ano. K Věcem veřejným mám trvale silnou vazbu. Právě Věci veřejné mi umožnily dělat to, co dělat chci, tedy nejen tu stranickou, ale hlavně veřejnou práci. A pokud jde o lidi, tak v každém pracovním týmu, v každé politické straně vždycky najdete lidi, se kterými si takzvaně „sednete" víc a s jinými méně. Pořád ale je to parta, se kterou chci dál pokračovat, a lidi, kterým o něco jde. I když mediálně jsme se stali součástí politického establishmentu, tak jsme pořád stále ještě „jiní". Jiní ale v tom dobrém slova smyslu, ne ti „jiní", za které jsme většinou označovaní.

Dnes řídíte mimo jiné útvar, který by měl u nás zatočit s korupcí. Myslíte, že dostanete k dispozici dost k tomu potřebných informací?

Rozhodně svou pozici nepovažuji za takovou, kde potlačím a zcela zničím korupci v České republice. Pořád ale říkám, že tuto pozici chci maximálně využít k tomu, abychom vhodili co nejvíc písku do toho korupčního soukolí, které tu je. Chci ty věci řešit zejména legislativními kroky. Nejde přece o to, abychom si jen odfajfkovali, že jsme schválili nějaký zákon, ale abychom měli jistotu, že ty zákony, tak jak byly schváleny, skutečně odpovídají i naplňování protikorupční strategie. A z mého pohledu, nejen právníka, ale i člověka, který bude předsedat Legislativní radě vlády a držet tím prst na tepu legislativy, věřím, že ty potřebné informace a podmínky mít budeme.

Váš stranický kolega Vít Bárta řekl, že se bude dařit získávat potřebné informace, když budou vaši koaliční partneři spolupracovat. Myslíte, že je k tomu dokážete přimět?

Víte, já jsem přesvědčena, že si už snad konečně všichni uvědomují, že tato vláda nemůže požadovat po veřejnosti, aby akceptovala tvrdé reformy, aby akceptovala utahování opasků a tvrdé šetření, aniž by tato stejná veřejnost viděla, že se dělá něco opravdu zásadního pro to, aby se přestalo rozkrádat ze státního. To prostě nejde, To by bylo stejné, jako kdybychom se snažili vylívat vodu z potápějícího se člunu sběračkou.

V současné době máte vy, „VeVerky", jak vám říkáme, před sebou několik úhelných kamenů. Jedním z nich je volba předsedy poslaneckého klubu. Proběhne klidně?

Určitě proběhne pořádně dlouhá diskuze o tom, co by měl předseda nebo předsedkyně poslaneckého klubu plnit za funkci. Pro mě je velmi důležité, aby to byl člověk, který by ten poslanecký klub dokázal dál stmelovat. Aby pokračoval v tom, na čem jsem pracovala v posledních třech měsících - aby náš poslanecký klub držel při sobě. Aby si byli všichni velmi dobře vědomi, že je to naše hlavní devíza. To, co se stalo před třemi měsíci, je pro nás obrovským mementem. Proběhnout by to mělo klidně, i když věřím, že dojde k hodně otevřené diskuzi. Bude to vlastně už toto úterý.

A kdo je vaším favoritem?

Nechci o tom mluvit. Nechci označit někoho, koho bych pak doporučovala jako svého nástupce či nástupkyni. Určitě to řeknu, ale až na poslaneckém klubu. Ne přes média.

Přejděme tedy k druhému problému, který nyní stojí před Věcmi veřejnými, a to je rozhodnutí imunitního výboru o vydání Víta Bárty a Jaroslava Škárky k trestnímu stíhání. Padne rozhodnutí už toto úterý?

Tím, že jsem byla jmenovaná do vlády, už nejsem členkou imunitního výboru. Podle posledního jednání mandátového a imunitního výboru ale myslím, že v úterý sice ke schůzce dojde, ale sama věc ještě nebude uzavřena. Nejspíš bude tato záležitost zařazena na srpnové či zářijové jednání pléna Poslanecké sněmovny. Není proto kam spěchat. Ani nevím, zda se už všichni členové výboru seznámili s policejním spisem, který byl poskytnut. Já už do něj také nemůžu nahlížet, protože už do výboru nepatřím, ale stejně nemyslím, že by to bylo poslední zasedání výboru v této věci.

Je něco, co vás dokáže připravit o klidný spánek?

Určitě. Já ostatně vůbec nespím klidně, od té doby, co jsem v politice. Hlavně nespím klidně od té doby, co mám děti. Jsem už svým založením nervák, nejsem zrovna kliďas a suverén. Hodně věcí mě proto dokáže rozhodit, takže na tom spánku se to projevuje.

Co byste si přála vidět ve snu?

V prvé řadě bych samozřejmě chtěla vidět v pohodě a zdraví svoje děti. To je pro mě naprostá priorita. Ale chtěla bych vidět ve snu i klidnou vládu, kde všichni spolupracují, aniž by neustále po sobě „stříleli", a to obojí si myslím, že by mi stačilo k úplně klidnému spánku.

Tak hezké sny.

I vám všem dobrou noc.

Další exkluzivní Půlnoční rozhovory ČTĚTE ZDE

Čtěte také: