Jak hodnotíte s odstupem času výsledek voleb? Co vás překvapilo, co vás potěšilo, co zklamalo?

Volby dopadly vcelku podle očekávání, když s velkým odstupem zvítězilo hnutí ANO. Neočekával jsem ale, že se do parlamentu dostane devět stran. Domníval jsem se, že jedna ze středopravicových stran, buď TOP 09, nebo Starostové, nepřekročí pět procent. Také mě překvapil tak velký propad jak u ČSSD, tak u komunistů. ČSSD si výprask zasloužila, ale tak hluboký pokles jsem neočekával. To mě nepotěšilo.

Na druhou stranu mě potěšil propad komunistů, protože na rozdíl od ČSSD komunisté téměř celou svou historii od roku 1921 představovali trojského koně Moskvy.

Zmínil jste se o životně potřebných radikálních organizačních a programových změnách v sociální demokracii. „Datum 140. výročí založení ČSSD by mělo být využito k novému (i mediálně připravenému) restartu strany a k zahájení kampaně pro komunální a senátní volby 2018.“ Dá se vůbec ČSSD zachránit? Jak konkrétně by měl restart podle vás vypadat?

ČSSD udělala mnoho chyb a má mnoho problémů. Když to vezmu za poslední čtyři roky vládnutí, bylo jich, jak se říká slovensky, neurekom. Strategické i taktické. Už na samém počátku vůbec nevysvětlila voličům, proč jde do vlády s Andrejem Babišem a hnutím ANO. Měla jim vysvětlit, že po zkušenostech s vládou ODS a TOP 09 je vláda s těmito stranami nemožná. Voliči takto rozdali karty, a pokud jsme chtěli mít stabilní výkonnou vládu, nezbývalo nic jiného než jít do vlády s Andrejem Babišem; přesto, že ohledně jeho osoby už tenkrát panovaly některé pochybnosti, a to o jeho minulosti za komunismu, o jeho zbohatnutí, podnikání, konfliktu zájmů a podobně. To ČSSD neudělala, voliči nevěděli, proč s ním do vlády jde. Andrej Babiš začal získávat body v průzkumech i v krajských volbách a pak se začala ČSSD proti Babišovi vymezovat, ale v očích voličů to bylo nevěrohodné, říkali si: teď ho kritizujete, chcete ho vyhodit z vlády, ale vy jste ho do vlády vzali. ČSSD udělala spoustu chyb včetně například podepsání memoranda o záměru těžby lithia bez toho, aniž by měla podporu, protože bylo jasné, že se najdou síly, které toho v kampani využijí. Byla také spousta nesrovnalostí, pokud jde o mnohé politiky. Čtyři roky navzdory vládnímu prohlášení, kde stálo, že o přijetí eura bude vedena diskuse, diskuse nebyla vedena a čtrnáct dní před volbami premiér řekne, že by se urychleně mělo zavést euro. Takových chyb by se našly desítky. Jednou se posouvala do středu k liberálně smýšlejícím voličům, pak otáčela kormidlem prudce doleva, a nakonec byla nedůvěryhodná na všechny strany. Ztratila své tradiční voliče, dělníky, zaměstnance, ale i potenciální voliče – studenty, mladé lidi v liberálnějším středu, kteří šli k Pirátům a částečně ke Starostům. Pokud jde o tradiční voliče, volili ANO nebo SPD a část jich zůstala doma.

Strana má ale mnohem hlubší problém. Strana za posledních dvacet let, minimálně od roku 1996, byla zvyklá na to, že ať už se stane cokoli, ať dělá cokoli, nebo nedělá nic, dostane třicet nebo pětadvacet, v horším případě dvacet procent. ČSSD se uzavřela do sebe, uzavřela se vůči veřejnosti. Dala prostor pro spoustu lidí, kteří by za normální situace po stránce vzdělanosti, životních zkušeností, politických zkušeností nikdy neměli na to, aby se dostali na špičku, ať už na krajské, nebo celostátní úrovni. Namísto toho, aby ti lidé byli schopni oslovit širokou veřejnost, naučili se pomocí nejrůznějších kejklů, podvodů, machinací ovlivňovat vnitrostranická rozhodnutí, a to hlavně pořadí na kandidátkách. A to všechno krok za krokem vedlo k této situaci. Strana je uzavřená na veřejnost. Když jdete na jakoukoli schůzi na jakékoli úrovni ČSSD, neprobírají se tam vůbec programové, politické věci, je to všechno jen o vnitrostranických volbách případně sestavování kandidátek. Tím se strana stane pro nové členy, sympatizanty krok za krokem neatraktivní. Vidíme ve všech krajích i případy klientelismu a korupce. S tím se také nic nedělalo. A teď máme 7,2 procenta. Pokud ČSSD nechce klesnout pod pětiprocentní hranici, bude se muset všemi záležitostmi, o kterých mluvím, zabývat a také je řešit. Otázkou je, jestli tito lidé, kteří roky tyto praktiky prováděli, sedí v krajských či celostátních bratrstvech, budou toho schopni.

Strana je v největší krizi od svého znovuobnovení a má nejhorší výsledek od roku 1992. Zatímco tehdy šla ale nahoru, nahrávala jí i atmosféra ve společnosti, protože ČSSD se divoké privatizace neúčastnila, nyní je situace naprosto jiná. Strana stojí před největší výzvou a ohrožením od svého obnovení.  

ČSSD nemůže miliardářům, kteří se dnes v české politice pohybují, konkurovat penězi. Může uspět pouze s hodnotami, jako je lidskost, slušnost, poctivost, soudržnost či kamarádství, které vždy od 19. století představovaly tradiční hodnotovou výbavu sociálních demokratů, a kterých se ČSSD v současnosti moc nedostává.

Váš osobní názor, měly by odstoupit špičky ČSSD? A myslíte si, že by se měli „vrátit“ lidé, jako je bývalý jihočeský hejtman Jiří Zimola nebo Michal Hašek?

V normálních demokratických stranách na Západě, ať už jsou to strany nalevo, nebo napravo od středu, když je volební neúspěch tak obrovský kolaps, pak lidé, kteří jsou za to nejvíce zodpovědní, odstoupí. Samozřejmě, že neodstoupí ze dne na den, aby strana zkolabovala, ale jasně oznámí, že odstupují a při nejbližší příležitosti si strana zvolí nové vedení. Něco podobného bych očekával i tady. Není to jen ČSSD, ale i například pokud jde o TOP 09 pana Kalouska, takové to odstupování-neodstupování nepůsobí dobře na veřejnost. Očekávám, že 7. dubna nebo i dříve vedení odstoupí a bude se volit nové. Otázka je, jakým způsobem. ČSSD má ve stanovách určité zkostnatělé věci. Žádné primárky nebo přímá volba v minulosti neprošly. Podle mého názoru je ale potřeba, aby se strana otevřela veřejnosti, tak jako se otevírají i ostatní strany na Západě, aby například předsedu mohli volit všichni členové, a dokonce bych uvažoval i o tom, aby to mohli být i sympatizanti. Strana se musí otevřít veřejnosti, aby ji oslovila, aby si přisvojila témata, která pálí lidi práce, a ne nějaké miliardáře, aby se stala diskusním fórem pro veřejnost a začala plnit úlohu strany 21. století. A do toho patří i volba vedení. Do volby se bude moct přihlásit každý a uvidíme, jak to dopadne. Tím, že ale strana byla dlouho uzavřena, že tam vládla nejrůznější bratrstva, nebyla schopna se otevřít vzdělaným schopným lidem, bude vybírat z okruhu lidí, který jste zmínila. Na nějaký razantní vzestup, aby se strana dostala alespoň k těm 20 procentům, to nebude stačit.

Sjezd by měl být restartem, aby strana udělala tečku za minulostí a za prohrami, ale nelze očekávat, že půjde o vzestup na nějakých dvacet procent. To bude vyžadovat mnohem delší čas a práci. Ty roky, kdy dostávala dvacet třicet procent bez velkého přičinění, jsou nenávratně pryč.

A co vy jako předseda ČSSD? 

Jsou lidé, kteří mě kvůli tomu oslovují. Ale ve vedení ČSSD by měli být lidé mladší, kteří mají před sebou politickou budoucnost.

Vidíte někoho, kdo by byl dobrým předsedou ČSSD, že byste si řekl: to je přesně ten člověk, který má být předsedou?

Jsme na začátku hledání. Uvidíme, kdo bude mít zájem, komu se do toho bude chtít. Máme schopné lidi. Jsou lidé i kolem, mimo stranu, kteří mají blízko k ČSSD, třeba předseda odborů Josef Středula, jenže stanovy ČSSD jsou tak rigidní, že nemůže kandidovat nestraník, a ve stanovách je i to, že musí být kandidát čtyři roky členem strany. Když chcete stanovy změnit, může to udělat jen sjezd a změny se ještě musí zaregistrovat. Podle současných zkostnatělých stanov lidé typu Josefa Středuly… Nevím, jak by se to technicky a právně udělalo, aby mohli kandidovat. Je to běh na delší trať.  Předpokladem je, aby si hlavně ČSSD všechno uvědomila, udělala poctivou analýzu a poctivě vše řešila. Pokud to neudělá, nepomůže jí k silnější záchraně ani 140 let její existence.

 
Na Facebooku jste psal o tom, že jste víkend strávil se sudetoněmeckými sociálními demokraty a také jste se účastnil ustavujícího jednání Bundestagu. Co říkali v Německu na výsledky voleb u nás?

Byl jsem také v centrále SPD v Berlíně a měl jsem tam besedu na téma českých voleb. Pokud jde o sociální demokracii, kolegové to vidí podobně. Pokud bude chtít ČSSD pomoc, tak ji SPD poskytne tak, jak ji poskytovala již od exilových dob. Ale reformy a změny si musí ČSSD odpracovat sama. Německá SPD může přispět radou. Pokud jde o širší výsledky, hlavně se mě Němci, ať už politici, či novináři, ptali na Andreje Babiše. Zda je něco podobného jako Kaczynski v Polsku nebo Viktor Orbán v Maďarsku. Říkal jsem jim, že není, že Andrej Babiš je všechno, jen ne nacionalista. Na rozdíl od nich Andrej Babiš nemá obavy z globalizace, naopak, když vidí příležitost, zareaguje. Němci tohle vědí, protože Babiš je velkým investorem v Německu. K tomu se pojí i to, že Andrej Babiš a celé hnutí ANO není protiněmecké a není protievropské. Přes všechno sedí europoslanci za hnutí ANO v liberální frakci, která je nejvíc eurofederalistická v Evropském parlamentu. Andrej Babiš má obrovský konflikt zájmů, má svou minulost z dob komunismu, z devadesátých let privatizace, jsou nějaké nevyjasněné věci jako Čapí hnízdo, které OLAF vyšetřuje, ale není antievropan, není ideolog, je pragmatik. V tomto duchu jsem se snažil vysvětlit rozdíly. Myslím si, že Němci toto chápou a že nás nebudou strkat do jednoho pytle s Orbánem a Kaczynskim. Přes všechno, co se u nás děje, je toto velmi důležité, abychom se nedostali do této společnosti.

Za předpokladu, že by ve vládě byl Okamura a komunisté, případně by vládu podporovali a měli vliv ve Sněmovně, byla by ohrožena pozice Česka jako součásti Západu? A je něco takového ještě možné, když je ve hře menšinová vláda? I když většina zase tvrdí, že ji nepodpoří…

Vím, že mnozí čeští komentátoři a novináři vidí výsledek českých voleb téměř jako konec demokracie nebo konec příklonu k Západu. Já s tím hodnocením naprosto nesouhlasím. Ano, budeme mít určité problémy se sestavováním vlády s postavou Andreje Babiše, ale na druhé straně, strany, které jsou vysloveně proti naší západní orientaci, a to členství v EU a NATO, jsou dvě, Okamurova SPD a KSČM. Tyto strany ve svém celku oslabily. Doposud měly dohromady společně 47 poslanců, teď mají 37. Všechny ostatní politické strany, ať jsou to nově Piráti, nebo i hnutí Andreje Babiše, jsou všechno, ale ne protievropští. Jistě, Andrej Babiš je populista, to se ukázalo například při uprchlické krizi. Vzpomeňme si, že na začátku říkal: patnáct tisíc uprchlíků, to není problém, potřebujeme pracovní síly. Když zjistil, že veřejnost je proti, tak uprchlíka žádného. Podobně je to i s otázkou přijetí eura. Andrej Babiš jako podnikatel, jehož největší zisky pocházejí z Německa, vidí význam eura. Ale protože si to většina veřejnosti nepřeje, je proti euru. Pokud by se poměr změnil, třeba padesát na padesát, začne přesvědčovat veřejnost, jak by bylo dobré euro přijmout. Z toho je potřeba vycházet. Vysloveně protievropské a protizápadní strany KSČM a SPD ale ve svém celku oslabily, takže nejsem tak skeptický jako někteří novináři nebo pozorovatelé.

Vládu sestavuje Andrej Babiš, ale ODS ho tvrdě odmítla, KDU-ČSL spíše nechce, ČSSD se bojí, TOP 09 a STAN zásadně s Babišem nechtějí... Do vlády se naopak těší Tomio Okamura, komunisté nevědí. Nyní Babiš mluví o menšinové vládě doplněné o experty. Pozorovatelé hádají, že by ho Zeman mohl nechat vládnout i bez důvěry. Jak vnímáte současné dohadování o menšinové vládě?

Nedělal bych nějaké ukvapené nebo katastrofické závěry. V Německu měli volby měsíc před námi a teprve nyní se jedná o koalici. Sešly se strany, které vyjádřily připravenost o tom jednat, a nějaké dva měsíce se budou vyjasňovat detaily a otázkou je, zda to stihnou do Vánoc. My jsme měli volby předminulý víkend a chtěli bychom mít během několika dnů jasnou, stabilní a pokud možno většinovou vládu, což je nereálné. Musíme vycházet z výsledků voleb. Volič rozdal karty, chtěl mít devět politických stran, jedné z nich dal třicet procent, ale ne většinu. Kdybychom použili příměr Andreje Babiše, stát jako firma, má ve firmě-státu třicet procent akcií. Je minoritní akcionář, není většinový. Jako v každém podniku, chce-li rozhodovat, musí si zajistit většinu. Otázkou je, jestli toho bude schopen. Jsme na začátku tohoto procesu a ten má nějakou dynamiku. Nechme tento proces běžet bez toho, abychom tady dělali nějaké závěry a všichni se tím nervovali a spekulovali o předčasných volbách. Navrhoval bych všechno zklidnit, krok za krokem postupovat a první krok je ustavit Poslaneckou sněmovnu, aby mohlo fungovat těleso, do kterého voliči volili, aby Sněmovna mohla přijímat některé důležité zákony. Už ten nejdůležitější bude státní rozpočet. Ten byl připraven odcházející vládou, takže nevidím sebemenší důvod, proč by ho strany nepodpořily; a krok za krokem se snažit vytvořit pokud možno většinovou vládu. Vývoj bude mít určitou dynamiku, a pokud za několik měsíců uvidíme, že to nepůjde, tak prostě rozhodujme dál. Ale není to žádná katastrofa.