Vysvětlujete odchod z pozice místopředsedy Svobodných a nástup na post krajského předsedy ve Zlínském kraji i tím, že potřebujete soustředit sílu v regionu před krajskými volbami. Proč si nenecháte obě pozice? Domníváte se, že příprava na krajské volby bude tak náročná?

Bude. Obsahové a organizační přípravy na krajské volby už dávno začaly. Jenže teprve, když něco začnete tvořit, vidíte, kolik to dá práce. Ve Svobodných ani není povolený souběh stranických funkcí, takže obě pozice bych si tak jako tak nechat nemohl.

Na webu Svobodných jste uvedl: „Ano, máme ideály a máme program. Ale je o tom politika? Jen zčásti. Musíme zapracovat na schopnosti svůj program prosadit.“ Jak konkrétně hodláte postupovat? Co máme očekávat? A myslíte si, že Svobodní dostatečně program neprosazují?

Volič, který nám dal hlas, chce, abychom něco z našeho programu prosadili. Abychom hájili jeho zájmy. Svou větou jsem chtěl vyjádřit jednu věc, a to, že Svobodní věnují příliš mnoho času řešení ideologie, ale nakonec spíše rozhodne schopnost svá řešení či kompromisy prosadit. A to není o ideologii, ale o kompetenci. Na tolik potřebnou změnu ve vztahu stát a občan to chce obojí. S výjimkou několika radních, zastupitelů či členů komunálních komisí Svobodní svůj program prakticky neprosazují. Ve skutečnosti je Petr Mach v Evropském parlamentu v paradoxně horší pozici z hlediska prosazení čehokoliv, než například radní Jiří Hůla ve Slaném nebo místostarostka Ostrožské Nové Vsi paní Bedřichová. Zatím se nám nepodařilo zastavit ani jednu zásadní regulaci, zabránit navýšení daní či zásadně ovlivnit mínění veřejnosti a získat její podporu. Ano, to může znít negativně, ale myslím, že je nutné si pořád připomínat stav a uvažovat, jak dosáhnout skutečných výsledků. Když jeden způsob komunikace nefunguje, je třeba zkusit jiný. Není možné se vymlouvat na voliče, na společnost, na „Babiše“ či na to, že ostatní strany mají peníze a my ne.

Byly i jiné důvody Vašeho odchodu z postu místopředsedy? Vadí Vám nějaké postupy pražského vedení?

Hlavní motivace byla chuť zase vést kraj, potřeba být více v akci a vést, než být spíše poradním hlasem. Částečně mě k tomu vedly i rodinné důvody (je to blíže).

Jak vnímáte postoj Svobodných k problematice migrační krize a to i v kontextu různých debat o islámu. Například Váš kolega, sociolog Petr Hampl, je asi názorově vyhraněnější, než je ve Vaší politické straně běžné. Neměl by se postoj v této klíčové otázce u Svobodných nějak posunout?

Hrozbu islámu neberu vůbec na lehkou váhu. Institut hudúd jako součást šaría je s naší ústavou, kulturou a hodnotami neslučitelný a z těchto pozic nesmíme ustoupit. To, že šéfová bezpečnosti EU Federica Mogherini klidně řekne, že politický islám by měl být součástí evropského obrazu, je děsivé, ale nepřekvapuje mě to. Do organizace, kde se vedení sestávalo z maoistů, socialistů a marxistů, zapadnou pánové, kteří chtějí prosadit právo šária naprosto bez problémů.

Petr Hampl se ale stále častěji a více rozchází s myšlenkami liberalismu, které Svobodní prezentují. Pro nás je nejvyšší hodnotou svoboda jednotlivce. Je dobře, že Petr Hampl upozorňuje na nebezpečí ztráty svobody v případě, že se u nás prosadí politický islám. S tím souhlasím. Proti politickému islámu je třeba se vymezit, politicky bojovat a změnu naší ústavy nepřipustit. Od EU si nenechat cokoli vnutit. Nesouhlasím však s neliberálními přístupy: kolektivní vinou, alarmismem, hysterií a řešením, které zhorší bezpečnostní situaci České republiky. Musíme reagovat s chladnou hlavou. Naší svobodě nebezpečí hrozí, ale nyní je třeba použít rozum, ne paniku. Spojené státy po 11. září reagovaly okamžitě, bez rozmyslu a nakonec situaci s radikálním islámem (salafismem) zhoršily. Neměli bychom opakovat jejich chyby. Rád bych všem připomněl jeden slavný citát: „Kdo se vzdá svobody, aby získal bezpečí, ztratí nakonec obojí!“