Jak byste okomentoval výsledek prvního kola francouzských prezidentských voleb?

To se dá komentovat jednou větou. Podstatný a nejdůležitejší je postup Marine Le Penové do druhého kola voleb.

Co říkáte tomu, že téměř všichni, včetně Fillona, podpořili do druhého kola Macrona? Zatímco Mélechon nepodpořil nikoho. O čem to vypovídá? A není to například u Fillona zklamání? A u Meléchona naopak pozitivní překvapení?

Začněme Mélechonem, ten je podstatný v otázce, o čem to vypovídá. Vzhledem k dosavadním francouzským poměrům a zvyklostem je jeho postoj velké překvapení. Prezentuje jím svou politickou osobnost a charakter. Podle mě tím naznačil, že nepatří k mainstreamové politické třídě a nepovažuje Marine Le Penovou za „pravicovou extremistku a fašistku“. Mélechon též zřejmě pochopil, že Macron je jen výtvor a panenka finanční oligarchie, proto tímto postojem vyslal svým voličům signál, který si může vysvětlit každý po svém a svobodně se rozhodnout, koho bude volit v druhém kole voleb.

Pro ty, kteří nepatří do tábora eurohujerů, je to však určitě pozitivní i velké překvapení. Postoj Fillona je z tohoto hlediska zase určitě zklamáním. Očekával jsem od něho, že zaujme stejný postoj jako Mélechon. Ve vrcholné mainstreamové politice Fillon působil zřejmě příliš dlouho, je součástí její struktury, proto nedokázal politicky i mentálně překonat mainstreamem nastavené mantinely. Tím jen potvrdil, že patří do jednoho politického stáda spolu s ostatními, kdo podpořili Macrona. U nás na to máme slovní obrat, že se „odkopal“.

 I kdyby Le Penová zvítězila a stala se prezidentkou, měla by šanci vůbec něco změnit?

Souhlasím s názory, že Marine Le Penová jako prezidentka bude aspoň v počátku v těžké pozici. Do karet jí ale hraje značné oslabení levice a pravice, které se doposud střídaly u moci, a tříštění politického spektra, čehož symbolem jsou samotní kandidáti v prvním kole voleb. Správné načasování správných kroků může vést k takovému úspěchu, jehož je na první pohled nemožné dosáhnout.   

„Hluboký stát“ ve Francii není až tak silný jako v USA. Spolu s Mélechonom už nyní představují sílu více než 40 procent voličů a jejich neformální politické manželství nepovažuji za blouznění. Mimo to by mainstremová média nemohla Marine Le Penovou jako prezidentku natolik ignorovat či beztrestně znemožňovat jako doposud; dalších podstatných drobností podobného charakteru je víc. Samozřejmě, že Marine Le Penová nemůže dosáhnout všeho, co má v programu, ale pokud si zvolí vhodnou strategii a taktiku, může dosáhnout i toho, co je všeobecně považováno za nemožné. Když jsem poprvé viděl a slyšel Putina, byl jsem přesvědčen, že Rusko přivede do hrobu. Po tom, co dokázal, už nikoho předem nepodceňuji ani nepřeceňuji.

Co si myslíte o Marine Le Penové? Bývá označována za populistku, fašistku...

Rasista, xenofob, islamofob, homofob, nacista, fašista, populista, nacionalista, vlastenec, zkrátka pravicový extremista je každý, kdo nesouhlasí s imigrační a integrační politikou EU vedenou neomarxistickou politickou klikou; čili toto označení platí pro většinu Evropanů.

Dle situace v padesátých letech dvacátého století bych virtuálně Marine Le Penovou a její stranu zařadil, kdyby tam působila, k částečně doleva orientovaným konzervativcům. K tomuto porovnání jsem použil Británii, neboť její politické strany byly v tomto období politicky jednoznačně vyhraněné a francouzská politická scéna toho období mě nezajímala... vlastně až do vstupu Slovenska do EU.

Nyní zamiřme do Ameriky a na Blízký východ. Co říkáte útoku Trumpa na syrskou armádu Bašára Asada?

Po přečtení desítek článků a rozhovorů je obtížné vyslovit svůj vlastní názor. V každém případě měl tento útok jednoznačně stanovený účel, jen nedokážu posoudit pro koho. Do těchto poschodí politiky nemám jednoduše přístup a i Pjakina beru s rezervou. Ovlivnění Trumpa jeho dcerou Ivankou pokládám za dost nepodařené zamlžování skutečného důvodu.

Trumpovo zdůvodnění útoku bylo, že Asad použil chemické zbraně. Myslíte si, že by Asad použil chemické zbraně v tomto stadiu konfliktu, kdy ho několik dní před tím americká administrativa de facto uznala?

Západ pod vedením USA arogantně lže už od kolapsu SSSR. Naposledy, kdy jsem věřil Západu, byla první válka v Zálivu v roce 1990 proti Saddámu Husajnovi. Nechápal jsem ale, proč ho tehdy úplně nedorazili a nechali trápit irácký lid embargem až do roku 2003. Důvody, které vedly k bombardování Srbska v roce 1999, jsem už považoval za nehorázné lži. Invazi USA do Afghánistánu jsem podpořil, očekával jsem, že Severní koalice s podporou USA zvítězí a Američané se stáhnou. Jsou tam doteď.

V roce 2003 USA napadly Irák kvůli neexistujícím zbraním hromadného ničení, zvláště kvůli chemickým. Agrese Gruzie proti Jižní Osetii byla sice technicky uznaná, ale mediálně je prezentována jako agrese Ruska proti Gruzii. Rusko „napadlo“ Ukrajinu, protože se bez jediného výstřelu obyvatelé Krymu rozhodli opustit svazek s Ukrajinou, na což měli podle původní ústavy Ukrajiny právo. Občanská válka na Donbase je označována za agresi Ruska. Na Rusko byly uvaleny sankce okamžitě po sestřelení malajského dopravního letadla, viníkem bylo bez důkazů Rusko. V rámci „spontánního“ arabského jara Kaddáfí vraždil své odpůrce, vlastní obyvatelstvo, proto Západ bombardoval Lybii a povstalci ho zabili...

...počkejte, kam tím vším míříte?

Diktátora Asada bylo nutné svrhnout za každou cenu a nastolit „demokracii“ Islámského státu, proto Západ podporoval vojensky opozici, tedy islamisty. Asad je permanentně obviňovaný z útoků chemickými zbraněmi i po jejich zlikvidování. Úspěšně se do řešení konfliktu zapojí Rusko, ale chemické zbraně jsou stále argumentem Západu proti Asadovi, ačkoli je více než jasné, že jimi disponují jen islamisti. Vždy se jako by zázrakem stanou události, jejichž viníkem má být ten, jemuž události způsobí největší škodu. Více by proto seděla otázka na Trumpa: Proč bychom měli věřit, že nelžete, když jste doposud vždy lhali? V orientálcově hlavě můžou sice vzniknout nepochopitelné nápady, ale že ten útok neudělal Asad, mě přesvědčili samotní západní politici svým způsobem přesvědčování, že to Asad udělal. Hlavně projev britského zástupce v OSN byl tak stupidní, arogantní a drzý, že o Asadově nevině nepochybuji. Tento způsob uvažování, jak se zbavit informačního balastu a dopracovat se nejblíž k objektivní realitě úspěšně používám od dob komunistické totality.

A co dle vás stálo za Trumpovým rozhodnutím? Chtěl ukázat veřejnosti a neokonům, že není agentem Putina? Byl to „jen“ taktický ústupek neokonům? Nebo je Trump nyní kontrolován takzvaným hlubokým státem (deep state)? Nebo byl podveden tajnými službami? Co za tím tedy je? John Laughland říká, že se zdá, Trump otáčí ve více otázkách: ve vztahu k NATO, k Číně, k Rusku, slibované politice neintervenování v zahraničí… Vrátí se Trump do starých kolejí a bude „ochočen“, nebo ho ještě nemáme odepisovat? 

Trump zřejmě zjistil, že se stát nedá řídit jako firma, a Putinovu talentu a zkušenostem se ani nepřibližuje. Fikaný je dostatečně, podle mého názoru tímto způsobem sbírá zkušenosti a zjišťuje, na koho co zabírá, z vnitřku i z vnějšku. Odhaduji, že zhruba za dva a půl roku bude zralý na aplaus, nebo na odpis. Do té doby nemá cenu dělat unáhlené soudy. Platí to samozřejmě za předpokladu, že se nic tragického nesemele.