Máte radost z toho, že se diskutuje mezi politickými stranami o možnosti zdanění církevních restitucí? Jako podmínku to má ve svém portfoliu pro toleranci kabinetu Andreje Babiše KSČM... Jenže já už jsem slyšela, jak příslušní úředníci tvrdí, že je to nesmysl a že to prý nejde, jelikož mají už sazebníky dopředu nastavené...

Od začátku jsem nesouhlasil s tzv. církevními restitucemi. Od začátku to byl podvod, který prošel jen díky lhaní v médiích, především v České televizi a v Českém rozhlasu. S paní spisovatelkou Lenkou Procházkovou a s dalšími aktivními občany jsme vystupovali proti, argumentovali jsme nejen tím, že majetek, který byl veřejnosti vydáván za církevní, jí nikdy nepatřil, že i o ten zbytek, který jim možná patřil, je připravil svými reformami císař Josef II., poté T. G. Masaryk pozemkovou reformou a reformou z roku 1945, že katolická církev dostala za majetek náhrady ve finanční formě v letech 1947–1949. Jako byste házeli hrách na stěnu. Následovalo hlasování v parlamentu poznamenané zkorumpováním tři poslanců ODS, povoláním poslance náhradníka, který byl v tom okamžiku již odsouzený za korupci. To všechno jsou skandální okolnosti, které jen ukazují, jakých špinavých metod se církve, preláti a jejich posluhové dopouštěli v honbě za majetkem.

A pak následovala Kalouskova drzost se smlouvami, které se prý nedají nikdy změnit. Prostě lumpárna na lumpárnu. V tu chvíli, a bylo to jedinkrát v životě, jsem litoval, že nežiji v monarchii, protože žádný vládnoucí suverén by si něco podobného nenechal líbit. To jen lid v demokracii, která je pokřivená jako ta naše a ve které vládnou majitelé médií, tedy v mediokracii se může něco takového odehrát. A jestliže nějací úředníci tvrdí, že něco nejde, protože už je to nějak jinak nastaveno, tak nezbývá, než z nich udělat nezaměstnané. Zdanění prostředků, které církve získaly tímto obskurním způsobem, by byla jen malá náplast na ránu, kterou svým zločinem tehdy vládnoucí pravice zasadila českému národu. A protože se uvažuje o sektorové dani, navrhuji s ní začít právě u církví a stanovit ji na 95 %.

Jak se vůbec díváte na dohady okolo podpory/nepodpory menšinové vlády Andreje Babiše? Co vás v tomto ohledu zaráží?

Andrej Babiš vládu sestaví a v tandemu s prezidentem, který ctí právo vítěze voleb, bude i vládnout. Jak, to nevím, ale rozhodli voliči, a tak to bude. Do dvou let udělá možná pořádek ve státních strukturách, ve kterých se za ta léta mezistranických kompromisů zabydlelo mnoho hochštaplerů, parazitů a škůdců. Prostě po těchto volbách se bude leckde větrat a stranické mafie se tomu teď brání. Proto tolik mediálního povyku a odporu k menšinové vládě. Naštěstí prezidentem není žádný slaboch, ale Zeman.

Blíží se výročí 17. listopadu. V jakém stavu je naše demokracie a do jaké míry jsme se za poslední dobu přiblížili, či nepřiblížili k tomu, o čem jsme snili po roce 1990? Někteří vidí ohrožení demokracie v Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi. Sám Andrej Babiš ale tvrdí, že právě on chce realizovat to, o čem jsme tenkrát snili, tedy aby fungovala ekonomika, úspěšné rodinné firmy, infrastruktura a státní správa… Věříte mu?

Tady nejde o víru. Demokracii u nás ohrožují média manipulací, cenzurou a překrucováním. Neprobíhá veřejná demokratická diskuse. Jediným místem, kde zaznívají opoziční názory, je internet. Jsme svědky pokusů o omezování diskuse na internetu, dehonestací některých zdrojů informací a názorů, sestavováním různých seznamů „nepřátel“. K tomu se přidávají některé korporace, které si hrají na moralisty a samozvané ochránce demokracie. Přitom demokracii vyklešťují.

Příklad: S-klik, dceřiná firma vyhledávače Seznam, zrušila reklamu na některých webech, s odvoláním na jakýsi pofidérní seznam, vyrobený na objednávku vlivovými agenturami jedné cizí mocnosti a některých korporací. A za tenhle seznam se schovává i ministerstvo vnitra. Už aby byl Chovanec s celou svou partou Bretschneiderů v pekle! Naštěstí většina dotčených webů nejsou komerční, provozují je dobrovolníci ve svém volném čase a zadarmo.

Omezování ale naznačuje trend, a tím je odklon korporací od demokracie k nové totalitě. Jsme na jejím počátku. Někteří autoři tento stav nazývají korporátním fašismem. Od ideálů listopadu 1989 se vzdalujeme. Jestliže Babiš slibuje nápravu, změnu a návrat k některým ideálům, je dobré ho v tom podporovat. To říkám, aniž jsem jeho volič. Ale Babiš je zároveň největším příjemcem evropských dotací, jsem na pochybách, zda bude ochoten hájit naše národní zájmy v EU, pakliže se dostane do střetu zájmů s Bruselem.

Jak se změnilo podnikatelské prostředí v Česku od roku 1989? Jeden velmi kontroverzní podnikatel k tomu tvrdí, že „strach, který se v pátek večer 17. listopadu 1989 ze společnosti vypařil, je tady znovu, a dokonce se nám vrátil s ještě větší silou“. Podle něj jde o to, že se dnes bojí rozhodovat starostové, ředitelé podniků, ba dokonce i úředníci na všech stupních, aby se nezpronevěřili různým zákonům, předpisům, nařízením... Co si tom myslíte, je to opravdu tak zlé?

Nemohu posoudit, jestli strach panuje tak všeobecně. Pamatuji se, jak někteří podnikatelé šířili strach mezi svými zaměstnanci větou „Kdo nebude volit ODS, půjde z firmy!“. Ale to už je dávno. To bylo v době, kdy i Klausova kravata mohla kandidovat do senátu. Pamatuji se, jak hysterici v souborech některých pražských divadel ostrakizovali ty, kteří nevolili „knížete s čírem“. Když jsme cinkali klíči, bylo mnohým jasné, že se lidi přestali bát StB, aby se začali bát berňáku. Je pravda, že množina dnešních zákonů, předpisů a nařízení tvoří spleť, v níž se nevyznají snad ani advokáti, a že by stálo za to tu celou záplavu zjednodušit, zpřehlednit.

Pravicoví politici tvrdí, že se nyní máme nejlépe v historii naší země. Do jaké míry je to pravda a do jaké míry se některým skupinám opravdu dnes žije těžko? Co by nová vláda měla udělat pro sociálně slabé skupiny obyvatel?

Pravicoví politici jsou většinou lidé bez empatie, slepí k problémům lidí tam dole. Jsou to vyznavači individualismu. Věřím, že jim se daří dobře. Běžní lidé ale ztratili mnoho jistot, především sociálních, a také mnoho iluzí. Mnozí důchodci doslova živoří. Pro mladé lidi je dnes daleko těžší založit a uživit rodinu. Proto se rodí málo dětí a vymíráme. Máme velký dluh, který se rok od roku zvyšuje a naděje na jeho splacení je čím dál menší. Minulý režim byl v tomhle ohledu daleko zodpovědnější. Takže i když máme podstatně větší míru svobody, než před listopadem 1989 – můžeme jezdit, kam chceme, říkat, co chceme, tedy alespoň na internetu, a k tomu si kupovat denně mandarinky a banány, přesto je tahle svoboda jen pro někoho. Ti, kdo mají peníze, jsou si rovnější a svobodnější. Na slabé se ale kašle víc než za minulého režimu. A to je špatně.

Pro sociálně slabé skupiny je potřeba vybudovat pořádný sociální servis, někteří tzv. sociálně slabí na současném sociálním servisu parazitují, je potřeba ho nastavit tak, aby sloužil skutečně potřebným a nebyl zneužitelný lenochy a vyžírkami. Chybí zákon o sociálním bydlení. Je potřeba všestranně podporovat mladé rodiny, jejich společný start a porodnost, především vzdělaných lidí, kde i ženy dělají pracovní kariéru.

Chybí mi také výchova k vlastenectví. Jen ten, kdo má rád svou zemi a lid, kteří v ní žijí, je schopen prospěšné práce a prospěšných rozhodnutí. V opačném případě je to jen dravec, který myslí na sebe, na svůj osobní prospěch a je jedno, kde provozuje svoje kořistění.

Mám obavu, že v současném stavu společnosti nebudeme schopni lidsky zvládnout robotizaci, průmyslovou revoluci 4.0, kterou s sebou přinese velmi blízká budoucnost. Co bude s lidmi, až ztratí zaměstnání? Kam se podějí? A kdo bude kupovat ono automaticky vyrobené, když lidé nebudou mít práci, a tím i peníze? Stojíme před velkou změnou a mám obavu, že autoritativní režimy ten přechod zvládnou úspěšněji než pseudodemokracie, ve které žijeme. A je tu ještě jeden symptom, který ukazuje, že se společností a politikou v Čechách je něco v nepořádku: stále nám chybí zákon o referendu. Ústava nám ho slibuje od vzniku ČR, ale politici, kteří se střídali u moci, dělali všechno pro to, aby referendum nebylo. Zatím se jim to daří. Bohužel.

A ještě malou poznámku k tématu: Jistěže se máme lépe než před třiceti lety. Politici, kteří nám to předhazují, se tváří, jako by to byla jejich zásluha. Ale to je přece normální vývoj v každé společnosti, pokud není válka. I v osmdesátých letech jsme se měli lépe než v padesátých. Proč nám ale dotyční politici nevysvětlí, že téměř po třiceti letech od plyšáku máme stále dvaapůlkrát nižší platy než v Německu při téměř stejných cenách za bydlení, potraviny atd.?

Jak hodnotíte poslední politickou produkci Miloše Zemana? Srší bonmoty, dělá si legraci z novinářů i svého zdraví... Je v kondici vyhrát prezidentské volby? Může jej ohrozit kandidatura expremiéra a někdejšího předsedy ODS Mirka Topolánka?

S odporem sleduji všechny útoky na prezidenta. Jestli si jejich autoři myslí, že voliče odradí od podpory Miloše Zemana, tak bych si tipl, že to bude přesně naopak. Mnoho médií se ukazuje jako žumpa, a to je na pováženou. Navíc se docela zřetelně ukazuje, kdo z novinářů pracuje proti zájmům naší země. Nejvíc o demokracii žvaní právě ti, kteří neuznávají rozhodnutí většiny při volbě prezidenta, nechtějí vzít na vědomí ani výsledky posledních voleb. Docela úspěšně slovo demokrat vyprazdňují.

K volbě „svěžího vánka“ Topolánka vlastně nemám moc do dodat. Další v řadě. Jen mě zaráží ta jeho drzost po tom všem, co tady prováděl. Myslím si, že lidi ho dobře znají a pamatují, jaké to bylo za jeho premiérování. Volné pole pro korupci, obnažené penisy u Berlusconiho, vulgarity všeho druhu...

Miloš Zeman jede do Ruska a s ním chce jet i rekordně velká delegace podnikatelů. I odpůrci Putina přiznávají, že Rusku se ekonomicky daří, navzdory sankcím. Bude kvůli této návštěvě znovu Zeman tepán ve smyslu „škodlivé orientace naší země na Východ“ ?

No ano. Přátelé kultu Václava Havla a další zahraniční vlivové agentury budou zase pištět. My přece musíme bezpodmínečně poslouchat v rámci EU a NATO. Ale NATO ničí už léta mezinárodní právo a Evropská unie ničí sebe samu sociálním inženýrstvím a odmítáním demokratických postupů. Jakýkoliv pokus se vymanit z toho nebezpečného sevření je vítán. Jsem rád, že máme prezidenta, který před naší ekonomikou otevírá další obzory.

Šéf SPD Tomio Okamura nedávno vyzval ke změně statusu veřejnoprávních České televize a Českého rozhlasu. Je pravda, že zejména ČT je kritizována za stranění některým politikům a špinění jiných. Zemanova kancelář si na ni stěžuje často. Kritizován je i např. výběr hostů do pořadů Václava Moravce. Oproti tomu zastánci ČT tvrdí, že jakákoliv podobná změna by ohrozila naši demokracii. Jak hodnotíte práci ČT a rozhlasu vy? Je třeba přistupovat ke změnám?

Jako bývalý zaměstnanec Československé televize a vedoucí vysílání Občanského fóra z roku 1989 jsem pozoroval s velkou nechutí, jak tahle instituce opět zapadla do starých kolejí, ovšem s přepólovaným znaménkem. Opět se vybírají lidé, kteří na obrazovku mohou a kteří ne, opět se říká jen část pravdy a druhá se cenzuruje, opět se opisuje, tentokrát ne z Moskvy, TASS a Ústředního výboru Jediné Strany, ale ze CNN, Washingtonu a Ambasády na Tržišti, a do toho Kalousek komentuje snad i dětské pořady. Hospodaření redakcí je neprůhledné, státní kontrolní orgány nemohou kontrolovat, a tak bůh ví, co se tam s penězi z koncesionářských poplatků děje. Osobně jsem byl postižen cenzurou, pravda, ještě předešlým vedením ČT. Ale podle toho, jak mi vracejí náměty, se tam lidé a „zásady“, kterými se řídí, moc nezměnili.

Na rozdíl od Okamury si ale myslím, že veřejnoprávní a nezávislá tahle média mají být. Nejsou, ale mají být. Jednou z cest je volba intendanta, který bude nezávislý na politicích a korporacích. Nejlépe všelidovým hlasováním, podobně jako volba prezidenta. Ale i to Okamurovo zestátnění by bylo lepší než dnešní vláda samozvanců, kteří překrucují, zamlčují, lžou, dusí demokracii a diskusi, slouží cizím zájmům a bůh ví, co dělají se svěřenými penězi. Aspoň od voleb k volbám by za televizi i rozhlas byl někdo osobně zodpovědný.