Na úvod tradiční otázka, pane inženýre. Co budete dělat o půlnoci ze soboty na neděli, až se náš rozhovor objeví na webu?

Já jsem spíš sova, takže chodívám spát až po půlnoci. Pokud nerelaxuju při četbě nebo u televize, tak tou dobou obvykle nasávám informace z internetu.

Minulý týden jste byl spolu se svým stranickým kolegou, europoslancem Jaromírem Kohlíčkem v Madridu na čtvrtém sjezdu Evropské levicové strany. Co si mají pod tím lidé představit?

Ano, 13. až 15. prosince 2013 se konal již čtvrtý sjezd „European Left“ (EL). Tato strana vznikla v roce 2004 na svém ustavujícím sjezdu v Římě. V podstatě je to reakce na možnost zakládat transnacionální politické subjekty. Vedle EL existují v EU např. Evropská lidová strana (křesťansko konzervativní proud), Strana evropských socialistů (sociální demokraté) či Strana evropských zelených (ekologický proud).

"European Left" má sdružovat radikální levici Evropy. Je to dnes stěžejní nadnárodní iniciativa. Od roku 2003 vytváří podporu pro tyto transnacionální evropské strany i samotná EU. Pokud sdružují dodatečný počet stran z EU, které se zúčastňují evropských voleb a dodržují základní principy jako zásadu svobody, demokracie, dodržování lidských práv a zásad právního státu, dostávají i finanční podporu od Evropského parlamentu... Většina členských stran EL působí v EU, dnes je již otevřená mimo hranice EU – členy jsou například strany z Běloruska, Moldavie, Švýcarska ale i z Turecka.

KSČM má v tomto uskupení statut pozorovatele, obdobně jako například kyperský AKEL. Tohoto sjezdu (stejně jako před třemi roky na minulém sjezdu v Paříži) se tedy přes velikost KSČM zúčastnili jen dva delegáti a to bez hlasovacích práv. Plnoprávným členem EL je z České republiky malý mimoparlamentní subjekt Strana demokratického socialismu. Vedle EL existují i jiné evropská platformy, zejména porady komunistických stran východní a jihovýchodní Evropy. Ty dosud nechtějí příliš spolupracovat s EL (vadil jim jak užší vztah k institucím EU, tak tvrdá distance od takzvaného stalinismu). KSČM tak vlastně jako středoevropský subjekt je tak trochu mostem mezi těmito platformami. Ale existuje průnik různých aktivit, které dávají naději, že se účinné spolupráce přeci jen dosáhne.

Jak takový sjezd nadnárodní strany probíhal? Byly tam třeba také takové proslovy politiků, jako známe z Česka? Jak si tam lidé rozuměli?

Sešly se zde více jak tři stovky delegátů z 33 politických stran z různých zemí. Já osobně jsem byl už podruhé na sjezdu EL. Kdysi byla hostitelkou tohoto kongresu také naše Praha. Je to vždy tak trochu Babylon. Hlavními jednacími jazyky je angličtina, též španělština, francouzština a němčina. Na sjezdech bývá zajištěno simultánní tlumočení – takže ti, co nezvládali vnímat v nějaké řeči, mohli poslouchat překlad. Pro hosty z východu byla k dispozici dokonce i ruština. Stejně jsem si ale procvičil více jazyků.

Zatímco probíhaly jednotlivé referáty, paralelně se pracovalo i jinde. Především šlo o práci v komisích sjezdu, ale i bilaterální jednání. Představitelé EL nejsou zrovna politici jako podle tradičních představ u nás – žádné tesilové obleky, spíš mladí, se vztahem k tématům jako je občanský aktivismus, ekologie či feminismus. Džíny, tričko – ale i používání tabletu a znalost několika jazyků - byl běžný profil delegáta. Z různých proudů, píseň „Avanti popolo“ si zazpívali nakonec všichni.

Sjezd schválil hlavní dokumenty: Zprávu o činnosti, programový dokument, úpravu stanov, ale zvolil také vedení strany. Za předsedu byl opět zvolen Pierre Laurent, představitel Francie (šéfuje EL od roku 2010). Prvním předsedou EL byl italský komunista Fausto Bertinotti (předsedou byl v letech 2004-2007), po něm přišel představitel německé levice, nedávno zesnulý Lothar Bisky.

Co lidi v Evropě podle Evropské levice pálí? S jakými problémy se musí evropské státy potýkat?

V roce 2008 vypukla světová krize, která se v roce 2011 vrátila do Evropy. Z této druhé vlny krize se dostává EU teprve nyní. Miliony lidí v ulicích Evropy - to nejsou jen radikální levičáci. To jsou i ohrožené střední vrstvy, živnostníci, zaměstnanci, nezaměstnaní, studenti či různé minority, všichni hledající východisko. A je jen na EL, jestli dokáže nabídnout alternativu vpředvečer evropských voleb v květnu 2014. Na sjezdu vystoupili zástupci Evropské konfederace odborů (ETUC) – generální tajemnice Bernardette Segol a také prezident Ignacio Fernandez Toxo. Zmínili problémy nezaměstnaných, prekarizace práce, ale i imigrace do EU. A varovali před vzestupem krajní pravice a posunem tradiční levice doprava pod tlakem globalizace.

Sjezd EL nepřehlížel ani světové dění. Aktivní byla účast mnoha hostů z Jižní Ameriky či Asie. S pozdravným projevem zde vystoupil také bolivijský viceprezident Almaro Garcia Linera. Vyzval k obnově demokracie a k nutnosti ekologické ekonomie v situaci, kdy neoliberalismus ztrácí ze své produktivní síly. Hovořil například i o rostoucí úloze proletariátu s bílými límečky a projevil i typicky latinský temperament, když vyzýval k většímu nadšení a heroismu politiků...

V řadě stanovisek, které zde byly přijaty, se sjezd vyjádřil i k událostem na Ukrajině či ke vzniku společného euroamerického transatlantického trhu. Hlavní zaměření tohoto předvolebního sjezdu (Změnit Evropu – Change Europe) bylo pak doplněno hlavními prioritami – nový rozvojový model, vrátit moc lidu, sociální Evropa a Evropa práv, spravedlivý světový obchod a emancipace na finančních trzích..

Jaká je situace ve Španělsku, co se týče nezaměstnanosti a hospodářské krize?

Španělsko patří k jižní větvi Evropské unie, která byla nejvíce zasažena takzvanou dluhovou krizí EU. Dluh zde dosáhl 85 procent HDP (ČR jen 45 procent). Vážně ohrožené jsou španělské banky. Zemi drtí vysoká nezaměstnanost kolem 26 procent, což je kolem šesti milionů lidí. Heslo sjezdu Europa del Trabajo (Evropa práce) tu tedy padalo na úrodnou půdu. Každý pátý Španěl se pohybuje na hranici chudoby – problémem je zejména situace mladých nezaměstnaných a chudoba mladistvých do 16 let. Také proto je španělská radikální levice mladá. Do země ovšem přichází řada imigrantů ze severní Afriky, popřípadě z latinské Ameriky. Na ulicích nepotkáte jenom typické Kastilce, ale i lidi s indiánskými či maorskými rysy.

Jak je vnímána KSČM ve spektru evropských levicových stran?

KSČM je sice z malé země - EU má dnes po posledním rozšíření již 508 milionů obyvatel a malá ČR jen deset milionů - patří však co do volebního výsledku v EU k nejúspěšnějším. Z členských zemí EL žádná nedosahuje jako my v parlamentních volbách dvojciferného výsledku. I když KSČM nepřijala před devíti lety plné členství, vnímá EL jako jeden z možných a nadějných projektů posilování spolupráce, užitečné fórum setkávání, výměny názorů, koordinace postupu.

Nabídka na to stát se plnoprávným členem EL stále platí a já osobně ji podporuji již od roku 2004, tedy ustavujícího sjezdu EL v Římě. Klíčovou otázkou je, aby tento krok posílil širší spolupráci. Jde především o vazby na komunistické strany Ruské federace, Ukrajiny, ale také Balkánu, Řecka či Portugalska. Společný aktivní postup všech levicových, protikapitalistických a sociálních subjektů vyžaduje povznést se nad ideologické předsudky.

V EL se dlouhodobě snaží zástupci z České republiky mimo jiné obrátit pozornost EL na situaci v postkomunistických zemích. Minule byl proto za jednoho z místopředsedů zvolen představitel Komunistické strany Moldavska (mimochodem nečlenské země EU), nyní to byla představitelka strany Bulharská levice. Věřím, že dříve či později bude ve vedení EL i zástupce ČR. Naše pozice mezi alternativními silami v Evropě by tomu odpovídala.

Na tomto sjezdu byla potvrzena stálá pracovní skupina, která se bude věnovat otázkám střední a východní Evropy. Pokud jde o přípravu kampaně pro evropské volby, tak kromě programových dokumentů bylo rozhodnuto o tom, prosazovat vlastního kandidáta EL na funkci předsedy Evropské komise, představitele řecké SYRIZy, Alexise Tsiprase. A představitelé EL s nadějí očekávají volební výsledek KSČM, která ve společné frakci v Evropském parlamentu by mohla představovat jednu z rozhodujících sil.

Vánoce už klepou na dveře - jak na vás působila předvánoční nálada ve Španělsku?

Přes víkend bylo v Madridu docela hezky. Svítilo sluníčko, tak 16 stupňů - i když v kopcích kolem už ležel sníh (město je cca 700 m.n.). Španělsko je katolická země, takže šťastné svátky narození Ježíše (Feliz Navidad) je tam jednoznačně velký svátek. Zasáhla je samozřejmě také konzumní vlna předvánočních trhů. Reklamy, trhovci nabízející na každém náměstí své zboží, obchodní domy svítící mnoha světly a vyhrávající koledy. Ale i když mnozí ze Španělů mají těžký život, nezaměstnaní tam shání každé euro a mají proto často různou práci načerno, jsou usměvaví a společenští.

Určitě pozorně vnímáte politické dění i u nás doma. Co říkáte na vznik koalice a schválený rozpočet ?

Když jsem se vrátil z víkendové mise v Madridu, ani jsem moc překvapený nebyl. Rodící se nová vláda si mezitím adoptovala neslaný a nemastný návrh rozpočtu, který jen velmi dílčím způsobem korigoval původní seškrtaný Kalouskův podklad. Bude důležité sledovat, jak bude vláda naplňovat tento plán veřejných financí, či spíše jak ho bude muset za chodu měnit. Jednání o vládě se sice díky lidovcům natáhlo, ale zdá se, že vyjednávací rituály skončí v nějaké dohodnuté podobě. Lidovci a ani ANO o KSČM neměli zájem, takže pravostředová vláda s ČSSD je zřejmě jasná. ČSSD to bude mít u svých voličů kvůli nesplněným volebním slibům těžké. Tím to ale nekončí, naopak. Žádné čekání další čtyři roky. Jako aktivní opozice můžeme a taky budeme opomenuté sliby připomínat a předkládat do Parlamentu.

Jak budete vy osobně trávit Vánoce?

Stihnu do Vánoc ještě oběhnout příbuzné (i když žádné dárkové orgie) a pak už budu asi především odpočívat. Na Vánoce asi bude klasicky ryba, ale to už je z vánočních tradic asi vše. Zalezu nejspíš s nějakou knihou. Dcery už jsou velké, zařídí se na svátky samy - a můj otec (je mu už 89 let) asi prostě ocení, že s ním je někdo doma a budu s kocourem a naší fenou asi sedět u televize.