Když v roce 2008 vypukla světová hospodářská krize, prohlásil tehdejší český ministr financí Miroslav Kalousek, že nám se vyhne, že jsme ostrovem klidu a stability. Pomiňme, že o rok později skončil náš státní rozpočet s historicky nejvyšším schodkem, ale když vám někdo bude tvrdit, že nás se uprchlická krize netýká, protože k nám migranti nechtějí, co mu řeknete?

Pan Kalousek má asi jiný atlas než já. Když se podívám do toho svého, tak vidím, že nejsme ostrov, ale součást pevniny, se kterou po celé dějiny sdílíme její problémy. Ale v tom dnešním světě nejsou ani ostrovy žádná velká jistota. Takový Island to v poslední ekonomické krizi vůbec neměl lehké. Dneska je provázanost světa velmi těsná, politická i obchodní. Nepochybně je v současné době Německo pro migranty mnohem přitažlivější než Česká republika – k tomu nepotřebujeme teoretizovat, k tomu stačí vidět, kam jdou a kam nejdou. Otázka je spíš „proč“. Já si myslím, že v tom hodně hrají role emoce a různé fámy. Evangelický kazatel Dan Drápal popisoval nedávno na Neviditelném psu, co zjistili jeho spolupracovníci, kteří dlouhodobě působí v Kurdistánu. Tvrdí, že v dané oblasti se rozšířila pověst, že kdo se dostane do Německa, tak obdrží zdarma dům, auto a k tomu tisíc eur měsíčně. To je samozřejmě nesmysl, ale ti lidé tam tomu chtějí věřit, protože žijí v nepříliš dobrých podmínkách a tato pověst pro ně představuje naději na lepší život. Je to podobné tomu, jako když v 16. století Evropané věřili v bájnou zemi Eldorádo, kde je všechno ze zlata. Přeplouvali kvůli tomu Atlantik a vyvraceli domorodé indiánské říše. Většina z nich ale žádné zlato nenašla a pomřeli někde v džungli na exotické nemoci, které tehdy ještě ani neměly jméno. Bohužel, ta pašerácká mafie, která vydělává ohromné peníze na tom, že převáží lidi do Evropy, tyto fámy podporuje a šíří dál. Jí to přináší zákazníky a zisk, a jak velký! Proti tomu je pašování drog malý kšeft... Pak se zvedají ohromné vlny lidí s nereálnými představami, které ještě podpořila kancléřka Merkelová, když se začala fotit s migranty a rozesílat selfie po internetu. Dnes taková fotka oběhne za hodinu celý svět. Uvidí ji třeba miliarda lidí a řeknou si: „Aha, tak v Německu se na nás vlastně těší.“ Může to být ten poslední hřebíček k tomu, aby se vydali na tu riskantní a drahou cestu přes moře.

Jak si s touto zvací kampaní své kancléřky může Německo poradit?

Každopádně německé možnosti jsou omezené, nedokáže se postarat o miliony lidí každý rok. Zase tak bohatá ta země není. Před pár dny vyšlo najevo, že německé úřady počítají až s 1,5 milionem lidí za tento rok. Přitom ještě 19. srpna znělo to číslo 800 tisíc a začátkem roku 200 tisíc. Dnes tedy počítají s jedním a půl milionem, to je ale jedno nové město velikosti Mnichova! Fakticky německá vláda ztratila nad situací kontrolu, přicházejí tisíce až desetitisíce lidí denně, řada z nich se ani neregistruje na úřadech, někteří míří dál, třeba do Švédska, jiní se ubytují „načerno“ u svých rodinných příslušníků a tak dále. Vznikají mezi nimi hromadné konflikty, policie je stěží zvládá. Myslím si, že Němci brzy zjistí, že nedokážou takové množství lidí nasytit, ubytovat a dát jim kapesné v úředně stanovené výši. Pak se může dít leccos, samozřejmě se může neklid přelít i do České republiky, vždyť je to pár hodin jízdy autem, dokonce i pěšky se dá z Německa k nám dojít za krátkou chvíli.

Čím by na to měla Česká republika zareagovat?

Je vhodné se podívat, co dělají sousedi Německa. Švýcarská armáda konala před dvěma týdny velké cvičení Conex 2015, které mělo téma „rozpad Evropské unie, chaos v Evropě, obrana švýcarského teritoria“. Měli tam snad i scénář, kdy migranti obsadí nějaké švýcarské město – myslím, že to byl Fribourg – a armáda je bude dobývat zpět. No, taková cvičení se nedělají zbytečně, ne ve Švýcarsku. Ono to stojí dost peněz a Švýcaři utrácejí peníze neradi, ani úřady tam nejsou rozhazovačné. Pokud se rozhodli je vynaložit na Conex 2015, tak to znamená, že takové riziko berou vážně. Bohužel, Česká republika žila léta v představě, že o naši vnější bezpečnost se postará NATO, a oslabila vlastní armádu natolik, že se Švýcary se dnes nemůžeme srovnávat. Bylo by namístě tuto politiku přehodnotit. Zažili jsme v našich novodobých dějinách už několik krizí, při nichž se ukázalo, že cizí velmoci si za nás pálit prsty nebudou. Myslím, že je nejvyšší čas opustit představu, že se „přimkneme k silnému dubisku“, a začít budovat samostatnou existenci. Nedělají to jen Švýcaři, ale třeba i Dánové nebo Finové. Tyhle národy jsou nám podobnější, než si myslíme.