Od pařížských teroristických útoků uplynuly zhruba dva týdny. Jak je s tímto krátkým odstupem nyní vnímáte?

Vede se kolem nich minimálně jedna docela zbytečná debata. A sice ta, zda někteří z pachatelů přišli do srdce Evropy v davu imigrantů, v rámci nynější přistěhovalecké vlny. Pokud ano, selhává samozřejmě imigrační politika Evropské unie. Ta ale vlastně selhává v každém případě. I tehdy, pokud by se ukázalo, že všichni útočníci byli narozeni v Evropě a dav imigrantů neviděli ani z rychlíku. V takovém případě jsou teroristé vesměs potomky přistěhovalců; ovšem jen jejich jiné vlny, která na starý kontinent dorazila o něco dříve než ta současná.

Média však neustále počítají, kolik z útočníků přišlo s uprchlickou vlnou, kolik z nich se může radikalizovat…

Ze současné vlny syrských uprchlíků je podle údajů jednoho arabského výzkumného centra přibližně každý sedmý až osmý příznivcem Islámského státu. Není tedy pravdou, že všichni běženci mají stejného nepřítele jako my, totiž právě Islámský stát. Většina zřejmě ano, ale ne všichni. Jenže navíc ještě existuje nezanedbatelné riziko, že se část z této většiny (a/nebo její potomci) časem v Evropě radikalizuje, i když nyní ještě zastává celkem uměřený postoj. Ostatně právě to, že většina, nebo možná i všichni pařížští útočníci jsou narozeni v Evropě coby potomci někdejších (zřejmě také ještě celkem uměřených) přistěhovalců, je toho výmluvným důkazem.

Jak by měl Západ na pařížský masakr reagovat?

Oněch 130 obětí je v každém případě závažným mementem. Mementem selhávání přístupu mnohých evropských elit, vycházejícího z přesvědčení, že multikulturní přístup je přínosný. Toto selhávání přitom trvá celá desetiletí, snad i půlstoletí. A celá desetiletí bude také nejspíše trvat, než se potenciálně podaří vymýtit jeho zhoubné projevy – z nichž většina je bohužel zřejmě teprve před námi, včetně dalších mnoha mrtvých. A to i za předpokladu, že se s nápravou začne hned teď. Což je stále celkem naivní představa, neboť nejdříve musí dojít k výměně elit.

Takže nejdříve musí nastoupit noví politici?

Přesně tak. Pořádná náprava může začít zkrátka až v době, kdy už nebudou u moci politici jako Angela Merkelová nebo Barack Obama, kteří svoji politickou kariéru do značné míry postavili právě na naivním pojetí multikulturalismu. Takto uchopený multikulturalismus prostě rozkládá, a dokonce, jak vidíme, už i zabíjí, místo aby spojoval. A když ne hned dnes, zítra bude.

Co tedy bude muset nastoupivší generace politiků udělat, aby minimalizovala objem škod a počet mrtvých plynoucí, podle vašich slov, z naivního pojetí multikulturalismu a z něj vycházející celé škály přístupů včetně živelné imigrace?

V prvé řadě je třeba začít nazývat věci pravými jmény. Syrský uprchlík před válkou věcně přestává být tímto uprchlíkem před válkou, jakmile opustí uprchlický tábor v Turecku nebo Jordánsku. Ani v jedné z těchto zemí se neválčí. Proto je z něj rázem spíše ekonomický migrant než válečný uprchlík, jakkoli v praxi obě motivace často splývají. Dále je třeba si jasně přiznat, že průměrný ekonomický migrant z islámského světa nebude zřejmě pro evropskou ekonomiku kdovíjak přínosný.

Jak to?

Husajn Hakkání, někdejší pákistánský velvyslanec ve Spojených státech, nedávno publikoval zajímavá čísla. Na jejich základě doslova uvádí, že muslimové tvoří 22 procent světové populace, ale vytváří pouze sedm procent globálního ekonomického produktu. Hakkání je přitom sám muslimem. Navzdory tomu, že islámské země jsou v souhrnu nesmírně bohaté na naleziště ropy a zemního plynu, přispívají ke globálnímu ekonomickému rozkvětu poměrně málo. Muslimští lídři a intelektuálové se podle Hakkáního snaží ekonomické zaostávání islámského světa vysvětlit tak, že muslimy staví do role obětí. Tím ale jen otevírají prostor extremistům, kteří nabízejí krajní řešení.

„Jsme ekonomicky slabí, protože nás Západ kolonizoval,“ míní podle Hakkáního mnozí muslimové. Ve skutečnosti ale prý byla kolonizace možná právě proto, že islámská impéria už předtím oslabila jejich vlastní neschopnost posunout se na vyšší stupeň hospodářského rozvoje, přijmout nové technologie a výrobní postupy. Ačkoli v průměru nelze očekávat vysokou ekonomickou přínosnost migranta z islámského světa, ještě to není důvodem dát se do budování jakési nedobytné „Pevnosti Evropa“. Jedním z důvodů je stárnutí evropského světadílu. To ale není důvod jediný. Existuje totiž mnohem podstatnější důvod.

Ano? Povídejte.

Klíčovým cílem Islámského státu je podle všeho osudové znesváření „křižáků“ a muslimů. Zdaleka ne všichni muslimové jsou ale radikálové. Zdaleka ne všichni podporují Islámský stát, jak dokládají čerstvá čísla výzkumného institutu Pew Research Center. Zdaleka ne všechny muslimské země jsou ekonomicky neúspěšné. Namátkou Indonésie, Spojené arabské emiráty nebo Turecko. I muslimové jsou zkrátka – ostatně tak jako všichni lidé – schopni společenské a ekonomické kultivace.

To je však to poslední, co si zpátečničtí hrdlořezové z Islámského státu přejí. Správně tuší, že pokud spolu budou neradikální muslimové a „křižáci“ spolupracovat a obchodovat, k žádnému apokalyptickému střetu civilizací nedojde. Když se ale Evropa (a Západ obecně) začne opevňovat a začne třeba i plošně muslimy pronásledovat či jinak perzekvovat, radikalizují se pravděpodobně i mnozí z těch, kteří dosud své zabijácké souvěrce s černou vlajkou nad hlavou ani náznakem nepodporují. Nastupující generace vrcholných politiků musí Evropě a Západu vrátit ztracenou sílu a rozhodnost, ale zároveň nesednout na lep Islámskému státu. Cestou ke zkáze je jak naivní multikulturalismus a otevřená náruč Merkelové a spol., tak i „snadná řešení“ těch, kteří nyní staví na náměstích šibenice.

Takže optimálním řešením je jakási střední cesta mezi oběma přístupy?

Ano. Obama otálí, protože se zřejmě hodlá do dějin zapsat jako prezident-mírotvorce, který vojáky z arabského světa spíše stahoval, než aby je tam vysílal. On nebo jeho nástupce ale nakonec proti Islámskému státu pěchotu vyšle. Bude muset. Stane se tak pravděpodobně pod tíhou dalších mnoha mrtvých na Západě a rostoucího tlaku médií a veřejného mínění. A stane se tak obzvláště rychle, pokud se islamistům zdaří útok přímo na území Spojených států, jak nyní hrozí. K vymýcení Islámského státu tedy nakonec, doufejme, dojde. Je to ale podmínkou nutnou, nikoli postačující, aby byla hrozba ultimátního střetu civilizací zažehnána. Podhoubí, z něhož Islámský stát vyrostl, totiž zůstane. Z toho samého podhoubí vyrostl Tálibán či Al-Káida. To podhoubí ve své podstatě sestává z nekonečné frustrace mnoha obyvatel islámského světa, která je výslednicí Hakkáním zmíněného působení ekonomického zaostávání a související náboženské radikalizace.