Ve svém aktuálním vyjádření k postupu české vlády během pandemie jste onemocnění COVID-19 nazval „novou rýmou“. Proč ten konfrontační výraz, když na rýmu u nás během 14 měsíců rozhodně nezemře přes 30 tisíc našich spoluobčanů, kdežto s koronavirem si mnohý imunitní systém neporadí?

Nepovažuji mnou často používaný termín „nová rýma“ za konfrontační. Navíc také používám termín „nová hnusná rýma“, což asi ještě lépe odráží dopad setkání savčího druhu s novou infekcí tohoto typu.

Koronaviry jsou slizniční viry, které se množí na sliznicích dýchacího traktu a z nich se i šíří. Normální reakce našeho organismu na takovýto typ viru se běžně nazývá nachlazení nebo rýma. Rozdíl mezi SARS Cov-2 a ostatními lidskými koronaviry, které v populaci běžně cirkulují a v naprosté většině případů se buď vůbec neprojeví anebo vyvolají nachlazení nebo rýmu, je právě v jeho novosti. Už jsem to vysvětloval mnohokrát – děti se s virovou infekcí vypořádají úplně jinak než zestárlý imunitní systém.

Zatímco v raných stádiích života hrají rozhodující roli lymfocyty, které bez dalšího přizpůsobení se virovým antigenům zabíjejí virem napadené buňky hned po jejich rozpoznání na buněčném povrchu, zestárlý imunitní systém tyto zabíječské buňky už často postrádá a spoléhá na protilátky vytvořené během života při opakovaných setkáních s daným virem. Když se objeví něco nového, proti čemuž protilátky z mládí neexistují, je zle a rýma se stává hnusnou a někdy i smrtící, protože produkce účinných protilátek začne až po týdnech.

Reakce každého jednotlivce na nový virus závisí na tom, kolik dětské imunity ještě má. Pokud je jí nedostatek anebo už zcela chybí, zachrání ho pouze nízká dávka infekce, která mu dá čas protilátky vytvořit anebo předpříprava protilátek pomocí očkování.

Nařízení Babišovy vlády se od postupu většiny vlád EU příliš neliší. Čím si tedy vysvětlujete, že vedení většiny zemí – řečeno Vašimi slovy – se místo věnování budoucnosti, tedy našim dětem a vnukům, odhodlalo k ekonomické a sociálně-politické sebevraždě?

Opatření naší vlády a především přístup jejího předsedy, vycházející často z průzkumů veřejného mínění nebo nálad a přání jeho voličů spíše než z doporučení odborníků, se od dobře organizovaných protiepidemických opatření mnoha evropských vlád liší. O strašlivých počtech mrtvých seniorů a jinak vážně nemocných lidí rozhodly dvě osudové chyby. Koncem léta to byla pozdní reakce na varování o velkém šíření viru následovaná úplně nepochopitelným aktem koncentrace mladých lidí na slučovacích pobytech, kteří nejspíš, aniž by to tušili, protože jsou v naprosté většině bezpříznakoví, infekci následně roznesli po celé zemi. No a před Vánoci, když byl virus prakticky všude, se nastavily podmínky pro to, aby se dostal také ke každému.

Svým vyjádřením o obětování budoucnosti jsem myslel to, že ve snaze ochránit seniory se v Evropě sáhlo k opatřením, která poškodila hospodářství a silně zasáhla vzdělávání mladé generace. Dnes se ukazuje, že zavření škol zřejmě nemělo valný efekt, protože virus se šířil hlavně v rodinách a na pracovištích.

A copak není šance na vyléčení či uzdravení společnosti, že jste pro ten postup musel zvolit slovo sebevražda?

Samozřejmě je moje prohlášení o ekonomické a sociálně-politické sebevraždě příliš silné. Možná jsem měl volit jemnější formulaci, jenže vidím kolem sebe rozdělenou společnost, generačně i sociálně. Mladší spílají důchodcům, že prý se perou v supermarketech o zlevněné zboží a nosí roušky pod nosem. Padají rádoby vtipy o radikálním řešení důchodové reformy a země je rozdělená nenávistí k politickým představitelům na obou stranách pomyslné barikády. Vedoucí činitelé státu namísto uklidňování situace přilévají olej do ohně. V době, kdy chudší vrstvy obyvatelstva sotva vyjdou, přijme se daňová reforma, která přidá bohatším, zatímco ekonomicky slabší občané si nepřilepší vůbec, i když vytvořený dluh budeme splácet všichni. A nakonec hlavně ti, kteří byli opatřeními zasaženi nejvíce – mladé rodiny s dětmi, které nedostaly potřebné vzdělání, u nás po nejdelší dobu v Evropě.