Začnu naší tradiční otázkou: Co děláte tento víkend o půlnoci ze soboty na neděli?

Dnes nemám běžný program. Mám zde v těchto dnech své vnučky. Jejich rodiče se jdou bavit, takže já budu v pozici pečovatele. Proto mám tentokrát o půlnoci velmi příjemné starosti a klidný spánek svých vnuček.

To je mile strávený víkend. A já mám na vás přitom možná ne moc veselé otázky. Jak se díváte na úvahy o umístění základny NATO na našem území? Diskutuje se plamenně také o společném cvičení s USA na našem území a pochybovači spekulují, zda je USA opravdu náš spojenec..

Samozřejmě, že Spojené státy jako člen Severoatlantické aliance jsou naším spojencem – jsou členy stejného uskupení, tím pádem je nelze nepovažovat za vojenského spojence. Je to partner a s ním mimo jiné právě společně i cvičíme, a to pravidelně, setkáváme se s ním při zahraničních misích, jelikož bez výcviku by to nešlo – cvičíme na našem území i v zahraničí, proti takovým misím jsme nic nenamítali, výcvik je samozřejmostí. Navíc si uvědomujeme, že Česká republika má docela výsadní postavení. Naše výcvikové prostory patří k těm největším, dobře vybaveným. Také dávají spojenci ze Severoatlantické aliance dost najevo, že se rádi účastní cvičení na našem území s naší armádou. Armáda, která necvičí, je nebezpečná sama sobě i svým občanům.

Cvičení je jedna věc, co váš postoj k umístění vojenské základny u nás?

Druhá věc ale je vojenská základna kohokoliv, vy se ptáte speciálně na americkou na našem území. Tady platí slova ministra obrany, která sice posléze odvolal či se k nim už příliš neměl: Pro mě dnes je naprosto nepředstavitelné a nepřijatelné, aby na našem území vznikla v této době jakákoliv cizí vojenská základna – a to se pochopitelně týká i americké. Cizí vojenskou základnu proto jednoznačně odmítáme a není co řešit.

Naopak se domnívám, že v této době, která se vyznačuje zvýšenou citlivostí v bezpečnostní situaci, jsou jakékoliv zmínky, že by se někde měly nějaké základny budovat, velmi nešťastné. Je to přilévání oleje do ohně. Je to nepříjemná věc například z jednoho důvodu: stačí se podívat na mapu a člověk vidí, že Spojené státy mají dnes těch základen – mimo svoje vlastní území - zhruba 700 či podobně. Když se podívám na mapu světa, tak oni v podstatě od Japonska, přes Asii, k Pobaltí, všude mají svoje vojenské základny. Uvažovat v této atmosféře ještě o tom, že by jejich počet zvyšovaly, že by posilovaly svou vojenskou přítomnost mimo území Spojených států, jako to masivně dělaly v uplynulých letech v Rumunsku či jinde, to je cosi velmi nešťastného. Jsem totiž přesvědčen, že vliv na to, že se v posledních letech situace dramaticky zhoršila, mají právě Spojené státy kvůli této expanzivní politice. Počet základen neubývá, vojenská přítomnost i tady u nás v Evropě se zvyšuje. Je to velmi nebezpečné. Tento trend musí co nejdřív skončit, abychom se vůbec mohli do budoucna na něco těšit.

Když sledujete dění na Ukrajině, jak vnímáte vývoj příměří, dojde v dohledné době k urovnání konfliktu?

Já jsem optimista. Proto věřím, že toho příměří se postupně dosáhne. Jde o delší proces, nedokáži odhadnout, jak dlouho bude trvat, zda se bude prohlubovat a postupně přeroste ve vztahy, které bude možné nazvat standardními mezistátními vztahy, a že se podaří vyřešit problém, který mimochodem souvisí s tím, co jsme deklarovali již mnohokrát: že Spojené státy a západní Evropa špatně vyhodnotily geopolitické postavení ve světě a dopustily něco, na co doplatí především pochopitelně Ukrajina, ale nejen ona. Všichni, kdo jsou okolo, na to už teď doplácejí – zhoršením obchodních vztahů, zhoršenou ekonomickou bilancí a podobně. Jsem hluboce přesvědčen, že ten, kdo to zavinil, špatně vyhodnotil situaci a připustil, že k něčemu takovému došlo, jsou Spojené státy. Ty na tom mají obrovský podíl. A členské země Aliance. Padá to i na naši hlavu, bohužel, protože jsme součástí aliance, a hrdí na to rozhodně být nemůžeme.

Jak jste reagoval před pár dny na slova poslance a místopředsedy TOP 09 Marka Ženíška, že „v parlamentu sedí pátá kolona Ruska“?

Není to poprvé, co jsem takové podobné výroky zaregistroval. Nechávají mě naprosto v klidu. Věřím, že dřív nebo později i kolegové ve sněmovně, kteří k tomu ještě nedospěli, přijdou na to, že tudy cesta prostě nevede. Eskalovat napětí a demonstrovat sílu a vyhrožovat cvičeními a budováním základen a čertví čím vším, to je cesta do pekel. Čas zcela jasně ukáže, že pravdu měli ti, kteří vždycky poukazovali na to, že je třeba používat spíše rozum. A právě v této citlivé branně-bezpečnostní situaci je potřeba moc a moc rozvažovat, než něco řeknu, natož pak, než něco udělám. Zdrženlivost by v tomto případě byla daleko více na místě.