Prezident Zeman navštívil Kazachstán. Tam chválil jejich stabilizovanou společnost podobně jako v Číně. Vy jste v minulém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz říkala, že prezident Nazarbajev vládne zemi pevnou rukou. Co by se asi stalo, kdyby proti němu lidé demonstrovali s červenými kartami jako v Praze 17. listopadu? Možná, že hlavně by ani k tomu protestu nedošlo, protože by se lidé báli...?

K tomu by ani nedošlo. Opozici Nazarbajev poměrně tvrdě pronásleduje. Někoho i policie zatýká. Většinou je to v postsovětských zemích tak, že na odpůrce proti autoritářským režimům se najde účelově nějaká hospodářská kriminalita. Nejkřiklavějším příkladem je Chodorkovskij. Znelíbil se Putinovu režimu a byl vězněn za hospodářskou kriminalitu. V některých státech - třeba v Tádžikistánu - spadnou odpůrci režimu do škatulky radikální islamisté. V Tádžikistánu či Uzbekistánu je ten radikální islám problém, vláda proti němu bojuje, což je v pořádku. Ale je to velice pohodlné a zneužitelné člověka označit za islamistu.

Prezident Zeman pochválil Kazachstán i za hospodářský zázrak...

Při návštěvě Miloše Zemana v Kazachstánu jsem koukala na facebookové debaty v Kazachstánu - ten se narozdíl od Číny tady necenzuruje. Návštěva Zemana byla v tisku hlavní zprávou, na první stránce s titulkem Kazachstán je hospodářský zázrak. A o tom se vedly debaty na místním Facebooku - „No to jsme se dozvěděli novinu, že jsme bohatí, úspěšní, prosperující. Ale proč jsme tedy všichni tak chudí. Kde je ten zázrak? Kouknu do ledničky, a tam ho nevidím." 

Prezident Zeman klade důraz na ekonomiku. Ale kritici mu vyčítají, že se odklání od tradiční české zahraniční politiky s apelem na lidská práva. Jak to vidíte?

Není hlavní problém, že Zeman chválí tyto státy. Ale problém je, že chválí tam, kde chválit nelze. Třeba v oblasti lidských práv. V Kazachstánu také řekl, že je ta společnost stabilizovaná. Je to Zemanův rys, že tíhne k autoritářským režimům. Jsou mu bližší. Táhne Českou republiku na východ, kam Česká republika nepatří. Máme vládu, která má úplně opačný směr. Jsme v EU i NATO. Ta cesta je nezvratná. Ale v některých zemích rostou nacionalistické tendence, jako Orbán v Maďarsku. Přicházejí vůdci, kteří sázejí na populistickou, nacionalistickou, nebo jako Zeman na proruskou notu. Takže nemáme vyhráno. A je potřeba demonstrovat jako 17. listopadu. Objevují se v zemích střední Evropy lidé, kteří chtějí zvrátit rovnováhu a změnit hranici mezi Východem a Západem.