Je to již měsíc od útoku na redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo. Jaké pocity ve vás vyvolalo vyvraždění redakce tohoto časopisu? Lze vůbec někomu prominout vraždy pouze kvůli urážce a údajnému znesvěcení víry?

Teroristické vraždění nevinných obětí je vždy hrůzné - ať se ho dopustí extremisté pod rouškou jakékoliv ideologie. Lidský život je nenahraditelný a vražda zůstává vraždou. Zásah Francouzů proti vraždícím bratrům Kouachiovým byl rychlý a účinný. To ale jejich obětem život nevrátí. Tady není co promíjet. A také nelze podlehnout atmosféře strachu, místo hysterie je důležitější snaha porozumět problému a řešit jeho příčiny.

Pokud bylo cílem této teroristické akce šokem vyvolat konflikt Západu s celým islámským světem, je dobré si uvědomit, že i mezi oběťmi teroristů byli muslimové. Např. policista Ahmed Merabet či prodavač Lassana Bathily. A že pět procent občanů EU jsou dnes už muslimové, kteří vedle nás žijí, pracují a bude to tak i nadále. Takže problém není ve víře, ale v terorismu, který nevyřešíme eskalací konfliktu celých civilizací. Místo kulturního konfliktu je nezbytný dialog kultur.

Atentát směřoval nejen proti životům, ale také proti základním hodnotám jako je svoboda šíření informací a svoboda projevu. Také respekt k humoru a satiře patří ke kultuře svobody. Označit karikatury na náboženská témata jako znevažování a rouhačství je konzervativní až prudérní postoj. Ale dodám, že se něco takového neobjevuje jen v islámském světě. Už před více jak 30 lety měl potíže s katolickou církví film Monty Python s ironickou parafrází ukřižování Krista (Život Brianův). Za blasfémii (tedy znesvěcení) pohánějí dodnes umělce před soud zejména v konzervativnější východní Evropě (země jako Polsko, Rusko).

• TÉMA: Masakr v Paříži

Jak se díváte na politickou a společenskou reakci v důsledku tohoto masakru v Charlie Hebdo, která poté zasáhla celou Evropu a kdy se objevily různé názory na soužití muslimů s Evropany? Podle mnohých prý neexistuje hodný a zlý islám...

Silná reakce na takovou tragedii je pochopitelná, stejně tak jako zesílená pozornost Evropanů k imigrační politice. Událost byla ale zneužita i k nenávistné xenofobní vlně, na které se veze především krajní pravice. Odmítnutí principu kolektivní viny patří k základním evropským hodnotám. Rozlišování mezi náboženstvím, které ve světě zastává zhruba 1,6 miliardy lidí, a mezi omezeným procentem vyznavačů militantní politiky džihádismu považuji za nezbytné. Muslimská komunita je pluralitní. Stejně tak nelze klást rovnítko mezi přistěhovalce a teroristy. Jádrem imigrační krize není islám, ale absence jasného postupu, pokud jde o bezpečnostní rizika a kapacitní omezení pro přijetí milionů migrantů čekajících okolo EU.

Nejsou to jen muslimové a lidé z třetího světa, jde i o lidi z Balkánu, Ukrajiny, ale i Ruska. Sami muslimové doma i v zahraničí se od svých extrémních souvěrců většinově distancují a odmítají terorismus. Například Gallupův institut v průzkumu z roku 2010 potvrdil, že občané USA muslimského vyznání nejsou o nic radikálnější než jejich spoluobčané jiné víry. Aktivita samotných slušných muslimů je tedy i logickou součástí řešení problému džihádismu. KSČM ve svém nedávném stanovisku jasně zdůraznila, že sami muslimové musí být schopni se postavit proti podstatě islámského fundamentalismu a ukázat ostatnímu světu pravdivou tvář islámu jako jednoho ze světových náboženství.

V souvislosti s vraždami se opět objevila pro Evropany důležitá otázka imigrace a politiky boje s terorismem. A jak je pro vás osobně důležitá otázka pomoci lidem, co jsou ve svých domovských zemích pronásledováni a Islámským státem vražděni?

Pomáhat slabším je obecně humánní záležitost a v době globalizace chudoby nepomůže stavět ploty proti cizí bídě a neštěstí. Jde ale o to ujasnit si, jaká pomoc je účinná. Imigrační politika ČR je určitě téma, ale dosud na našem území žila jen asi tři procenta obyvatel imigrantů (z toho muslimů jen nepatrný zlomek). Složitější problém ale je společný přístup EU k migraci a ochraně schengenského prostoru. Dokud nebude na základě aktuálního zadání prodiskutováno toto, je těžké přejímat nějaký nadekretovaný podíl na odpovědnosti.

Strategické řešení je především v odstranění příčin humanitárních katastrof a nestability v zemích, odkud lidé utíkají. Lidé budou samozřejmě migrovat i nadále, ale ne pod tlakem humanitárních katastrof a v nezvládnutelném rozměru. Zvládnutí důsledků kolonialismu a zaostalosti ve třetím světě je ale dlouhodobá záležitost. Geopolitické hrátky velmocí s problematickými režimy v islámském světě tomu také nepomáhají.

Řešit akutní humanitární situaci konkrétních běženců je přitom nepochybně také třeba. A to, jak konkrétně a bezprostředně pomoci potřebným, je třeba probrat vždy konkrétně a s přihlédnutím k reálným možnostem, ale nezapomínejme, jak cenná byla pomoc například těm, kteří před mnoha lety utíkali před hitlerovským nacismem.

Někteří komentátoři tvrdí, že není důvod se v ČR obávat islámu, když tu skoro žádní muslimové nejsou. Antiislamisté ale tvrdí, že i nás brzy v důsledku imigrační politiky EU muslimové zaplaví a budeme řešit problémy jako teď Francie nebo Německo...

Žijeme v globalizovaném světě a jeho charakteristikou je větší pohyb lidí, který přináší i míšení kultur. Snahy hermeticky se uzavřít před světem v záchvatu kulturní nesnášenlivosti nemohou být úspěšné. Pravdou je, že pro islámské země není ČR cílová země (muslimů je u nás jen cca 4 tisíce), ale mohou u nás narůstat jiné etnické skupiny (např. z jihovýchodní Evropy či Asie). Takže ani nás to nezbaví potřeby hledat odpovědi na otázku, jak pohyb těchto lidí efektivně regulovat a jaká pravidla soužití různých kultur mít.

Problémy zemí jako Francie či Německo mohou být přitom poučením. Zjevné je třeba to, že problémem je tyto imigranty uzavírat do ghet. Po léta dováželi levnou pracovní sílu z chudých zemí a nyní si neví rady. Sociální vyčlenění celých skupin obyvatelstva je živnou půdou různých patologických jevů. Problém není primárně ve víře těchto lidí, ale v jejich sociálním vyloučení. Mnozí z nich už jsou občané EU. Vyhrožovat jim, že když nezvládnou asimilaci, přijde deportace, už sklouzává také do extrémismu.

Evropský integrační projekt je otevřený, bez diskriminace menšin, to však neznamená, že není potřebná regulace přílivu lidí. Tady definujme v EU to základní, místo strašení „Eurábií“. Striktní řešení tzv. ilegálů a osob podezřelých z páchání trestné činnosti (odhadem v EU kolem čtvrt milionu lidí) vyžaduje spolupráci bezpečnostních složek. Ekonomickým migrantům pak přidělovat pracovní povolení v rozsahu, který jsme schopni pojmout a v profesích, které jsou přínosem. Masivnější poskytnutí politického azylu by samozřejmě znamenalo i výraznější rizika. Za loňský rok žádalo o azyl v EU půl milionu lidí. To vše je třeba konkrétně a bez panikaření zvážit.