Spolková kancléřka Angela Merkelová varovala, že jestli se státy Evropské unie nedohodnou na spravedlivém rozdělení uprchlíků, je otázkou, zda přežije schengenský prostor. „Státy se musejí podělit o odpovědnost za uprchlíky, kteří zde žádají o azyl,“ zmínila. Kam tohle povede?

Rovnoměrnějšímu rozmístění uprchlíků brání nejen kapacita příslušných zařízení, kde je možné uprchlíky ubytovat, ale také řada dalších faktorů: především jejich samotná vůle zůstat tam, kam by je poslaly příslušné kvóty, pokud by byly zavedeny a z policejních zpráv víme, že takovou zemí rozhodně není naše republika. Dále například dostatek tlumočníků, potravin, začlenění do pracovního procesu, návštěva škol pro děti uprchlíků, výkon náboženských obřadů a mnoho dalších předpokladů. Střecha nad hlavou je jen dílčí problém. Navíc sociální systém není v zemích EU jednotný, a proto drtivá většina uprchlíků preferuje Německo, a nikoliv celou Unii. Jednak v Německu získají větší podporu, jednak tam žije dost krajanů, kteří jim jazykově i prakticky mohou lépe pomoci se orientovat. Hovoří-li kancléřka o tom, že nepřijetí kvót může narušit schengenský prostor, což kvóty nenarušují už jeden ze základních principů tohoto prostoru? Nejde jen o to, „přidělit“ nám určitý počet uprchlíků, ale také „přidělit“ vše nezbytné, co je k jejich pobytu zapotřebí. Stále si myslím, že je třeba řešit příčinu problému, nikoliv jen následek. To je i smyslem posledních prohlášení premiérů Maďarska a Británie, kteří vidí problém především v tom, že Německo de facto pozvalo Syřany k sobě. Když jsem citoval tuto arabskou zemi, občanská válka tam trvá už pět let, vyžádala si téměř tři miliony obětí a dalších šest sedm milionů Syřanů prchá. Kladu si dvě otázky: proč po pěti letech najednou taková vlna? To přece nemůže být živelná akce. A za druhé se přikláním k názoru obou premiérů, že situaci je třeba řešit především na místě. Co si jinak počneme s těmi dalšími miliony, které můžeme očekávat? V současné době jich je v Evropě přes 400 000, do konce roku se očekává 800 000 a další měsíce?

Unijní ministři vnitra a spravedlnosti se sejdou 14. září na mimořádné schůzce, kterou svolává lucemburské předsednictví Evropské unie kvůli migrační krizi. Premiéři zemí Visegrádské skupiny o stejném tématu hovořili v Praze tento pátek. Budeme nuceni přijmout kvóty?

Myslím si, že závěry obou schůzek budou rozdílné. Nejen kvůli jejich úrovni, ale pro různý úhel pohledu. Jednou z příčin této rozdílnosti spočívá v tom, že tak jako Němci ještě dlouho po sjednocení země rozlišovali obyvatele na Wessi a Ossi, tak se v rámci EU pořád rozlišuje mezi západními a východními členskými státy, při čemž za ty „neposlušné“ jsou považovány ty východní. Projevuje se to i ve zdánlivých maličkostech. Například v Břeclavi začali uprchlíky označovat fixou na ruce, aby se rozlišily rodiny. Ihned poté se v řadě západoevropských medií objevily hlasy, že to připomíná, jak Němci označovali Židy. My tak označujeme nově narozené děti v porodnici, dospělí dostávají v nemocnici pásky, což měli rovněž Židé. Má se i to zrušit? V některých zemích, především v Británii, ale částečně třeba ve Francii či Dánsku se studenti řady škol oblékají do uniforem. Uniforma však byla naprosto typická pro Hitlerjugend. Mají se tedy kvůli tomu uniformy zakázat? Demagogií lze dokázat vše. Demagogicky lze vyžadovat i kvóty, ač budou samoúčelné a z hlediska zemí, které je požadují, i populistické.

Evropa potřebuje pracovní sílu a dle některých analytiků se bez imigrace neobejde. Proč takzvané uprchlické krize nevyužít a neudělat maximum pro integraci a asimilaci imigrantů? A čím to, že třeba i mnoho nám kulturně blízkých Ukrajinců, kteří mají vysokoškolský diplom, sem jdou pracovat jako dělníci nebo pokladní v marketech?

Pokud bychom tvrdili, že Evropa potřebuje imigraci, protože má nedostatek pracovní síly, pak přiznáváme, že nezaměstnanost je nulová. Ale statistické údaje z prosince 2014 nás přesvědčují, že v EU je 24 milionů lidí bez práce, což představuje 9,9 procenta práceschopných. V eurozóně je to dokonce 11,4 procenta. Nejlépe je na tom Německo se 4,8 procenta nezaměstnaných. Uznávám, že obecná čísla nevypovídají o rozložení pracovních sil. Přebyteční jsou především nekvalifikovaní, zatímco úřady práce nabízejí volná místa kvalifikovaným. Asi by situace byla jiná, kdyby mezi uprchlíky byla převaha lékařů, zdravotních sester, učitelů, vyspělých strojařů, odborníků, manažerů. Obávám se, že tomu tak není a nevím, jak  převážnou část těchto uprchlíků vyškolit na dané profese. Pokud se týká ukrajinských „inženýrů“ pracujících jako pomocné síly; před rektorem kirovogradské univerzity, kde jsem měl přednášku, jsem si posteskl, jak lituji ukrajinské inženýry, kteří kopou u nás výkopy. Rektor mi odpověděl: „A zeptal jste se jich, jak získali diplom?“ Poté mi ukázal tabulku, za kolik si lze na kterékoliv vysoké škole na Ukrajině koupit zkoušku, a dokonce vysokoškolský diplom. Jen jsem si povzdechl: „Nechtěl bych se na operačním stole dostat pod nůž chirurga, který takto získal svůj diplom!“

Velké vášně vyvolala takzvaná výzva vědců, která bije na poplach před šířením xenofobních a rasistických nálad ve společnosti kvůli přívalu běženců. Vědci spílají české většinové společnosti, že nechce pomáhat lidem v nouzi, a veřejnost naopak zcela z druhé strany většinově přijímání migrantů razantně odmítá. Kdo je v právu? Jak se postavit k mínění většiny, měli by ho politici respektovat nebo lidem vysvětlovat, že se mýlí?

Souhlasím s tím, že tato vlna uprchlíků vyvolá u většiny obyvatel, a nejen u nás, až xenofobní a rasistické názory. Jednak už tím, jak je zpravodajství o uprchlících podáváno v médiích. A také tím, jak politici a další vysvětlují, či spíše nevysvětlují příčiny tohoto exodu. Proč lidé, kteří prchají třeba před válkou v Sýrii, neproudí do některé arabské či africké země, kde se neválčí, ale směřují do Evropy a z ní především do Německa? A jaké navrhují řešení? Nejen pro zítřejší den, tedy sběrné tábory, ale perspektivně, jejich asimilaci v evropském prostředí? Pokud se neřekne také toto „B“, lidé se této vlny budou bát. Nelekala politická imigrace, neleká ani migrace pracovních sil v Evropě, leká tato z arabských zemí a Afriky. Například proti imigraci z východní Ukrajiny nikdo neprotestuje. U nás pracuje celkem čtvrt milionu zahraničních dělníků, převážně z Rumunska a Bulharska, které jsou členy EU a je to nejjednodušší. Naše průmyslové podniky odhadují, že vzhledem k současnému ekonomickému růstu by navíc potřebovaly přes 15 000 zahraničních dělníků. Domácí nejsou k dispozici, zvláště ti s vyšší kvalifikací odešli na západ. Ze zahraničních zaměstnanců žádají pro jeden podnik pokud možno jednu národnost, dorozumění je jednodušší. Asi by se nebránily doplnit rezervy i z těchto uprchlíků, kdyby si mohly ověřit jejich kvalifikaci a především jejich ochotu skutečně pracovat. Ale neodpustím si jednu poznámku: zaklepe-li na dveře mého domu jeden člověk, že potřebuje pomoc, poskytnu mu ji. Vejde-li však bez zaklepání stovka, neposkytnu ji asi nikomu. A není pravdou, že by řada lidí konkrétním rodinám z řad uprchlíků nepomáhala, nenabídla jídlo, pití, oděv, to však přece není řešení.