Určitě se chcete zeptat, jestli chystáme v Teplicích nějaká opatření na rozsvícení stromu, to je teď oblíbené…

To vlastně nebyla moje otázka, ale když už jste to nakousl, chystáte se nějak?

Ne, vůbec nepřipravujeme nic zvláštního, to si teroristé přesně přejí, abychom si na letištích nejen sundávali boty, ale nakonec i slipy, a oni se budou radostně dívat na záběry v televizi, jak zvyšujeme kontroly a více odposloucháváme. S teroristy se nevyjednává a nesmíme si nechat narušit svůj způsob života ničím, i když je to riskantní. Není způsob, jak zabránit, aby nějaký magor nepřišel do školy a někoho nezastřelil. Žádná racionální ochrana tu není.

Znovu se musím zeptat. Tvrdil jste, že nás čeká třetí světová válka. Francie nyní bombarduje Sýrii, je to ta třetí světová, o které jste mluvil?

Ne, vůbec ne, ještě tam nejsme, ale rychle se tam blížíme. Ten důvod je jiný, svět se dostává do dluhů, do takové bažiny, že bez války nejsou tyto dluhy řešitelné. Když nebude dlužníků, jen věřitelů, začne se znovu od nuly. Jen internet možná už nepůjde. Slyšel jsem příhodu, jak tatínek vysvětluje synovi dobu, kdy nebyly mobilní telefony. A on se ptá, jak se dostali na internet?

Možná jako první přijdou blackouty. Vyvíjejí také nové způsoby odpalování řízeného počítačem, stačí znemožnit elektronickou komunikaci. Jenže my bez toho neumíme žít, bez elektřiny si už ani nezatopíme, protože i ten plynový kotel bez elektřiny nefunguje.

Co tedy dělat, aby k té třetí světové válce nedošlo?

Je to stejné, jako hledat, co udělat pro ukončení uprchlické vlny. Neumíme zastavit tsunami. Lavina je ještě dobrá, ta se zastaví, ale tsunami jede tam a pak zase zpátky. Už nejde o islám, nejde o to, odkud jsou uprchlíci, jestli z Afghánistánu, Sýrie nebo Kosova. Jde o prostý počet a je jedno, jakého jsou vyznání. Ten počet je nezvládnutelný a neexistuje evropsky korektní způsob, jen potápění lodí, použití zbraní a na to Evropa nikdy nepřistoupí. Teď místo pojmu kvóty vymysleli kontingenty, to lépe zní, i když ve slovníku to znamená to samé. Mám jenom strach, aby Angela Merkelová ze soboty na neděli nezavřela německé hranice, aniž by to někomu řekla. To by pro nás byl problém.

Když už jste na to narazil, jak hodnotíte počiny Angely Merkelové? A učinila během uprchlické krize nějaké kroky, za které byste ji mohl pochválit?

Merkelová už je v defenzivě a nápady, jako vrátit ekonomické migranty do země původu letadlem, jsou typické evropské povídky o ničem. Leda bychom jim dali padáky, jinak není zřejmé, kde přistanou. Povídky podobné jako ty u nás o uzavření hranic. Čím je uzavřeme? My na to nemáme sílu je uzavřít, na to je třeba minimálně třicet tisíc nebo čtyřicet tisíc vojáků a postavit dráty. Navíc převážet uprchlíky je větší byznys, než vozit drogy. Nejsou za to velké tresty a v Řecku i v Itálii je to pro místní velký byznys. Jak lze na něčem vydělat, vždycky se najde někdo, kdo se toho chopí, dokonce i na úkor něčí svobody. Kvůli bezpečnosti si odpustíme nějaká práva, ale bohužel se blížíme k tomu, že až vlna pomine, opatření už zůstanou a nikdy se nevrátí zpátky.

Je nějaký krok, za který ji můžete pochválit?

Nechci jí ubližovat nebo křivdit, ale nemohu na nic přijít. Já rozumím, proč udělala, co udělala. Protože je vychována východoněmeckým DDR. Ona teď už neví, co má dělat. Nedávno odmítla stanovit strop počtu uprchlíků, kteří mohou překročit hranici, říci, kdy více už ne. Ono to ani není možné. Kdo zajistí, aby stanovená hranice byla udržena? Bude se to stupňovat, Turecko shrábne tu tři miliardy, tu šest miliard eur a stejně jako Řecko neudělá nic. K tomu je situace velice komplikovaná, jsou v tom namočení Rusové, kteří se toho pochopitelně také bojí. Američany nakonec převálcují Hispánci, i když Mexičan je relativně křesťan a není to takové drama jako tady.

Naše pozice musí být: chránit naše hodnoty, náš způsob života a nenechat si vnutit jiný. Je jedno, kdo se k čemu modlí. Nenechám si vnutit modlení, jsem ateista. Problém vidím v rozdělení společnosti České republiky. Společnost je rozdělena od přírody a nezbytně u nás po roce osmdesát devět, kdy byli dva spolužáci a jeden pořád pracuje v té továrně, zatímco druhý je miliardář. Ten chudší to považuje za nespravedlnost, protože měl třeba lepší známky, a říká si, jak je to možné, musí v tom být švindl. A ani nemusí být. Takových lidí je hrozně moc, když se mají všichni špatně, nikomu to relativně nevadí. Naše společnost je málo homogenní. V tom zklamal Miloš Zeman, když nastupoval do funkce a tvrdil, že chce být prezidentem hlavně pro těch dolních deset milionů. Ale on se nestal prezidentem ani těch dolních deseti milionů.

Mimochodem, kde myslíte, že se stane další útok?

Řekla bych Británie, Německo nebo Brusel.

Správně. Ve Francii může mít policie klidně volno. Jedním z cílů útoků může být, aby poštvali veřejnost proti menšinám. To je jeden možný cíl. Vyprovokovat skupiny, aby začaly bojovat mezi sebou – například starousedlíci ve Francii proti lidem, kteří přišli. To je geniální. Nejlepší, co by se pro ně mohlo stát, že vyvolají nenávist a oni nemusejí nic dělat. My se vytlučeme sami. Cílem útoku není nyní Francie, jen blázen by útočil na stát, který je obšancovaný. Já myslím, že další bude Británie, ale jde jen o moji logiku. Naše rozsvěcení stromu bude na rozdíl od Prahy úplně v klidu a doufám, že kromě nějakých krádeží se jako vždy nic dramatického nestane. Eurofilové přivedli Evropu tam, kde je. Odvykli jsme si bojovat o jídlo i o hranice a zpohodlněli jsme.