Vy jste pedagogem na VŠCHT v Praze. Jaká je Vaše osobní zkušenost s on-line výukou? Jaké komplikace do každodenní práce přináší? Co třeba laboratorní práce, jde je nějak nahradit?

Problém s on-line výukou je zpětná vazba. Pokud učím specializovaný předmět menší počet studentům, dá se s nimi diskutovat a kontrolovat, zda látku pochopili. To on-line moc nelze. Nahradit laboratorní práce nelze už vůbec. Většina studentů nikdy žádný chemický pokus vlastníma rukama nedělala. U lékařů je jasné, že bez praktických zkušeností nemůžou operovat. To, že chemik může způsobit průmyslovou havárii, už tak zřejmé není.

Zvýšila se kvůli online výuce pro vás a další pedagogy časová náročnost?

U mne k tomu naštěstí nedošlo – studijní materiály v elektronické formě máme připravené standardně, přednášet přes Microsoft Teams s tím, že studenti zároveň dostanou video s natočenou přednáškou, není problém. Časová zátěž on-line přednášky je srovnatelná jako u normální přednášky.

Některé studijní obory vyžadují účast studentů na praxi, tu ale kromě výjimek pro zdravotnické obory provozovat nyní nelze. Jde o problém, který se netýká jen vysokých škol, ale také třeba mnoha učňovských oborů. Vytváříme si tady časovanou bombu pro budoucnost?

Tak to bude do budoucna problém určitě. Ze svého oboru si nedokážu představit, že by kdekoliv začal pracovat chemik bez praxe. To zavání výbuchem. Se studenty jsou problémy v laboratořích i při normální výuce (nedodržování bezpečnostních předpisů, pracovních postupů). Menší průšvihy ve studentských laboratořích nejsou kritické, stát se to někde ve výrobě ve velkém měřítku zavání katastrofami typu Bhópál nebo Bejrút ….

Předseda České konference rektorů, profesor Petr Sklenička, před dvěma týdny pro Český rozhlas přiznal, že na plné otevření vysokých škol je ještě asi dost času. V rozhovoru zaznělo i to, že někteří studenti dvouletých oborů tak mohou kvůli covidu prakticky celé studium absolvovat „distančně“ skrze obrazovku svého počítače. Je podle vás takové studium plnohodnotné?

Mohu mluvit pouze za svůj obor - chemii. A v něm je nutné si to, co děláte, vyzkoušet. Jde nejen o zmiňované laboratorní pokusy, ale i o práci s přístrojovou technikou. Pokud si nějaká data na přístroji naměříte vlastníma rukama, je to řádově lepší, než se učit teoreticky z fotografií, co ta mašina dělá.

Může mít podle vás distanční výuka také negativní vliv na schopnost studentů vytvořit si pevný řád a jistou disciplínu, kterou by docházkou do školy mohli získat?

Myslím, že tohle bude velmi individuální. Na zkoušky mi teď chodí studenti, kteří celý semestr absolvovali distančně. A jsou mezi nimi studenti vykazující vynikající výsledky i přes komplikace s distanční výukou. Problém s vytvořením řádu se spíše bude týkat základních a středních škol, vysokoškoláci by už měli být na nějaký režim zvyklí.