Sledují američtí politici a experti dění v Evropě? V Evropě dochází k zásadním změnám v politické struktuře. Xenofobie je na vzestupu. Některé z evropských politických stran jsou na hraně neonacismu. V EU existuje Putinova pátá kolona. Věnuje se Washington Evropě dostatečně?

Obecně Washington sleduje Evropu, ale ne dostatečně soustavně. Kromě mezinárodních krizí sleduje zahraniční věci jen menšina kongresmanů. Většina dělá jiné věci. Věnuje se kampani, domácí politice, ekonomice nebo zdravotnictví. Kongres si je vědom uprchlické krize, protože je tak viditelná a opravdu vyráží dech svým záběrem. Je to také signál: Můžete si namlouvat, že se stáhnete z role globálního lídra v zemích, jakou je Sýrie. Což bylo rozhodnutí evropských mocností stejně jako Obamovo. Můžeme si říkat, že co se děje, je sice hrozné, ale nás se nedotkne. A najednou tu máme stovky tisíc lidí na evropském prahu. U nás se začíná diskutovat o tom, že Amerika by měla přijmout běžence ze Sýrie, což je velmi kontroverzní. Kdybyste teď udělal průzkum, obecně většina Američanů je stále pro přistěhovalectví. Ale máme už také velmi výraznou protiimigrační menšinu. Stejně jako v Evropě se u nás šíří xenofobie, jen je méně intenzívní než v Evropě. Nevím, jestli tomu věnujeme dost pozornosti. Bylo třeba skoro šokující sledovat výsledky nedávných parlamentních voleb v Polsku.

Naše prezidentská kampaň je letos skutečně fascinující a volby jsou až za rok, takže se ještě mnoho stane. Můj známý, Američan irského původu, mi řekl, že existuje irské rčení: Jen velmi krátká cesta nemá žádné zatáčky. A tato kampaň je dlouhá a bude mít mnoho zatáček. Záleží na tom, koho republikáni nominují jako kandidáta na prezidenta, ale je možné, že izolacionismus a xenofobie velmi silně ovlivní volební kampaň i příští rok.

Jak podle vás evropští politici, především kancléřka Angela Merkelová a prezident Francois Hollande, zvládají tuto krizi? Jaký je pohled zpoza Atlantiku.

Zdá se mi, že kancléřka Merkelová hlavně, protože ona je v Evropě nejsilnější, ale i Hollande, jsou touto krizí jaksi udoláváni. Je to velmi těžký problém. Myslím, že ona se snaží dělat to, co je správné. Otevřít se a přijmout co nejvíc uprchlíků. Což vede k tomu, že tím politicky trpí a její oponenti v Německu a jinde v Evropě jsou na koni. Hollande a Merkelová se snaží jednat správně, ale je to v současném klimatu, současné realitě těžké.

Byl jste vždy velmi silným hlasem v oblasti americko-izraelských vztahů. Obama sklízí kritiku za relativně špatný stav těchto vztahů. Je ta kritika fér?

Myslím, že ano. Lidé z židovské obce se mě už asi sedm let ptají: Je Obama protiizraelský? Na to vždy odpovídám: Ne, rozhodně není! Ve své politice udělal pár věcí, které měly negativní vliv. Ale není proti Izraeli. Má, řečeno velmi diplomaticky, komplikovaný vztah s premiérem Netanjahuem. To je škoda. Ale jak víte, Obama vždy zdůrazňuje, že ve vojenské spolupráci udělal pro Izrael víc než jakýkoliv prezident před ním, a v tom má pravdu! Základy našich vztahů s Izraelem jsou stále pevné. Kolem naší dohody s Íránem bylo hodně emocí i od lidí uvnitř Obamovy vlády, kteří podporují Izrael a byli proti dohodě s Izraelem. Jsme však v bodě, kdy jak Obamova vláda, tak Netanjahuova budou pracovat velmi pilně, aby posledních patnáct měsíců Obamovy vlády bylo klidných, abychom obnovili důvěru.

Když se podíváte na hlavní evropská média, jejich zpravodajství z Izraele má propalestinský tón. Projevuje se to i nyní při referování o násilí v Izraeli a útocích Palestinců na Izraelce noži a dalšími primitivními nástroji – média se většinou věnují až izraelské odpovědi, která rámuje zpravodajství. Proč se to děje?

Těžko říci. Příliš mnoho médií v Evropě je v tomto ohledu jednostranných, jinými slovy protiizraelských. Reflexívně sympatizují s Palestinci a jejich bojem. Vždycky říkám, jste-li proizraelský, ještě to neznamená, že musíte nutně být proti Palestincům. Podporoval jsem řešení dvou států, kdykoliv jsem do regionu zavítal; navštívil jsem také Ramalláh. Ptal jsem se Evropanů, proč jsou média protiizraelská a nemám dobrou odpověď. Asi před deseti lety sem přijel na návštěvu jeden francouzský poslanec. Zeptal jsem se ho, proč jsou Francouzi tak reflexivně negativní k Izraeli a on mi odpověděl, že to má co do činění s jejich minulostí: „Pořád se cítíme provinile za to, jak jsme se chovali k Severoafričanům, hlavně k Alžířanům. A nyní vidíme Izrael jako jakousi obdobu toho, jak jsme se v minulosti chovali my v koloniálním období a v Palestincích vidíme utlačované Alžířany.“

V Evropě, zdá se mi, už nevidí Izrael jako novou bojující zemi a útočiště po holokaustu, ale jako mocnost a okupanta. Tomu rozumím ve vztahu k problému Palestinského státu. Ale teď, když Palestinci a izraelští Arabové svévolně ubodávají civilisty, měli bychom se vžít do pocitu Izraelců a představit si, jak bychom se cítili a jak bychom konali my v USA a Evropě. Musíte sestoupit z celkové perspektivy, podívat se na detaily a jasně říct: tohle není přijatelné. Terorismus není přijatelný.

Izrael je zcela jistě nejdemokratičtější zemí v regionu, nejvíc odráží hodnoty, které Evropa vyznává: vládu práva, svobodný trh, demokracii, různost, práva žen, práva homosexuálů, ale nezdá se, že by to nějak ovlivňovalo pohled lidí v Evropě.

Někteří lidé to připisují latentnímu antisemitismu.

Ten mi vždy dělá starosti. Evropa se zcela jasně nyní potýká s antisemitismem, který je na vzestupu. Někteří Evropané mi říkají, že za to hlavně mohou muslimové. Na tom něco je. Ale ten problém je širší. Je těžké antisemitismus rozpoznat, pokud právě lidi nestojí na ulici a nekřičí antisemitská hesla. Je těžké vidět, co přesně je uvnitř jejich srdcí a co lidi motivuje k určitým stanoviskům, co je přiměje zúčastnit se protiizraelské demonstrace. Je znepokojivé, že někteří Židé v Evropě najednou hovoří o tom, že odejdou.