V týdnu byly oznámeny výsledky voleb předsedy ve Straně svobodných občanů. Opět zvítězil Petr Mach. Vy sám jste kandidoval proti němu a označoval jste letošní volby za klíčové. O co v nich podle vás šlo?

Svobodní hlasovali o vztahu k islámu. To není jen interpretace moje, ale i pana Macha. V diskusi v předvečer voleb se opakovaně vyjádřil, že nepřipustí, aby se Svobodní stali protiislámskou stranou. Šel dokonce tak daleko, že nazval lidi, co islám v ČR nechtějí,  fašisty a jasně řekl, že o jejich hlasy nestojí. Přesto ve volbě předsedy jednoznačně zvítězil.

Ten výsledek jsem akceptoval a ze strany vystoupil.

V týdnu také člen Svobodných pan Mihola na besedě v Jablonci tvrdil, že kvůli strachu z terorismu zapomínáme na naše hodnoty svobody a mimo jiné uvedl, že téma terorismu je západními politiky zneužíváno proti lidem. Jak se díváte na tento názor, že terorismus je vhodným „klackem na svobodu“?

Copak se někde děje, že by byla omezována svoboda sympatizantů s terorismem? Jsou snad zatýkáni islámští duchovní, kteří volají po zapalování synagog a zabíjení Židů? Naopak, vlády poskytují radikálním muslimům široký prostor a podporují šíření teroristických ideologií.

Vedle toho vidíme, že evropské vlády potlačují vlastence a všechny lidi odhodlané Evropu bránit. Vyhrožují jim, snaží se jim odebrat zbraně, tlačí na jejich vyhazování ze zaměstnání a cenzurují veřejnou diskuzi.

Ta situace je jednoznačná. Tam, kde jsou lidé odhodláni bránit své země proti islamizaci, tam zůstávají svobodní. Tam, kde se toho odhodlání vzdají, o svobodu přicházejí. Jen zbabělci si to odmítají připustit.

Jak se, podle vaší zkušenosti z předvolebních akcí, staví k otázce imigrace řadové členstvo Svobodných? Sdílejí názory vítězného Petra Macha? Jaké máte po volbách ohlasy ze strany členské základny?

Volba ukázala, že většina aktivních členů sdílí názor pana Macha, který nemá žádných námitek proti vytváření paralelní islámské společnosti v evropských zemích a označuje odpůrce islámu za fašisty. Pro mne to je zklamání, ale nezbývá než to respektovat.

Ve volbě jsem dostal 75 hlasů a někteří z mých voličů už mi napsali, že ze strany odcházejí. Vedle toho jsem dostal asi 50 e-mailů od příznivců strany, že podporu Svobodným ukončují. Myslím, že to pan Mach nebude pokládat za ztrátu. Už dříve řekl, že takové lidi ve své straně nechce. A momentálně probíhají čistky vůči těm, kdo jsou v podezření, že mě volili.

Vy jste doposud aktivně působil ve Svobodných a zároveň v Bloku proti islámu. Lze podle vás mezi oběma těmito skupinami najít názorové průsečíky? Případně dokonce možnost formulovat nějaký společný program?

Blok proti islámu má v řadě aspektů velmi blízko k ideálům, s jakými byli Svobodní zakládáni. Obávám se ale, že po posledním vyjasnění situace ve Svobodných už obě tělesa nic společného nemají. Svobodní se posunuli do pozice elitářské skupiny, která nemá námitek proti islamizaci, označuje vlastence za fašisty a která dokonce rezignovala na obranu svobody projevu. V podstatě se z ní stalo béčko TOP09 – s tím rozdílem, že pan Mach je mladší, vzdělanější a inteligentnější než kníže Schwarzenberg. Kde hledat společný průsečík s takovou stranou? 

V souvislosti s Blokem proti islámu se občas mluví o nadměrné orientaci na jedno téma. Bylo by podle vás možné pro tuto skupinu vytvořit komplexní program, zahrnující širší spektrum politických otázek? A pokud ano, jaké by mělo být jeho místo na politické scéně?

Připravujeme kompletní program, který představíme na jaře. Kromě členů Bloku se na něm podílí i řada nezávislých expertů, včetně několika univerzitních profesorů a bývalých ministrů.

Ten program lze obecně charakterizovat třemi rysy.

Za prvé. Uvědomujeme si, že obrana proti islámu musí být komplexní. Nestačí zakázat mešity. Potřebujeme obnovit národní hrdost, radikálně zlepšit úroveň školství, zavést znovu vojenský výcvik, přiblížit se k potravinové soběstačnosti, chránit vodní zdroje, vrátit slávu českým výrobním podnikům, a dobře se postarat o slabé a nemocné. Hovoříme-li o obnově hrdosti a tradic, musí to zahrnovat i obnovu úcty ke starým lidem.

Za druhé. Inspirace švýcarským modelem: přímá demokracie, zřízení domobrany, v ekonomice preference malých místních firem před korporacemi, vysoká míra regionální autonomie atd.

Za třetí. Program bude obsahovat jen taková opatření, aby je mohli bez problémů podpořit současní voliči Miloše Zemana a zároveň bývalí voliči Václava Klause.

V týdnu byl na základě dřívějšího podnětu paní státní zástupkyně Novákové obviněn šéf Bloku proti islámu Martin Konvička. Jak vnímáte jeho trestní stíhání?

Demonstrace na Albertově potvrdila, že spojenectví Úsvit-Národní Koalice a Bloku proti islámu je na vzestupu a že si může činit ambice na sestavování příští vlády. To bylo v úterý. Ve středu vyzval ministr Pelikán k tomu, aby kritici islámu byli zavíráni do vězení. A ve čtvrtek byl Martin Konvička obviněn.

Takový sled událostí nepřipouští dvojí výklad. Vládní strany se bojí volebního debaklu a chtějí zastavit opozici za každou cenu.

Hodně se v této souvislosti debatuje o tom, kde a zda vůbec je nějaká hranice svobody projevu. Měla by podle vás, z pohledu sociologa, být nějaká hranice, za kterou už by svoboda byla neakceptovatelná?

Taková hranice nepochybně existuje. Ale je nepřijatelné, aby to určovali vládní úředníci a profesionální aktivisté. Pak to vede k současné situaci. Brněnský islámský kazatel, který volá po zabíjení Źidů, dostane státní podporu. Pražský islámský kazatel, který muslimy vybízí „vychovávejte své děti k nenávisti k nevěřícím“, je taky v pohodě. A trestnímu stíhání čelí Martin Konvička, který na to upozorňuje. To je absurdní.

Upozorním ještě na jeden aspekt celé věci.  Podle řady právních vyjádření je škodlivost výroků dána tím, v jak velké skupině zazněla, kolik lidí ten výrok slyšelo. Nešikovné výroky Martina Konvičky byly řečeny na facebooku ve velmi malých skupinách, vidělo je tedy jen pár lidí. Pak se našli profesionální aktivisté, kteří ty výroky vyfotili a zprostředkovali je dalším statisícům. Takže pokud by měl být někdo stíhán za šíření těch výroků, jsou to lidé z hatefree a velkých mediálních domů. Právě oni je dostali do světa, nikoliv Martin Konvička.

Kritika Bloku proti islámu a jejich obviňování, při kterém často létají i slova jako „fašisté“, pochází často od podobných lidí, kteří dlouhodobě kritizují prezidenta Zemana. Existuje podle vás nějaká souvislost mezi jejich negativními postoji? Co tyto lidi k tak radikálním postojům vede?

Slovo „fašista“ v české diskusi znamená: Nenávidím tě, ale jsem příliš hloupý a líný, takže své tvrzení nedokážu podložit argumenty. S Mussoliniho fašismem to nemá nic společného. V české diskusi vždy platí, že ten, kdo je za fašistu označován, je morálně nadřazen tomu, kdo to slovo používá.

Celkově je problém v tom, že spousta lidí na islamizaci vydělává nebo má takové ambice. Tihle všichni lidé zuří, protože jestli Konvička uspěje, přijdou o peníze a budou se muset živit poctivě. Udělají všechno, aby ho zastavili.

Jak si ze sociologického pohledu vysvětlit postoje některých politiků, kteří stále zarputile prosazují podporu běženců, často navzdory většinovému mínění? Mám na mysli například ministry Dienstbiera a Pelikána, poslance Zlatušku, europoslance Štětinu. A mimo politiku – jak si vysvětlujete například velmi angažované chování ombudsmanky Anny Šabatové?

Všichni tito politikové mají něco společného. Jsou absolutně nezávislí na svých voličích. Jejich kariéra bude pokračovat v Bruselu nebo jiné mezinárodní organizaci. Nemají tedy žádný důvod brát ohled na zájmy obyvatel České republiky. Místo toho se snaží zavděčit svým budoucím zaměstnavatelům v různých evropských institucích. Nebo budoucím zaměstnavatelům svých dětí. Jenže se možná přepočítali, protože Evropská unie se může zhroutit rychleji než čekají.